25.5.2022 | Svátek má Viola


EVROPA: Něco se zlomilo

26.1.2022

Kdysi se zpívalo v jedné písni Voskovce a Wericha: „Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví, co se může státi.“ Život mě přesvědčuje, že je to hlubší pravda, než jsem si původně myslel. Ostatně předpokládám, že většina pamětníkům mi dá za pravdu. V 50. letech se lidé dělili v podstatě na ty, kteří by rádi svrhli bolševiky, a na ty, kteří si mysleli, že ten komunismus, až se vylepší, bude to, na co jsme čekali. Nikoho ovšem ani ve snu nenapadlo, že jednoho dne budou davy na ulicích skutečně nadšeně zdravit komunisty na tribunách a budou snít o „socialismu s lidskou tváří“. Mimochodem, tato skutečnost nevyděsila jen soudruhy v Moskvě, ale také „imperialisty z Wall Streetu“, jak se tehdy říkalo. Představa, že by někdo skutečně zvládl, a to za podpory národa, přechod k „lidskému socialismu“, byla pro obě skupiny skutečně děsivá.

Pak ještě 20 let část společnosti skutečně vzpomínala na socialismus s lidskou tváří a většina se domnívala, že to je maximum, čeho bychom mohli jednou na své cestě ke svobodě dosáhnout. Pak ten zlom přišel a najednou jsme tady měli kapitalismus, ale úplně jiný, než si myslely celé generace emigrantů, co snili o návratu do vlasti.
Lidstvo má vždy nějaké sny. Když jsme se rozkoukali po listopadu, chtěli jsme co nejdříve na Západ. Takže jsme někteří nadšeně, jiní jen opatrně, ale celkem spokojeně, vstoupili do EU. Takové ty modré vlajky s 12 hvězdami nás moc nenadchly. Ale podle básně K.H. Borovského „Král Lávra“, jsme se nakonec zvykli, že „král, tedy EU, má dlouhé uši, že král je ušatec“.

Voda i čas dále plynuly, jak je jejich zvykem, a někteří, zvláště ti mladší, se těšili, jak ta modrá vlajka bude vlajkou nás všech, a jiní potichu anebo nahlas nadávali. A považovali za svou vlajku jen tu červenobílou s modrým klínem.

Moc se mezitím přestěhovala do Bruselu, což jsme mnozí konstatovali se skřípěním zubů. Ale protože my jsme byli ta banda odrbanců z Východu, měli jsme pocit, že ti blahobytní a nafoukaní Zápaďané nebudou mít pro náš instinktivní odpor vůči Bruselu žádné pochopení. Což byla také skutečnost.

Marně jsme doufali, že staří Evropané pochopí, že věrchuška v Bruselu úplně blbne, a říkali jsme si, že když tak rádi demonstrují proti kdečemu, že budou demonstrovat alespoň proti zelenému šílenství. Trochu to zkusili žluto-vestoví Francouzi, ale nikdo se k nim přidal. Sem tam proběhla nějaká ta demonstrace i jinde, ale nebylo to ono. Brusel se zdál neotřesitelný.

Až přišel COVID. Před třemi lety prakticky nikoho nenapadlo, že by nás, moderní a technologicky vyspělý svět, mohla napadnout nějaká pandemie. S kterou bychom si nevěděli rady. Ale jak říkal Hrabal ve svých knihách „a neuvěřitelné se stalo skutkem“. A jakýsi vir rozboural celý svět a také pokrokový a zelený Brusel.

V případě koronaviru se ukázalo, že velká část vlád států tzv. euroamerické civilizace neumí v podstatě donutit své obyvatelstvo, aby dodržovalo nařízení a zákony. Zpočátku nezvládala byrokracie usměrňovat různé skupiny, jako např. muslimy, pak v podstatě předala velkou část moci takzvaným „aktivistům“ a neziskovým skupinám. Tyto primitivní pseudonáboženské skupiny jako ekologisté, genderisté, LGBT a další v podstatě rasistické skupiny, jako Black Lives Matters, MeToo v praxi ukázaly, že stát jako základní územní mocenská jednotka, instituce (či organizace) disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti, je nefunkční. Původně demokratický stát se stal pseudodemokracií ovládanou různými nedemokratickými silami. To dodalo dění nový náboj. Třeba právě od koronaviru.

Ze začátku vypadali antivaxeři jako skupina kverulantů a mašíblů, tedy magorů, šílenců a blbců, ke kterým se přidávali poněkud od života odtržení intelektuálové. Kteroužto skupinu ti „rozumní“ přesvědčí o tom, že očkovat se musí. Já sám, jako očkovanec a „prodělanec“, jsem všemi deseti pro kvalitní očkování.

No, nepřesvědčili. Ukázalo se, že státní a jakoby vědecký tlak na povinné a všeobecné očkování změnil společenskou situaci. A i lidé jako já, kteří jsou na očkování dobrovolně, začali chápat, že je někde něco špatně. V určitou dobu to vypadalo, že antivaxeři jsou jen skupina magorů vedených ještě větším magory, ale pak se ukázalo, že problém je hlubší.
Společnost, která je stále více a více utahována šrouby moderní byrokracie a všemi možnými fanatiky až k nesnesení, nalezla místo, kudy svoji frustraci může projevit. Mezi lidmi protestujícími proti povinnému očkování se začali objevovat i ti tzv. rozumní a vzdělaní lidé, a i ti, kteří byli v podstatě pro očkováni, začali chápat, že urouškovat a uočkovat se k smrti není to nejlepší, co bychom měli dělat.

Nikdo sice neví, co by se dělat mělo, ale tlak shora na obyvatele euroamerické civilizace překročil podle mě u mnoha lidí snesitelnou míru. Všechny ty světlé „pokrokové“ zítřky nám spadly na hlavu. A Brusel a jeho obdivovatelé si navíc myslí, že když budou tlouct všechny ty nesmysly lidem do hlavy násilím, nikdo si nevšimne, že jsme na hranici krachu.

V politice je EU jen trpěným šaškem. Rusko i Čína na nás dělají dlouhý nos a ceny všeho rostou. A „pokrokoví šílenci“ a pitomci z USA, Británie a Bruselu nám vykládají, jak si máme utáhnout opasky a žít „skromně a střídmě“. Zatímco oni budou jezdit, či spíše létat letadly na kongresy s 20 000 členy a blouznit o zeleném údělu.

Mezitím důchodci, ale i obecně chudší lidé, a to nejen u nás ale i třeba v Německu, Francii a Itálii, nemají na nájem, na elektřinu a propadají se do beznaděje. O to hůř, že se to děje uprostřed do dnešní doby nebývalého a všeobecného blahobytu. Světem dnes zní radostné hlaholení nové generace politiků o tom, že zelená Evropa, bez energie a s hubeným obyvateli, je ten pravý ráj, o který minulé generace usilovaly.
Takže se najednou sešlo v Bruselu padesát a možná až sto tisíc demonstrantů. Kolik, nikdo neví, protože o počtech demonstrantů běžně všichni lžou. Jak svolavatelé, tak mainstreamová media.

Demonstranti v Bruselu proti dřívějšku nenesli jen plakáty, že chtějí to či ono. Nad hlavami nesli vlajky svých národních států, které se Brusel prakticky snaží zakázat – viz lavice europarlamentu, kde nesmí být národní vlaječky. To i na zasedání RVHP moskevští soudruzi národní vlaječky povolili.

Národní vlajky mnoha států Unie nad hlavami demonstrantů proti Bruselu, to je novinka. A důrazný důkaz, že jsme všichni sice Evropané, ale že podle Evropanů se Evropa skládá z národů a ty se nemíní rozpustit a nechat převálcovat do jakéhosi „pokrokového bruseločlověka“.

Jsem zvyklý z osobních prožitků, ale i z pohledu poskytovaných televizí a internetem, že demonstranti často útočí na úřední budovy. Ovšem až doteď jsem neviděl, aby rozzuřený dav skutečně napadl budovy EU v jejím centru. Kteréžto jsou pokrokáři a našimi novináři vydávány v podstatě za sídla podobající se významem byvším královským anebo carským dvorům.

Nevím, jak se teď budou cítit poslanci europarlamentu, když dav začíná útočit přímo proti nim a proti jejich „svatému území“. Které je z hlediska eurohujerů přímo nedotknutelné. Jednotlivé, byť mohutné demonstrace proti politice EU, vyjádřené protestem proti očkování a zmatenému boji proti covidu, lze v jednotlivých městech, ať je to Berlín, Paříž nebo Řím, celkem jednoduše bagatelizovat. A mediálně marginalizovat. Ovšem pokud se vám sejdou před bruselskými paláci občané z mnoha státům unie a mávají nad hlavami svými vlajkami proti vlajkám EU, je to už něco jiného.

Od této chvíle víte, že už nemůžete jen vy sami manipulovat pomocí médií a internetu s obyvateli Evropy. A stavět jedny proti druhým. Najednou je tady něco, co je skutečné a nadnárodní, či, jak jste snili, skutečně celoevropské. Ovšem stojí to proti vám.

Čím více bude dopadat na obyvatele Evropy šílenství Green Deal a čím více polezete lidem do rozkroku a do postelí a budete je nutit bezhlavě se očkovat a čím víc je budete buzerovat, tím to bude horší.

Nejsem si jist, jestli vůbec máte v Bruselu ještě možnost udělat nějakou politickou otáčku. Zda je na ni ještě čas.

My z naší české zkušenosti víme, že Rakousko-Uhersko zemřelo na pitomost a fanatismus své vrcholové třídy, stejně tak skončil v krvi a hrůzách nacismus a nakonec, díky mnoha šťastným náhodám, se bez krve jako domek z karet rozsypal komunistický blok.

Ti mladí muži, co rozbíjeli skleněné stěny bruselských paláců, byli jen první ukázkou toho, kam to „pokrokové“ vedení Evropy dotáhlo. Ti, z kterých jste si chtěli udělat nové ochočené a nemyslící tvory vašeho „Nového krásného světa“, vám dnes buší na dveře a těžko se dají odbýt.

Že to jsou zrovna antivaxeři, je jedním z ironických šklebů dějin, který tak rády dějiny předvádí. Trochu mi to připomíná naše Václavské náměstí 18. listopadu 1989, když přišli jako mohutný dav dělníci z ČKD a Pragovky, v jejichž jménu od roku 1948 vládli komunisté. Pak přišli, mnozí montérkách, na Václavák a bylo vymalováno.



Hledáme 50 testerek: Vyzkoušejte s námi českou kosmetiku Linteo Baby
Hledáme 50 testerek: Vyzkoušejte s námi českou kosmetiku Linteo Baby

Hledáme 50 maminek, které se svými děťátky vyzkouší přírodní dětskou kosmetiku a vlhčené ubrousky Linteo Baby. Šance testovat je vysoká, stačí se...