Bojovné hnutí, které vládne pásmu Gazy, si zvolilo ještě tvrdšího vůdce, než jakého mělo předtím

Pásmo Gazy není zrovna příjemné místo k životu. Největší nezaměstnanost na světě (50 %) se snoubí s extrémní porodností. Ještě začátkem 90.let měla průměrná matka v Gaze více než osm dětí za život. Hodnota sice mezitím klesla „jen“ na čtyři děti za život, ale to je stále ještě mnohem více, než region dokáže unést. Pouštní oblast menší než Praha, v níž je nedostatek úplně všeho, ornou půdou počínaje a vodou konče, má již 2 miliony obyvatel. Pro srovnání: v roce 1949 žilo v pásmu Gazy 141 700 lidí (zdroj, strana 11). Populace se tedy během tří generací zečtrnáctinásobila, což překonává i standardy většiny afrických států.

V roce 2006 si obyvatelé Gazy zvolili do svého čela radikální islámské hnutí Hamás. Od té doby už se na palestinských teritoriích žádné volby nekonaly. V roce 2007 zmasakrovali Hamásovci svoje bývalé souputníky z hnutí Fatah. Část příznivců poraženého Fatahu si zachránila život útěkem do Izraele.

Hamás je silně protiizraelský a náboženský zároveň. Jeho zakládací listina se čte jako blábolení vyšinutého salafistického fanatika, říznuté tradičními antisemitskými hoaxy z Evropy 19. století. Zničení Izraele je ústředním cílem hnutí. Není tedy divu, že vztahy současné Gazy s Izraelem jsou velmi špatné. Listina ozbrojených konfliktů za posledních 10 let není zrovna krátká. Ekonomika Gazy, měřená hrubým domácím produktem na hlavu, se v tomto století vůbec nezvedla. Celá Palestina žije v podstatě jen z mezinárodní pomoci v hodnotě několika miliard dolarů ročně, pár desítkami milionů Kč se podílí i Česká republika. (Proč?)

Maskovaní příslušníci Hamásu v Gaze

Nu, a v této situaci si Hamás včera zvolil do svého čela ještě většího fanatika, Jahjá Sinwára, který patří i v otevřeně teroristické organizaci k tzv. „hardlinerům“.

Jahjá Sinwár byl 22 let nedobrovolným obyvatelem izraelské věznice, a to za několik vražd. V roce 2011 jej Izraelci propustili v rámci velké výměny, kdy za uneseného vojáka Gilada Shalita vrátili Palestincům 1027 vězňů, vesměs odsouzených za terorismus. Od té doby si Jahjá Sinwár dále budoval pověst zlého muže, například tím, že inicioval zatčení, mučení a zabití svého kolegy z Hamásu Mahmúda Ištiwího.

Jelikož Jahjá Sinwár se netají svou touhou po válce s Izraelem, a jelikož izraelské ministerstvo obrany řídí další tvrdý muž – Avigdor Lieberman – další ozbrojené střetnutí v oblasti je jen otázkou času.

Co si od něj Gazané přesně slibují, není racionálnímu pozorovateli jasné. Vojensky vyhrát nemohou a rok 2017 je pro ně nepříznivý i diplomaticky. V USA sedí administrativa, která k Palestincům nijak vřelý vztah nemá. EU mívala tradičně pro Palestince „měkké srdce“, ale evropské politické poměry se poslední rok převracejí naruby pod tlakem antisystémových stran, jež jsou vesměs protiislámské a proizraelské. V této situaci bude i Brusel velmi opatrný. Jediné zastání lze očekávat od Turecka.

Klíčové slovo v předešlém odstavci je ovšem „racionální pozorovatel“. To je to, co v daném místě schází. Bavíme se o politicko-náboženském hnutí, které věří v konec světa, pomoc Alláhovu a do vlastní zakládací listiny si vložilo notorický hadís 6985, jež popisuje, jak kameny a stromy budou jednoho dne pomáhat muslimům ve vyhlazení Židů. To jsou lidé fungující ve zcela jiném myšlenkovém rámci než my.

S naší kolektivní racionalitou to ovšem také tak slavné není. Jinak by se k Hamásu nemohla hlásit například komunistická Die Linke, jejíž ideové základy jsou naprosto nenáboženské, a jejíž členové by v hamásovském státě byli první, kdo se ocitnou před popravčí četou.

*****************************

Drobné zamyšlení na závěr.

Před pár dny vystoupil v naší poslanecké sněmovně izraelský bezpečnostní poradce Daniel Schueftan a ve své přednášce řekl:

„Arabský svět je beznadějný ... Důvodem je arabská politická kultura, která je beznadějně násilná a neschopná přijmout pluralismus... Pokud nastane nějaká změna v arabském světě, tak může být i k horšímu. Všechny návrhy, které přicházejí z EU či USA, že si všichni sednou kolem jednoho stolu, obejmou se, všichni budou bratři a zavládne mír a přátelství, jsou směšné. V životě musí počítat s určitými danostmi: například, že v zimě bývá sníh, v létě teplo... a na Blízkém východě jsou války. Zda bude mír, je hloupou otázkou. Chytrou otázkou je, jak udělat situaci co nejvíc snesitelnou, i když mír není a nebude.“

Situace v Gaze je truchlivou ilustrací jeho slov.

Teď to dejte dohromady s migrační vlnou, která je sycena právě vysokou porodností v arabském světě. Migrační vlna z arabského světa přináší tyto dysfunkční politické vzorce do Evropy. Proč se tomuto procesu rozhodněji nebráníme? Protože nechceme uznat existenci problému, a protože naše svaté principy (LZPS, azylové dohody) nám říkají, že se vlastně ani bránit nemáme. Že je lepší strpět libovolné škody, než se poskvrnit reformou svatých textů, které jsou nedotknutelné.

Není to ovšem beznadějný stav. Na rozdíl od Gazy mohu zatím otevřeně napsat, že aktuální evropská migrační politika je sebepoškozující a potenciálně sebevražedná, aniž by se pro mě dostavilo zakuklené komando a shodilo mě z nejbližšího věžáku. Zda-li tím psaním ale dosáhnu nějaké změny?

Kdo ví. Ale věřím, že ano, jinak bych nepsal.

*****************************
*****************************

Hudební epilog
Dlouhé a příjemné poslouchání k práci.