Že na konec ledna 2015 připadne sedmdesáté výročí osvobození vyhlazovacího tábora v Osvětimi, se samozřejmě vědělo dlouho dopředu. A dlouho dopředu se také plánovala velká mezinárodní pietní vzpomínková akce.

Dozvěděli jsme se, že ji organizuje Evropský židovský kongres spolu s Evropským parlamentem, přičemž českou část má na starosti Federace židovských obcí v ČR (FŽO).

O jakou českou část jde? O terezínskou. A proč terezínskou, když si připomínáme osvobození tábora v Osvětimi, který leží na území dnešního Polska?

To vysvětlil minulý měsíc tajemník FŽO Tomáš Kraus. Jde zhruba o toto: protože jde zřejmě o poslední možnost k takto velkému (jubilejnímu) setkání těch, kdo přežili osvětimský holocaust, rozdělili polští organizátoři celou akci na dvě části: přeživší se setkají přímo v Osvětimi, zatímco „politické“ setkání se bude konat v Terezíně. Zde na co možná nejvyšší úrovni. Proto byli pozvání šéfové států a vlád, proto byl pozván i ruský prezident. Historické důvody, proč byl zvolen Terezín a proč dostal pozvánku i šéf Kremlu jistě není třeba zeširoka rozebírat.

Jedno ale je zatřebí důkladně rozebrat, a to vhodnost či nevhodnost Putinovy přitomnosti v kontextu ruského chování k ukrajinskému sousedovi. Jak se zachovat: přimhouřit na chvíli oči nad agresí Kremlu vůči Ukrajině, nebo tuto přetvářku odmítnout a říci cosi ve smyslu, že císař je nahý.

Ano, je to dilema, ne že ne. Sovětský podíl na vítězství nad německým nacionálním socialismem byl zásadní, koneckonců Osvětim osvobodila Rudá armáda. Představitel Ruské federace, nástupnického státu SSSR, by logicky na takovéto akci chybět neměl. To je ono „A“. Pak tu máme „B“. Co dělat v případě, že se tento nástupnický stát sám stane agresorem (rafinovanost ruského počínání na Krymu a v „Novorusku“ na tom, že jde o agresi nic nemění)?

Pozvat? Nepozvat?

Minulý pátek (19/12) se k této záležitosti jednoznačně vyslovili ti, kdo k tomu mají největší morální právo - vedení FŽO. Na webu organizace bylo publikováno níže uvedené prohlašení. A rázem bylo po dilematu: kvůli pozitivnímu chování kohokoli v minulosti nelze strkat hlavu do písku před jeho negativním chováním v současnosti.