19.3.2024 | Svátek má Josef


FILIPÍNY: Střídání v paláci Malacanan

4.7.2022

Ferdinand „Bongbong“ Marcos Jr., syn a jmenovec bývalého diktátora, složil ve čtvrtek 30. června přísahu jako 17. prezident Filipín. V ceremonii, která završila pozoruhodný návrat rodiny, která byla kdysi nucena odejít do exilu, se Marcos představil jako vůdce, který pomůže Filipínám zlepšit jejich ekonomiku a zajistit prosperující budoucnost.

V květnových volbách Marcos drtivě zvítězil, zčásti tím, že slíbil pokračovat v některých politikách zavedených předchozím prezidentem Dutertem. Sara Duterte, dcera Rodriga Duterteho, získala úřad viceprezidenta s ještě větším podílem hlasů než Marcos. Prezident a viceprezident jsou na Filipínách voleni odděleně. Sara Duterte byla uvedena do úřadu již začátkem června.

Ve svém inauguračním projevu Marcos chválil odkaz svého otce a zavázal se čelit řadě výzev.

Mimo jiné pronesl tyto věty: Kdysi jsem znal muže, který viděl, jak málo bylo dosaženo od získání nezávislosti v zemi lidí s největším potenciálem, kteří přesto zůstali chudí. Ale dokázal to změnit, někdy s potřebnou podporou, někdy bez ní. Tak to bude i s jeho synem.

Vláda dokáže mnoho, aniž by od vás vyžadovala více. K tomu slouží vládní a veřejní činitelé. Žádné výmluvy. Bylo to tak, kdysi dávno.

Odolali jsme a dokázali jsme porazit zahraniční pokusy o rozbití naší země za otcovy hlídky.

Můj otec postavil více a lepších silnic, produkoval více rýže než všechny vlády před ním.

Vítězství Marcose juniora je výsledkem desetiletí trvajícího bílení brutální historie vlády jeho rodiny, stejně jako neúspěšných slibů následujících vlád zlepšit život Filipíncům poté, co byl starší Marcos svržen lidovým povstáním v roce 1986.

Marcos starší během své vlády nashromáždil nelegitimní bohatství v miliardách dolarů a byl obviněn z drancování státní pokladny. Nadměrné zahraniční půjčky uvrhly Filipíny do dluhů a miliony Filipínců se utápěly v chudobě. Aby potlačil nesouhlas, věznil politické oponenty, cenzuroval média a zavedl devět let stanného práva, za něhož docházelo desítkám tisíc porušení lidských práv.

Odpůrci Marcose juniora opakovaně poukazují na odkaz jeho otce, ale odborníci tvrdí, že účinek je opačný. „Mnoho lidí hlasuje pro Marcose, ne proto, že by se jim Marcos víc líbil; prostě nemají rádi, když se jim to vytýká a zachází se proto s nimi jako se špatnými lidmi,“ říká Antonio Contreras, politický analytik v Manile.

„Bongbong“ Marcos se po celou dobu svého působení ve veřejném životě odmítal omluvit za porušování práv a korupci za vlády svého otce – řekl, že historie by měla být ponechána „profesorům“. Nedávná studie ale zjistila, že jen 6 % stránek ve vybraných učebnicích historie filipínských veřejných škol pro 5. a 6. ročník bylo věnováno Marcosově diktatuře. Voliči narození po roce 1986 mohou být snadno přesvědčeni, že to všechno není pravda. Nebo přinejmenším, že to není důležité.

Progresivisté příliš dlouho považovali za samozřejmé, že fakta sama o sobě stačí k přesvědčení voličů. V případě Filipín se ověřená fakta jednoduše neshodují s Marcosovým kreativním folklórem přebíraným influencery a dychtivě konzumovaným fanoušky sociálních sítí.

V Marcosových platformách na sociálních médiích je politický obsah prokládán veselými rodinnými vlogy. Má přes 1,2 milionu sledujících na TikToku, kolem 2,5 milionů odběratelů na YouTube a dalších 5,3 milionu sledujících na Facebooku. Fatima Gaw, odborná asistentka komunikačního výzkumu na Filipínské univerzitě, říká, že na takových platformách je téměř nemožné rozlišovat mezi propagandou a skutečnou podporou.

V posledních letech mnoho analytiků nespravedlivě karikovalo takzvaná „překvapivá“ volební vítězství populistických vůdců jako výsledek rozhodování nevzdělaných voličů s mozky vymytými dezinformacemi. Marcosovo vítězství by mělo na místo toho vést k upřímnému zhodnocení toho, proč je většina filipínských voličů ochotna ztotožnit se s autoritářskou fantazií a odmítnout principy a osobnosti liberální demokracie.

Spíše než dělat obětního beránka ze sociálních sítí jako technologických vymývačů mozků a nadávat voličům, kteří podporují populistické silné muže, musíme zvážit, proč komunity rezonují s online vytvářením mýtů, dezinformací a historickým revizionismem a dobrovolně se na nich podílejí.

Filipíny jsou jednou z nejstarších demokracií v Asii, ale jejich pokračující okouzlení silnými vůdci je potvrzením, že poselství liberální demokracie o rovnosti a právním státu nakonec ztratí smysl, pokud voličům nepřinese také ekonomickou prosperitu.