Web Židovský tiskový a informační servis zveřejnil 25. února následující zprávu převzatou ze serveru JTA. Její obsah prozrazuje samotný titulek: Netanjahu se za zásah na lodích turecké flotily zatím neomluví.

Jde o případ z roku 2010, kdy se konvoj vedený plavidlem Mavi Marmara pokusil prorazit izraelskou námořní blokádu teroristické enklávy Pásmo Gazy. Izraelské námořnictvo konvoj prostřednictvím éteru vyzvalo, aby do zóny blokády nevplouval, a současně přišlo s nabídkou, aby lodě odpluly do přístavu Ašdod, odkud bude náklad po předchozí kontrole do Pásma dopraven pozemní cestou. Aktivisté odmítli a pokračovali do zakázené zóny. V tu chvíli nemělo izraelské námořnictvo jinou možnost než přistoupit k operaci na podporu zajištění blokády.

Při slanění z vrtulníku na palubu lodi Mavi Marmara čelili izraelští vojáci bezprecedentnímu násilí ze strany aktivistů. Byli brutálně napadeni, někteří zraněni. (Scéna z této fáze operace byla k vidění na internetových serverech). Kdyby se členové komanda nebránili, ohrozili by vlastní životy. A naopak: kdyby se aktivisté nechovali agresivně, byla by Mavi Marmara za asistence Izraelců nasměrována do Ašdodu, kde by izraelská strana postupovala v souladu s předchozím slibem: náklad by po kontrole, zda neobsahuje zakázané položky, byl kamiony dopraven do Pásma Gazy (přirozeně s výjimkou zakázaných položek).

Agresivita aktivistů a jejich brutální chování donutilo izraelské comandos použít zbraně. Aktivisty vyprovokovaný incident skončil smrtí devíti z nich. Šlo o turecké občany. Důsledkem bylo zmrazení turecko-izraelských styků. Jejich normalizaci podmiňuje Ankara oficiální izraelskou omluvou.

K tomu ovšem není sebemenší důvod.

Izrael má plné právo bránit se proti islámskému terorismu, stejně jako nikdo rozumný nemůže zpochybňovat nynější vojenské angažmá Francie v Mali. To má podobný důvod: boj proti nežádoucí podobě islamismu.

Součástí izraelského protiteroristického úsilí musí být z logiky věci námořní blokáda Pásma, kterému vládne teroristická organizace Hamas. Provokativní pokusy o proražení blokády nemohou být vnímány jinak než jako podpora terorismu. Zkusme si představit, že by se v Mali nějaká skupina "mírových aktivistů" pokoušela svými těly bránit francouzským vojákům eliminovat islamistické povstalce. Kdyby takoví pošetilci francouzské vojáky při plnění jejich mise napadli a ti je v sebeobraně postříleli, a kdyby tito pošetilci měli turecké občanství, měl by se snad Hollande vypravit do Ankary s omluvným poselstvím? Sotva.

Proč se tedy něco podobného očekává od Netanjahua či jiného vysokého představitele izraelského státu? Protože svět měří dvojím metrem.

Při studiu kauzy kolem Mavi Marmary narazíme na stanovisko tehdejšího izraelského státního kontrolora a ombudsmana Michy Lindenstrausse. Ten ve své zprávě přisoudil značnou část odpovědnosti za krvavý incident premiéru Netanjahuovi. Co ho k tomuto závěru vedlo? Předseda vlády prý podcenil jako nepravděpodobnou variantu, že by ze strany aktivistů mohlo dojít k drsné ozbrojené konfrontaci. Ten to ale jako zásadní chybu musel logicky odmítnout. Důvod je prostý.

Deklaruje-li se někdo jako "mírový" aktivista, může se v tomto příběhu zachovat dvojím způsobem. Buď říká pravdu – a pak musí respektovat, byť se skřípěním zubů, existující pravidla hry. V tomto případě měli tedy aktivisté bezpodmínečně uposlechnout rozkazy izraelského námořnictva. Anebo takový člověk drze lže a chová se násilně – v tom případě jde o své vůli do rizika konfrontace s ozbrojenou mocí a musí počítat s následky.

"Míroví" aktivisté na lodi Mavi Marmara nebyli tak míroví, jak chtěli, aby je svět vnímal, lhali celému světu – a lidově řečeno dojeli na to. Za svoji smrt si můžou sami.

Proto Benjamin Netanjahu udělal správný krok, když se odmítl za smrt lhářů, sympatizantů s teroristy a těch, "kdo si začali", Turkům omluvit. Tváří v tvář tisícům raket vystřelovaných z Pásma Gazy na izraelské území jsou to spíše Turci, kdo by se měl Izraeli omluvit – za přinejmenším nepřímou podporu terorismu.

Od Turecka, které má samo obrovský problém s kurdským terorismem a v rámci boje proti němu se nevyhne obětem mezi civilisty, je postoj vůči Izraeli nechutně pokrytecký.