Nevím, kolik je kterému z mých čtenářů let. Ale my starší si ještě pamatujeme, jak kdysi existovali dvojí Němci.

Jedni byli zlí, byli to revanšisté, neonacisté, imperialisté a vůbec nepřátelé. Ti žili v imperialistické zemi zvané Západní Německo, od které nás naštěstí dělil ostnatý drát.

A pak byli ti hodní, kteří byli pokrokoví, marxističtí, sympatičtí a budovali nové socialistické Německo. Těm se říkalo „soudruzi“ a nalézali se v NDR.

Něco podobného se nám vrátilo. Dnes to není o Němcích, ti už jsou všichni hodní.

Ale posviťme si na nacisty a neonacisty.

Jedni jsou ti zlí. Nemáme je rádi a víme proč. A protože z nich jde hrůza, jsou jich stovky a aby jich bylo víc, tak k nim pro jistotu přihodíme všechny „xenofoby“, „rasisty“ a „islámofoby“. S těmi je jich už víc a boj proti nim se konečně vyplatí. Protože granty a dotace jsou přímo úměrné společenskému nebezpečí, proti kterému naše neziskové organizace bojují. Tito zlí nacisté a neonacisté žijí hlavně u nás, protože tady se odehrává ten náš boj a tady se rozdělují dotace pro boj s nimi, a pak samozřejmě v Rusku, které je fašistické od hlavy k patě, což přeci všichni víme, a chce, abychom upadli do jeho sféry.

A pak jsou tu nacisté a neonacisté hodní. Bydlí na Ukrajině a jsou jich desítky, možná stovky tisíc a mají své ozbrojené síly, které jsme pomohli zorganizovat a které pomáháme vyzbrojit a vycvičit. Mají uniformy, mají zbraně, jsou hrdí na své bojové tradice sahající až do dob druhé světové války, což dokazují nejen oblíbené motivy jejich tetování, ale i jejich stranické a bojové insignie. Mají silné zastoupení ve vládě, v legislativě a v soudnictví své země. Vychovávají mládež v duchu rasové a kulturní čistoty jejich národa, jsou to totiž vlastenci. Někdy, pravda, ji vychovávají trochu radikálněji, protože jsou to mladí sympatičtí hoši plní nadšení. Někdy to dokonce trochu přeženou, jako jejich poslanec a bývalý velitel jednoho z jejich slavných batalionů: „Z masy jedinců musí povstat národ; a ze slabého moderního člověka nadčlověk. ...historickou misí našeho národa v tomto přelomovém století je vést bílé rasy světa v poslední křížové výpravě za její přežití, křížové výpravě proti Židy vedeným podlidem.“

Tak daleko nejdeme, pana Beleckého sice nepokáráme, to by od nás nebylo hezké, ale aby se takové ošklivé myšlenky, se kterými zásadně nesouhlasíme, u nás nešířily, o tom pro jistotu české veřejnosti nic neřekneme.

A potom, nic nám do toho není, je to jejich historická mise, my se na křížovou výpravu proti našemu nepříteli, který je jen shodou okolností z velké část totožný s nepřáteli našich ukrajinských přátel, připravujeme z úplně jiných důvodů. Nechceme upadnout do jeho spárů, promiňte, sféry. Je to vlastně jen sebeobrana, protože zachvátí-li nás, zahyneme, to přeci víme všichni.

Máme je rádi, i když doma bychom je netolerovali. Jejich kouzlo je v tom, že s nimi sdílíme společnou nenávist a jak je známo, nepřítel našeho nepřítele je přítelem naším. Provoláváme jim slávu a o jejich vlasteneckých klukovinách raději naše média nepíší, protože nechceme kazit jejich skvělou pověst.

Ti hodní nacisté bydlí všichni na Ukrajině. I když jsou pochybnosti, zda vůbec existují, jejich ozbrojené jednotky mohou konec konců být jen iluze. Určitě je iluzí jejich vliv, vždyť v průzkumech veřejného mínění jsou kdesi vzadu.

Už tomu rozumíte?

Kdysi, v dobách těch dvou druhů Němců, se tomu říkalo dialektika.