aneb Ministr míní a organizátoři mění

On ten ministr ani tak nemínil, jako spíše doufal, abychom byli přesní. A organizátoři mu tu naději vzali. Stalo se v Mnichově na bezpečnostní konferenci, kterou hostí renomovaný hotel Bayerischer Hof.

Jedná se o jednu z největších a nejvýznamnějších bezpečnostních konferencí současnosti, jak jsme byli poučeni na stránkách Černínského paláce. Jejími hosty jsou světové elity, z USA přijel nový viceprezident Mike Pence, což je důkazem toho, jaké prestiži se akce těší.

Výhodou podobných podniků - platí to například i o Davosu - je, že se na jejich půdě mohou setkat osobnosti (politici), které by se za jiných okolností nesetkaly. V konkrétním případě nynější mnichovské konference jsou to izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman a íránský ministr zahraničí Javad Zarif.

O vztahu těchto dvou zemí se jistě nemusím dlouze rozepisovat. Není vyvážený: nynější íránský režim Izrael neuznává, ale protože Izrael reálně existuje, zavile a hluboce ho nenávidí. Čas od času mu dokonce hrozí likvidací. Právě proto je izraelské vedení vůči Teheránu nanejvýš obezřetné a jeho jadernými ambicemi krajně znepokojené. Navíc má neblahou zkušenost s íránskou podporou protiizraelského islamistického terorismu (mj. hnutí Hizballáh). Jeruzalém není ani slepý k další realitě: velice jasně vnímá Írán jako zásadní destabilizující faktor celého Blízkého východu (Teherán se angažuje různými způsoby v Libanonu, Sýrii, Iráku a Jemenu).

A právě tito dva politici. Lieberman a Zarif, se původně měli setkat na společné akci na konferenci v neděli (19/2) dopoledne. Je to zřejmé z původní verze konferenčního programu (obr. 1). Dlužno dodat, že izraelský ministr obrany měl z této příležitost opravdovou radost. V rozhovoru pro izraelskou televizi Channel 2 řekl:

Na setkání se těším, Doufám, že ministr Zarif zůstane v sále, aby slyšel, co si myslím o režimu ajatolláhů.

Chtěl veřejně odsoudit agresivní chování Íránu v přítomnosti jeho ministra zahraničí.

Jenomže o tuto příležitost ho připravili sami organizátoři. „Jízdní řád“ nedělní části konference změnili. Tak, aby se oba ministři na společné akci nesetkali. Podrobnosti jsou uvedeny pod obrázkem 2.

Je to politováníhodné a nepochopitelné. Mnichovská bezpečnostní konference má být především o dialogu. Co ale soudit o výše popsaném zásahu do programu, který je přesně opačného charakteru? Že bychom opět ustupovali před zájmy ajatolláhů? Proč ale?

Obr. 1/ Původní program konference pro nedělní (19/2) dopoledne (šipka 1). Na téma „Staré krize, nový Střední východ?“ měli hovořit oba, izraelský (šipka 2) i íránský (šipka 3) ministr. Čímž by se museli setkat ve stejném sále a zřejmě i u jednoho stolu. (Zdroj: Times of Israel)

Obr. 2/ Upravený program nedělního dopoledne. Zatímco íránský ministr má hovořit samostatně od devíti dopoledne (pole a), izraelský ministr se dostane na řadu také samostatně od 10:05 hodin (pole c). Mezi oběma akcemi je ještě panelová diskuse (pole c). Jistota je jistota. (Zdroj: Times of Israel) ---Jak je ze srovnání obou screenshotů je zřejmé, vedle íránského a izraelského ministra měli ve společném bloku vystoupit také ministr obrany Saúdské Arábie Al Jubeir a turecký MZV Cavusoglu. Ti také v upraveném programu chybí.

Dodatek:
Izraelský server Arutz Sheva připomněl, že na stejné bezpečnostní konferenci konané v roce 2014, kde v v jednom panelu hovořil íránský ministr zahraničí Javad Zarif, neměl tehdejší ministr obrany Izraele Moše Jaalon problém posadit se do publika a naslouchat. Důvod je prostý: Jaalon chtěl znát íránskou pozici takříkajíc z první ruky. Žádný bokot Íránu. Důkaz je zde:

Obr. 3/ Mnichovská bezpečnostní konference, ročník 2014. Vpravo diskutuje íránský ministr Zarif, člen izraelské vlády Jaalon sedí v publiku vlevo. (Zdroj: Web Arutz Sheva)