Lze vyhrát válku podporou ještě většího zmatku?

Hledáte velikonoční příběh ne ze světa víry, ale reálné politiky? Tady je. Před 100 lety se odehrála akce, jež měla rozhodnout první světovou válku, ale nakonec vedla k ještě většímu chaosu. O Velikonočním pondělí roku 1917 vyjel z Curychu vlak, který v zaplombovaném vagoně vezl ruské exilové bolševiky v čele s Leninem. V klidu s nimi projel přes celé Německo, Švédsko a Finsko až do Petrohradu. Tím zadělal nejen na vítězství ruské bolševické revoluce o půl roku později, ale i na první ideologickou totalitu 20. století, na desítky milionů obětí komunismu i na novou vlnu ruské imperiální síly, proti níž byla ta carská jen čajíčkem.

Ten nápad Berlína odpovídal logice „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Dopravit do země, která sice už svrhla cara, ale stále byla oporou Trojdohody a zadržovala německé i rakouské zajatce, Leninovu partu, jež by chaos v Rusku ještě zvýšila a tím ho přiměla k separátnímu míru. Proto vyjel na Velikonoční pondělí 9. dubna 1917 z Curychu vlak se zaplombovaným vagonem a 17. dubna dorazil do Petrohradu.

Prvoplánově vzato německý plán vyšel. Cynik se neubrání srovnání, že bolševici v čele s Leninem tehdy projeli Evropou stejně nekontrolovaně jako mnozí džihádisté v roce 2015 po otevření hranic. Skutečně tehdy v Rusku vyvolali ještě větší chaos, než jaký tam už byl, a v listopadu i vítěznou revoluci. Skutečně už brzy poté uzavřeli s Německem dohodu o separátním míru (v Brestu Litevském 3. března 1918) a ten umožnil přesunout německé zajatce na západní frontu. Ale pak přišly důsledky nezamýšlené: posílení bolševiků ve střední Evropě („republiky rad“) a tím i posílení německých nacistů.

Dějiny nelze zpětně měnit, ale je dobré si připomínat modelové situace, které se opakují. Třeba tu, kdy se někdo rozhodne oslabit protivníka tím, že v jeho státě podpoří někoho, kdo vytvoří ještě větší chaos, než jaký je ten právem kritizovaný. Lenin nás o tom poučil názorně.

LN, 15.4.2017