28.3.2024 | Svátek má Soňa


FILIPÍNY: Kdo bude příštím presidentem?

5.5.2022

Odpověď na tuto otázku přinesou volby příští pondělí 9. května. Filipínský vládní systém je presidentský a je velmi podobný systému americkému, což nepřekvapuje, uvědomíme-li si, že Filipíny byly pod americkou správou od roku 1898 a získaly plnou samostatnost až po II. světové válce roku 1946. Příští president bude sedmnáctý v řadě od roku 1935, kdy byl ještě pod americkým patronátem zvolen Manuel Quezon.

Filipínská ústava dovoluje dovoluje presidentovi pouze jeden šestiletý mandát. Současný president Rodrigo Duterte tedy nemůže znovu kandidovat. Jeho navzdory kontroveznímu vystupování a krvavé protidrogové kampani přetrvávající popularita ale výrazně pomáhá jeho dceři Saře Duterte-Carpio, která se uchází o úřad vicepresidenta. Na rozdíl od USA filipínští presidentští a vicepresidentští kandidáti netvoří jednu kandidátku, ale kandidují zcela samostatně. Může se tak stát, že president a vicepresident zastávají odlišné politické postoje a jsou prakticky v opozici. Vládní role vicepresidenta je ovšem velmi omezená. Taková situace existuje právě nyní, kdy je vicepresidentkou Maria Leonor Gerona Robredo. Leni, jak je známa mezi Filipínci, nesouhlasila s Duterteho protidrogovou strategií ani pročínskou zahraniční politikou. Měla také výhrady ke způsobu aplikace stanného práva na ostrově Mindanao během pětiměsíčního ozbrojeného konfliktu s muslimskými povstalci v Marawi roku 2017.

Do současné soutěže o presidentský úřad se původně zapojilo deset kandidátů, včetně populárního boxerského šampiona Manny Pacquiaoa. Podle posledních průzkumů veřejného mínění zůstávají pouze dva kandidáti s reálnou šancí na zvolení: syn svrženého presidenta-diktátora Ferdinanda Marcose, 64letý Ferdinand Romualdez Marcos Jr., známý jako Bongbong Marcos, a již zmíněná Leni Robredo.

Bongbong je jediným synem zemřelého presidenta Marcose seniora, který vládl Filipínám po tři volební období mezi léty 1965–1985, přerušená stanným právem v létech 1972–1981. Marcosova vláda se vyznačovala korupcí, extravagancí a brutalitou. Marcosova rodina údajně během této doby zpronevěřila na 10 miliard dolarů, které jsou dodnes v držení Marcosovy manželky Imeldy, dětí, vnuků a zeťů na nesčetných zahraničních bankovních účtech. Některé detaily tohoto nelegálního bohatství byly odhaleny publikací tzv. Panama Papers roku 2016.

Bonbong Marcos zahájil politickou kariéru již jako mladík za vlády svého otce, kdy se jako 23-letý stal viceguvernérem provincie Ilocos Norte a roku 1983 povýšil na guvernéra, kterým zůstal až do útěku rodiny na Havaj v únoru 1986. Po smrti Marcose seniora v roce 1989 presidentka Aquino dovolila návrat rodiny na Filipíny. Kupodivu i s touto anamnézou byl Bonbong zvolen roku 1992 do kongresu a roku 1998 opět guvernérem Ilocos Norte. Roku 2010 se stal senátorem a v posledních volbách roku 2016 neúspěšně kandidoval na vicepresidenta. Prohrál s Leni Robredo o těsných 0.64% hlasů. Nyní se tedy staří soupeři utkají o nejvyšší cenu.

Leni Robredo je 57letá právnička a sociální aktivistka. V roce 2013 byla zvolena do filipínského kongresu, kde působila do své inaugurace vicepresidentkou. Byla místopředsedkyní kongresového výboru pro “dobrou vládu, zodpovědnost a revizi zákonů”. Ústředními tématy její současné kampaně jsou obrana demokracie, která je podle ní ohrožena Bongbongovou kandidaturou, boj proti korupci, zlepšení kvality školství a zdravotnictví, podpora malých a středních podniků.

Bongbongova kampaň proklamuje především sjednocení země v úsilí o překonání ekonomických následků covidové epidemie, rozvoj infrastruktury, modernizaci průmyslu a zemědělství a zlepšení zdravotní péče. Slíbil take pokračovat v Duterteho politice a a ochránit Duterteho před mezinárodním haagským tribunálem. Navzájem se ve svých kampaních podporují s Duterteho dcerou Sarou, kterou by si přál za vicepresidentku.

Poslední průzkumy veřejného mínění dávají Marcosovi 54 % a Robredo pouze 23 % podporu. Vyhlídka na návrat marcosovské dynastie k moci ale galvanizuje opozici, a i někteří významní politikové z Duterteho strany změnili názor a podpořili Leni. Záležet bude také na tom, zda zjevně neúspěšní kandidáti odstoupí a vyzvou své voliče k hlasování pro Leni. Při minulé presidentské volbě právě ješitnost a neochota slabých kandidátů uznat mizivost svých šancí pomohla ke zvolení kontroverznímu Dutertemu. Ve snaze zvrátit nepříznivý poměr sil Leni vyzvala Bongbonga k televizní diskuzi, ten ale odmítl s tím, že raději mluví přímo k lidem.

Úspěšnost politiků na Filipínách závisí více na jejich obecné popularitě, vystupování a charismatu než na konkrétním obsahu jejich politického programu. Tak se mohlo stát, že roku 1998 byl zvolen presidentem Joseph Estrada, filmový herec známý pod přezdívkou Erap, což se dá přeložit jako „kámoš“. Veřejné povědomí ztotožnilo jeho filmové charaktery neohrožených tuhých chlapíků bojujících proti bezpráví a chránících slabé a chudé s jeho konkrétní osobností. Volby vyhrál s heslem Erap para sa mahirap - Erap pro chudé. Skončilo to tak, že po sérii skandálů a nekompetentních rozhodnutí byl obžalován před senátem z přijetí úplatků od organizátorů nelegálního hazardu a jejich uložení na falešné bankovní účty. Erapovi loajální senátoři však odmítli otevřít předložené listinné důkazy a Erap byl osvobozen. Armádě s ním ale došla trpělivost a nahradila jej značně neústavním způsobem vicepresidentkou Macapagal-Arroyo. Po dlouhých tahanicích byl roku 2007 odsouzen za plenění (plunder), nicméně presidentka mu vzápětí udělila milost. Ani to nedokázalo narušit jeho popularitu u prostých lidí a zabránit mu v opětovném ucházení se o veřejný úřad: v roce 2013 a pak opět 2016 byl zvolen starostou Manily.

Většina filipínských voličů nezažila léta Marcosovy diktatury a Marcosova rodina během uplynulých desetiletí vyvinula mnoho úsilí přepsat historii. Od počátku tohoto století k tomu používá sociální sítě, dříve Friendster, Flickr a jiná již vyhynulá média, v současnosti hlavně Tik-Tok a YouTube. Členové Wiki Society of the Philippines pravidelně čelí pokusům marcosovců přepisovat stránky Wikipedie týkající se Marcosovy prezidentské éry.

Filipínský ekonomický a politický život je odedávna ovládán asi dvěma sty rodinných klanů. Nezdá se ale, že by to nadcházející presidentské volby mohly změnit.