V okamžiku, kdy tento příspěvek posloucháte, jsou v Turecku, tedy členské zemi NATO, vězněni dva novináři: šéfredaktor opozičního listu Cumhuriet Can Dündar a redaktor téhož listu Erdem Gül. Dostali se tam těsně před koncem roku, protože zveřejnili záběry, které podle nich dokládají, jak turecká tajná služba posílá zbraně do Sýrie. Byli obviněni ze špionáže a z vyzrazení státního tajemství. Proti věznění novinářů demonstrovaly v Istanbulu tisíce lidí.

A v sousedním Polsku, členské zemi Evropské unie, těsně před koncem roku schválil parlament a Senát na Silvestra potvrdil kontroverzní novelu zákona o veřejnoprávních médiích, která nové vládě umožňuje dosadit do jejich vedení své lidi. Tím de facto zrušili v Polsku, jako to před tím učinil podobným způsobem Orbán v Maďarsku, veřejnoprávní média, která byla po vzoru BBC založena v celé Evropě právě proto, aby tato média po zkušenosti s Hitlerem a se Stalinem odstřihla od vlivu vlády, politiků a byznysu a podporovala pluralitní demokracii, v které musí ve veřejném prostoru zaznívat vždy i kritické hlasy všech opozičních relevantních proudů, protože i ti si tato média platí pomocí poplatků.

Veřejnoprávní polské rádio na protest vysílá od 1. ledna od páté hodiny ranní každou lichou hodinu polskou hymnu a každou sudou hodinu Ódu na radost, která je hymnou Evropské unie. Téhož dne všichni ředitelé veřejnoprávní televize rezignovali, několik špičkových redaktorů dalo na protest výpověď a nové vedení bude vybírat vláda. Tyto události jen potvrzují, že se střední Evropa doposud nevymanila z komunistického vztahu k médiím: nevidí v nich mediální, ale vlivové instituce, které mají zase sloužit jedné straně.

Ve stejné době uveřejnila organizace Reportéři bez hranic bilanční zprávu za rok 2015, podle které v minulém roce zahynulo celkem 110 novinářů. Z toho ve válečných oblastech Iráku a Sýrie bylo zabito devět redaktorů. Osm novinářů zemřelo ve Francii při přepadení redakce Charlie Hebdo a šest bylo zavražděno v Jemenu.

Ve velmi těžké situaci se nacházejí i novináři v Indii, kteří se zajímají a píší o propojení organizovaného zločinu s politiky, či ti, kteří upozorňují na poškozování životního prostředí. V Mexiku zase vražda jednoho fotografa přímo ve městě Mexiko City ukázala, že nebezpečné pro novináře nejsou pouze některé provincie, kde vládne mafie. A například v Bangladéši zavraždili islamisté jen v roce 2015 čtyři blogery.

V absolutních číslech sice počet zavražděných novinářů klesl z předloňského roku ze 119 na 110. Bilanční zpráva z minulého roku zatím ale neuvádí, kolik novinářů bylo nuceno opustit svou vlast kvůli pronásledování: v roce 2014 to bylo139 redaktorů a 20 blogerů.

Mluvčí předsednictva organizace Reportéři bez hranic Britta Hilpertová proto musela s lítostí konstatovat, že se doposud bohužel nepodařilo násilí proti novinářům, kteří píší o brizantních tématech a kritizují politiky, zastavit.

(Psáno pro ČRo Plus)