Má smysl čínská, či německá strategie?

Čína se stává symbolem vítězství nad epidemií Covid-19. To není propaganda, ale interpretace na Západě zveřejněných grafů. Počet nakažených se tam zastavil na 80 tisících, počet nemocných klesl z 60 pod 20 tisíc a počtem přibývajících mrtvých je Čína hluboko pod Itálií, asi na pátém místě žebříčku. Je to výsledek drastických metod karantény, kontroly i sledování obyvatel.

Německo ztělesňuje pasivnější přístup. Ač tam počet nakažených prudce stoupá, stát přistupuje jen zvolna k restrikcím – nezavírá hranice, ve školách se přestalo učit až včera (je to pravomoc spolkových zemí), hraje se fotbal a kancléřka prohlásila, že se možná nakazí až 70 procent občanů.

Zdůrazněme, že jde o spekulace, neboť Evropa je ve fázovém zpoždění za Čínou asi o dva měsíce a jasnější čísla pro analýzy budou k dispozici až „po válce“, ale jisté náznaky z těch čísel a událostí vykukují. Zjednodušeně řečeno asi toto.

Čína bojuje proti epidemii jako proti nepříteli, jenž musí být izolován a poražen. Nasazuje proti němu těžké kalibry, ideologické rituály i své morální hodnoty. Bojuje s takovým nasazením, s jakým Německo bojuje proti změnám klimatu.

Naproti tomu Německo zatím působí spíše tak, jako by epidemii nechávalo projít – někdo by řekl podobně, jako se Čína staví ke změně klimatu. Ale pozor, ten přístup má svou racionalitu. V Německu je hodně nakažených, ale jen velmi málo mrtvých. Stát počítá s šířením nákazy (proto černé scénáře se 70 procenty infikovaných) a soustředí se na těžké případy – též proto, aby si pro ně uchoval dostatek kapacit. Z Itálie je známo, že na tamním vysokém počtu zemřelých se podepisuje právě nedostatek přístrojových kapacit.

Z řečeného nelze předvídat, který postup se nakonec ukáže jako úspěšnější. Lze ovšem říci, že jakmile se situace utrhne ze řetězu tak jako v Itálii, de facto nic jiného než čínský přístup nezbývá. Z hlediska zásady předběžné opatrnosti tedy působí německý přístup spíše jako luxus.

LN, 14.3.2020