Migrační krize se blíží zřejmě k jedinému možnému konci. Většina států je ochotna pro migraci zcela zavřít své hranice. Čeká se na Rakousko a Německo.

V samotném Německu se nálada mezi členy CDU, vládnoucí strany kancléřky Angely Merkelové, proměňuje a stále větší část členů CDU odmítá otevřenost Německa k přijímání uprchlíků ze Sýrie. Podle německých úřadů se až třetina migrantů za „Syřany“ jenom vydává ve snaze co nejdéle v Německu „vydržet“. Názory nespokojených členů CDU prezentuje populární ministr financí spolkové vlády Wolfgang Schäuble. Ten si získal renomé díky tvrdým požadavkům, které musí Řecko plnit, aby mu eurozóna schválila další finanční injekce.

Spolkové země očekávají, že je letos vyjde pomoc migrantům až na 15 miliard eur. To dělá při předpokládaném počtu migrantů, kteří v Německu skončí do konce roku (asi jeden milion), kolem 15 tisíc eur na každého z nich. Několik tisíc migrantů (cca pět tisíc), které u nás policie zajistila, by nás tedy mohlo po přepočtu na náklady německé přijít až na 2 miliardy korun. Česká vláda utratila letos na migranty pouze několik set milionů, a to více méně na represivní složky (policii a armádu). Výsledkem této politiky bylo všeobecné povědomí mezi uprchlíky, že je nutné se Česku vyhnout.

Není vůbec překvapující, že razantní odmítání uprchlíků je nejpopulárnější u vlád států bývalého východního bloku, počínaje Maďarskem, Slovenskem a Českem, a nyní se přidávají i státy Balkánského poloostrova Bulharsko, Rumunsko a Srbsko. Jestliže tedy Německo řekne STOP, balkánská trasa se zablokuje a největší problém bude mít Řecko. Z toho jednoznačně vyplývá, že jediným smysluplným řešením je důsledné uzavření celé schengenské hranice. Jinak by nastala nová řecká krize, tentokrát v problému migrace. Z pohledu ekonomického by pak zřejmě vůbec nejprospěšnějším bylo použití finanční podpory Řecka v rámci nového stabilizačního programu právě na okamžité uzavření řecké hranice.

Uzavření hranic Evropy však musí být doprovázeno řadou dalších opatření. Podpora Turecka a Jordánska, kde dnes sídlí největší počet uprchlíků ze Sýrie, musí pokračovat (srovnejme navíc slíbenou podporu Turecku ve výši tří miliard eur s německými náklady patnácti miliard eur!) a musí dojít k dohodě USA a Ruska o intervenci proti Islámskému státu, ukončení války v Sýrii, svěření Sýrie na přechodnou dobu do správy OSN, organizaci tamních nových svobodných voleb a spolu s tím okamžik pro zahájení procesu repatriace syrských uprchlíků zpátky do vlasti. Sýrie by potom měla dostat mezinárodní pomoc v duchu někdejšího Marshallova plánu pro Evropu zničenou druhou světovou válkou. Rekonstrukce syrských měst kompletně zničených bombardováním bude vyžadovat obrovské finanční prostředky.

Zdá se, že by Rusko a USA mohly přeci jenom dojít v otázce Sýrie k jisté dohodě. Rusko již prohlásilo, že by zvýšilo útoky na IS tak, aby to bylo výhodné i pro vojska syrské opozice vůči Asadovi. To mimo jiné znamená, že ruská podpora Asadovi ukázala, že jeho vojáci nejsou schopni výhody ruské letecké podpory příliš využít a nepostupují dostatečně rychle. Asadův režim tak mohou Rusové odepsat a navázat přátelství s jeho dosavadními nepřáteli. V každém případě, pokud by syrská válka skončila co nejdříve, byl by to významný impuls pro novou naději na otupení obnovené studené války mezi Ruskem a Západem. A znamenalo by to i novou naději pro těžce zkoušené obyvatele Sýrie.