Historicky se to má s výukou angličtiny v Japonsku podobně jako s ruštinou v předlistopadovém Česku - v obou případech se jedná o nepřímý důsledek poválečného uspořádání sfér velmocenského vlivu. Přibližně stejně dlouho trvala v obou zemích i výuka těchto jazyků. Také výsledek (ne)snažení je velice podobný, čili tristní. Ovšem zatímco neschopnost většiny české populace měl kořeny ať už ve vědomém či podvědomém bojkotu, japonští školáci, kteří by rádi jazyk svých hereckých či hudebních idolů rádi uměli, jsou obětmi neefektivní učební metodiky, která je naučí vše možné, jen ne aktivně komunikovat.

S výukou angličtiny pomáhá něco přes čtyři tisíce rodilých mluvčích roztroušených po celé zemi. Většinou jde o čerstvé absolventy britských, severoamerických nebo australských škol. Cesta do Japonska bývá jejich prvním větším zahraničním dobrodružstvím. Nemajíce pedagogických zkušeností, je jim přiznán statut pomocného učitele. Samostatnou výuku nemají povolenu, v jejich hodinách je vždy přítomen japonský medvědář, čili člen pedagogického sboru školy, který hodiny angličtiny oficiálně vede. Výuka probíhá v souladu s Komenského metodou schola ludus, protože převážná většina underground teachers neumí japonsky, takže k vysvětlování významu sdělení v angličtině slouží především gestikulace a mimika, obtížnější pasáže žákům vysvětlí medvědář. Díky svému mládí mají zpravidla k malým Japoncům hezký a bezprostřední vztah a také děti je milují.

Ekonomika a školství jsou dvě nejdůležitější sféry, do kterých je soustředěno úsilí kabinetu Šinzó Abeho. Jedním z cílů je zlepšit komunikační schopnosti japonské populace v angličtině. Jedním z opatření má být zvýšení počtu zahraničních učitelů angličtiny na deset tisíc, čili na více než dvojnásobek. Alespoň jednoho takového učitele by měla mít do deseti let každá základní i střední škola.

S úrovní znalostí angličtiny absolventů škol nejsou spokojeni ani zaměstnavatelé. Potřeba pracovníků obstojně ovládajících tento jazyk se stala obzvláště palčivou v souvislosti s provázáním prakticky jakékoliv obchodní činnosti s informačními technologiemi. Znalost angličtiny se v řadě oborů stala primárním faktorem úspěšnosti u přijímacích pohovorů. Některé firmy, jako největší internetový obchodní portál Rakuten nebo výrobce oděvů Uniqlo, šly ještě dále a ustavili angličtinu jako úřední vnitrofiremní jazyk. Mobilní operátor SoftBank vsadil na finanční motivaci a svým zaměstnancům, kteří složí jazykovou zkoušku TOEIC na osm set a více bodů, vyplatí prémii tři sta tisíc jenů.

Mnoho Japonců se snaží v dospělosti dohnat to, co je škola nenaučila. Jazykových škol je po celé zemi jako naseto. Vedle prestižních firem jako je Berlitz jsou i v odlehlých končinách provozovány malé školičky. Nezájmu se bát nemusí, Japonci se vzdělávají rádi v každém věku. Momentálně nejpopulárnější formou jsou takzvané man-to-man kurzy, kdy lektor učí jednoho žáka. Vysoká cena za takové kurzy není překážkou, protože školné je zpravidla hrazeno zaměstnavatelem, který chce svého pracovníka přetvořit v kovaného anglického mluvčího. Často se jedná o velice intenzívní kurzy, po kterých následuje služební pobyt v zahraničí.

Angličtina provází Japonce od rána do večera prakticky od narození - jsou jí prošpikována veškerá média. Anglické výrazy se japonštině zabydlují nebývalou měrou, často vytěsňují i domácí výrazivo. K aktivnímu zvládnutí jazyka širší populací je však cesta zatím ještě dlouhá.