Musel přijít až šok z Trumpa, aby evropské země začaly reflektovat své počínání

Když Donald Trump mluvil v rozhovoru pro Bild a Timesy o obchodu, vzal to názorně: „Jdete-li v New Yorku po Páté avenue, před každým domem vidíte zaparkovaný mercedes. Kolik chevroletů vidíte v Německu? To není fér. To není vzájemnost.“

To je legrace, řekne si leckdo. Jako kdyby se obliba kultovní značky, třeba mercedesů, dala nadekretovat. Jako kdyby šlo přesvědčit Němce, automobilové fajnšmekry, aby kupovali chevrolety. Jako kdyby Miloš Zeman pro francouzský tisk říkal: „Každé pražské lahůdkářství nabízí camembert. Jak to, že obchody v Paříži nemají nivu? To není fér.“

Je velmi snadné i chytlavé dělat si legraci z Trumpa. Tak snadné jako propadat hrůze z nového amerického prezidenta či se naopak radovat, že konečně přichází ranař, který odmítá politickou korektnost a udělá pořádek. Ale vše, co se točí kolem emocí, vysmívání, fandění či naopak nenávisti na Trumpovu adresu, odvádí od pohledu do zrcadla, které nastavuje.

Nový prezident ve Washingtonu znamená i nové doktríny, nové vztahy k Moskvě i Pekingu, nová pravidla globální hry: prostě to, co sice se zájmem sledujeme, leč jako malý stát nemůžeme ovlivnit. A ještě máme pocit, že ani naše bezprostřední okolí tyto vysoké změny moc neovlivní. Jenže to není pravda. Stačí se podívat do německých médií.

Přelomové, pro stávající evropské lídry přímo šokové situace, jakou je nástup prezidenta Trumpa, vedou politiky k opatrnosti. Zato média a jejich autoři si troufají domýšlet do důsledků i to, co se zavedení lídři bojí i jen naznačit.

Už končí pojišťovna bezpečí

Jedním z největších fanoušků Ameriky na německé mediální scéně je novinář Jan Fleischhauer. Hájí Ameriku i v situacích, kdy na ni většina Evropanů plive – třeba po aféře odposlechů. Ale teď váhá. Nechápe, proč se Německo k USA chová ekologicky uvědoměle, když v čele „zeleného ministerstva“ stojí Trumpův muž Scott Pruitt. Nechápe, proč německý tisk chválí rozhodnutí koncernu Volkswagen zaplatit čtyři miliardy eur (aby předešel vlně žalob v USA) za údajné ekologické škody: „Proč máme platit za přečin, který podle nejvyššího ekologa Trumpovy vlády vůbec neexistuje?“

Neplatit Americe za ekologické škody, byť jen údajné. Už ten nápad zní na německé poměry kacířsky a převratně. Odráží pohled nikoliv na Trumpa jako takového, nýbrž do zrcadla, které Trump nastavuje státům Evropy včetně Německa. Odráží fakt, že s Trumpem přestává fungovat americká pojišťovna, na kterou si zvykly tři generace Západoevropanů.

Dost tvrdě na to upozorňuje Jost Kaiser na webu Spiegel Online: „Až do 20. ledna bylo v Německu možné požadovat jakýkoliv nesmysl, neboť v pozadí nás stále střežili Američané. To je teď pryč. Prezident Trump znamená konec staré Spolkové republiky.“

Říkal to už starý vtip: „Bundeswehr je k tomu, aby zadržel nepřítele, než přijde skutečná armáda.“ A skutečnou armádou byli „Amíci“. Poválečná Spolková republika posilovala u lidí pocit, že žijí v chráněném prostoru. Že kdyby něco hrozilo, zasáhne Amerika. Že ta je pojišťovnou bezpečí. Tyto jistoty rozvíjely nezodpovědné uvažování. Vážně se brala jakákoliv pitomost, neboť každý věděl, že případná rizika Amerika ohlídá. Ze Spolkové republiky se stal politický ráj bláznů. Nástup Trumpa – jeho tlak na vlastní odpovědnost evropských členů NATO – pak působí jako vyhnání z tohoto ráje.

V Německu se vážně probíralo leccos, co by člověka s jinou zkušeností ani nenapadlo. „Vystoupit z NATO – proč ne? Odstranit kapitalismus? Jasně! Armáda? Lepší je mírové řešení konfliktů.“ Tak to shrnuje Jost Kaiser. Ale hned nabízí aktuální otázky, jež klade Trumpův nástup. Jak zareaguje země, kde ještě nedávno ministr zahraničí Westerwelle řadil k hlavním úkolům stažení amerických raket? Jak zareaguje země, jejíž příští prezident Steinmeier označil i mírný pokus o vzdor vůči Rusku za „řinčení šavlemi“? Jako protiklad uvedl Brandtovu východní politiku, jako by zapomněl, že té dala šanci jen pojistka amerických jaderných raket.

Trump nastavuje zrcadlo

Jsou to zajímavé otázky. Ukazují, že pro Evropu není hlavním problémem Trump, ale zrcadlo, které jí brutálně nastavil. Tři generace Němců si užívaly unikátní mix neodpovědnosti a svobody. Západní Berlín kdysi krásně vylíčil Iggy Pop v rozhovoru pro Reflex: „Fantastický město! Levný a svobodný, bary otevřený celou noc! Když jste se ztřískal jak dobytek a válel se na ulici, tak přišel policajt, zvednul vás na nohy a pomohl vám dostat se domů; v Americe by vás na místě zabásnul!“

I tak vypadá německý ráj bláznů. Cení si ho Evropané, Američané a hlavně sami Němci – poprvé v dějinách zažili, že jejich země je spontánně přitažlivá pro cizinu. Poprvé si mohli dovolit experimenty typu vládní účasti Zelených, vystoupení z jaderné energie či pocit morálního majáku celého Západu. S tím nástup Donalda Trumpa nehne. Ale může pohnout s mentalitou automatismu či nárokovosti americké pojišťovny toho všeho. Proto jsou na místě slova o vyhnání z ráje.

LN, 27.1.2017