Pobyt na Tchaj-wanu končil, loučíme se, rozjíždíme různými směry. S Priscillou jsme měli namířeno do Thajska, kde v Bangkoku nedávno její právě provdaná sestra Cecilie žila se svým manželem, on momentálně ve funkci šéfa Fordovy nadace pro celou jihozápadní asijskou oblast. V německém Ulmu narozený švagr Frank mluvil thajsky, malajsky, holandsky, španělsky, francouzsky, anglicky a ovšem německy, však on, nynější Američan, byl vlastně německý Žid. V Kalifornii získal doktorát v oboru ekonomie, fungoval jako poradce vlády na ostrovech Fiji, v Nepálu, Íránu, deset roků v Africe, a teď tedy Bangkok.

Nyní žil v elegantní vile a činži platil jeho zaměstnavatel Ford. Po stěnách tam pobíhaly dvaceticentimetrové ještěrky, velmi vítané, poněvadž komáry, hanebné moskyty požírající. Služebnictvo si netrouflo podívat se pánovi do očí. Před ním lezli na kolenou. a on jim to zakazoval, marně protestoval.

Thajsko tehdy produkovalo asi 75 procent všeho světového opia. Ještě vyšší bylo procento korupce v království ve všech možných i nemožných variantách. Přijde na úřad investor s žádostí o podpis na některém z tuctu, veletuctů potřebných povolení. Následuje běžná procedura, že žadatel před příslušným oficiálem upustí peněženku, zvedne ji a zvolá cosi ve smyslu: „Ejhle, tady někdo něco upustil, podívejme se, co v ní je.“

A bylo v ní deset tisíc dolarů, pěkná hromádka peněz. Úředník, jemuž byl úplatek zamýšlen, buď přikývne, nebo nepřikývne s vysvětlením, že to nebyla jeho peněženka - v té své měl dolarů dvacet tisíc. Žadatel o razítko se dovtípí a příští den se dostaví se správným obnosem.

Postřehl jsem krásný nápis, který v českém překladu zní ještě krásněji: „Buďte laskaví ke zvířatům, a proto je nejezte.“

Bangkok měl spoustu výtečných restaurací, mezi nimiž se snad nejznamenitější pověsti těšila ta maďarská. (Onen americký diplomat slovenského původu, který mě z Evropy do Ameriky k mému prospěchu vykopl, takže jsem ho napřed proklínal a poté velebil, byl znalý jazyka maďarského a posléze povýšil, stal se konzulem právě v Bangkoku, což já nevěděl.)

Thai boxing - další unikát, bojuje se pěstí, kolenem, jakýmkoliv nakopnutím kamkoliv. Je to sport národní, jdeme se podívat, pokochat, mám před sebou program z příslušného dne. Osm utkání, zápas v pořadí druhý: gladiátoři s jmény těmito, pečlivě jsem si je zaznamenal:: PRADERMCHAI MONGKUDHPETTCH vs. PIMARNMECK KACHAPICHIT. Jak se líbí taková jména, co třeba borec PYACKDEZ? Něco takového přece mohl na stroji vyťukat mentálně postižený šimpanz. Thajská abeceda má k dispozici písmen aspoň čtyřicet. Každému utkání předchází náboženský rituál s pomodlením za doprovodu píšťal a teprve pak dojde k vzájemnému pořádnému okopávání. Na borce se na místě sází, takže razantní podívanou doprovází příležitost zbohatnutí či ochuzení. Tuze populární to národní sport.

- - -

Na jednom boulevardu jsme přejeli velikého hada, když zrovna na červenou se snažil přeplazit na opačnou stranu.

- - -

Při takovém rozhodování aby nějaký mudrc přikyvoval a citoval Hegela, jeho údajná slova: „Velká tragedie se pozná podle toho, že obě strany mají pravdu.“

- - -

Singapur byla první ex-kolonie, do které jsem kdy vlezl a od té doby hodněkrát znovu navštívil, abych jejímu inteligentnímu počínání pořádně zasalutoval.

Proč se tomu místu začalo říkat SINGAPURA, Město Lvů, cožpak tam vládci zvířecí říše kdy pobývali? Prý se tam jednou vyskytl zatoulaný tygr a krátkozraký domorodec si ho se lvem spletl. Někdejší nevábná bažina, 42 km krát 23 km, obyvatel čtyři miliony, nejvíc jich Číňanů, méně Malajců, ještě míň Indů, a zbytek běloši a všelijací jinačí. Čtyři oficiální řeči, čtyři hlavní náboženství. Hlavní ostrov úspěšně roste, v průměru o jednu čtvereční míli ročně přívozem zeminy ke břehu, zasypáváním moře pokud možno, a tak tvorbou nových nemovitostí mnohamilionových hodnot.

Doprava tam plyne harmonicky, jaký to kontrast s třeba právě námi opuštěným Bangkokem nebo Manilou, která na nás teprve čeká. Tam situace byla již natolik chaotická, že vytvářila oprávněný dojem, jako by tam stát již de facto odumřel. Ale v Singapuru ona donedávna smrdutá mrtvá řeka se znovu zrodila, mrskaly se v ní rybičky. Teď v ní neplulo nic nepatřičného, voda byla až nepřirozeně vábivá. V naprosté většině států Třetího světa bych pojedění u pouličních stánků doporučoval pouze zájemcům o sebevraždu. Singapur se stal vynikající výjimkou, dokonce tam lze pít vodu z vodovodu.

Metro je perfektně čisťoučké, snadno ho najdete, je označeno písmeny SMRT (Singapore Mass Rapid Transit).

- - -

Dál pak letíme a přistáváme v Hongkongu, čili zpět do předchozí původní éry britské kolonizace. Pilot nás informoval a doporučil, abychom nezmeškali jedno z nejpěknějších globálních panoramat., aniž by ale dodal, že před sebou máme rovněž nejnáramnější hazard aviatiky. Na letišti Kai Tak s přistávací plochou pouhých dvou a půl kilometrů, s okolními vysokými kopci a velmi značným provozem ve zrádném povětří, letadla občas nudli minou, načež se rozlomí v zálivu, naštěstí nepříliš hlubokém.

Po příjezdu do hotelu nás přivítala explodující bomba. Týž den jsme četli o neposlušném žurnalistovi, jehož postihla odplata s revoluční tváří. Došlo k přepadení v jeho volkswagenu, byl polit benzinem a upálen. V mnohých výkladních skříních vystavovány pouze portréty zbožňovaného Mao Ce-tunga. Nedoporučovalo se fotografovat, ba ani příliš okounět. Pár takto si počínajících turistů bylo totiž přísnými straníky utlučeno. Rudé maloobchodní služby zaznamenaly úpadek zákaznického zájmu, když ve velké kulturní proletářské revoluci zavedly novinku nevracet drobné, i kdyby za jednu pokroutku zákazník platil milionovou bankovkou. Takto postižený ale obdržel stvrzenku, že jemu nevrácený obnos on dobrovolně věnoval na revoluční fond.

Tehdy jsem koupil mohutné krátkovlnné rádio Phillips. Po večeři na balkoně mrakodrapu, se sklínkou v ruce a s lahví skotské whisky u nohy, začal jsem se pídit po něčem zajímavém ve světě. Jako první se mi ozval sibiřský Irkutsk.

- - -

Před námi již jen jedna neznámá zastávka, jíž byly Havajské ostrovy, osm jich dost značné velikosti plus přemnoho miniaturních atolů. V 18. století je objevil všudybyl kapitán James Cook, pojmenoval je Sandwich Islands, důvod mi neznámý. Hodně později, přesně v roce 1959, roce mého zločinu upláchnutí od budování beztřídní nirvány, Havaj se stala padesátým státem americké unie. Vzdálenost New York - Honolulu je 5.051 mil, což je víc, než z New Yorku do Prahy.

Neodolali jsme stát se vlastníky nějaké té havajské nemovitosti. Teď nám tam patří dva pozemky. Jako investice to zřejmě byla pitomost, stále to tam už desetiletí máme, každý rok majetkovou daň platíme, od té již hodně dlouhé doby jsem tam byl snad jen jednou, stěhovat se do takových dálav ale nemínim. Klima je tam vlahé, nikoliv vražedné, má všechny výhody tropů, avšak bez jejich nevýhod. Například je obtížné uvěřit, že z padesáti států unie ve čtyřiceti devíti, včetně Aljašky, se plazí hadi včetně těch jedovatých - a tou jedinou záviděníhodnou výjimkou jsou právě tyto Havajské ostrovy.

Přistáli jsme, v té době platil zákon o zákazu dovozu nových hodnot přesahujicích limit 100 dolarů, což my jsme věru přesahovali a k zákona porušení se takto mínili přiznat.

Celník předstíral, že neslyší.

Já tedy závažnost přestupku poctivě hlasitě zopakoval.

„Helete, když neslyším, tak neslyším. Sbalte si to a vypadněte!“ poručil. Nemohli jsme se protivit muži zákona.

Pokud ostrov, tak jen ten jihopacifický, o důvodech se někdy později zmíním.

- - -

Návrat do Binghamtonu, krátce poté odjezd opačným, severním směrem do sousední Kanady, frankofonního Montrealu, místa právě se konající světové výstavy - Expo, Laterna Magica.

Odspěchal jsem do československého pavilonu a tam se potkal se svým bývalým spolužákem z právnické fakulty, talentovaným, multilingválním, do estébáckých služeb zalasovaným. Posléze za mnou přijel do motelu, celý večer jsme opatrně proklábosili. Po dalších mnoha letech jsem v příslušném středisku v Pardubicích bedlivě pročítal jeho zprávu pro jeho StB nadřízené. V lecčem se spletl, například Priscillu přetvořil v Japonku, což se jí právem dotklo.

KONEC

(Z knihy „Priscilla. Dost svévolně se košatící Osud“, která vyjde zanedlouho.)

Neoficiální stránky Oty Ulče