Nápad české ministryně obrany vystoupit z OSN je sice politicky nepraktický, ale emočně pochopitelný a mravně oprávněný. A vlastně jeden z mála jejích dobrých nápadů. (Vzpomene si někdo na nějaký druhý?) Paní ministryně se jím postavila bok po boku Donaldu Trumpovi, jenž plánoval, ale už nestihl, zastavit disproporčně štědré americké financování této nemravné organizace ze stejně mravných důvodů, jako paní ministryně, ač asi nepatří mezi její oblíbence. Někdy se holt ve výjimečných situacích překvapivě na téže straně nacházejí osobnosti poměrně nekompatibilní, stejně tak jako se jiné osobnosti poměrně kompatibilní někdy ocitají na stranách opačných. Klasickým příkladem té druhé varianty byli třeba Hitler a Stalin. Nebo dnes třeba Hamás a LGBTQ+. Nebo si to LGBTQ+ aspoň myslí na svých plakátech „Queers for Palestine“.

Maximalistické mravně korektní návrhy a požadavky bývají v politice často neproveditelné. To však neznamená, že by se neměly vyslovovat, nebo by měly být vysmívány, když už vysloveny jsou. Zvlášť když se vedle nich vehementně propagují všelijaké nápady mravně nekorektní, ale politicky korektní. Vyslovovat by se měly už jen proto, aby se v tom moři politické korektnosti občas ještě objevil ostrůvek mravní korektnosti, z něhož by ještě někdy mohla vyklíčit civilizace pohřbívaná barbarismem nebo zatměná ignorancí. Takové nějaké to galileovské „a přece se točí“.

Jak ta Organizace spojených národů svými národy pohrdá, dala najevo jen několik týdnů po nemravné rezoluci nemravně podpořené politickou korektností i těch stále ještě civilizaci předstírajících členů, předáním předsednictví svého „Fóra pro lidská práva“ – a kdo to ještě nevíte, podržte se kandelábru – Íránu. Jmenoval jej už v květnu předseda Rady OSN pro lidská práva. Nebyly zaznamenány žádné protesty. A proč taky. Že to bylo skutečně „konsistentní se zavedenými procedurami OSN podle běžné rotace členských zemí“, potvrdil a schválil i komisař EU pro zahraniční věci Josep Borrell. Irán byl prostě na řadě a basta.

Od této významné a historicky přelomové chvíle budou lidská práva bedlivě dozírána novým předsedou na celém světě podle této šablony OSN takováto: Všechny ženy budou mít právo zahalení – žádná vnucovaná povinnost svlékat se do plavek, jakou se na svých plážích a plovárnách snaží i proti cudným muslimkám zavádět Francie nebo Německo. Všichni LGBTQ+ budou mít právo volby být věšeni na kandelábru nebo shozeni se střechy nebo mít podřezaný krk. Všichni ti apartheističtí, rasističtí izraelští okupanti budou mít právo jít si zaplavat do Středozemního moře a už se nevynořit. Po nich ještě taky hinduisté, buddhisté a křesťané.

Vy neznabozi budete mít právo – ale co, vždyť už ta svá všechna práva jistě znáte. I ty své trestné činy. Jestli je neznáte, honem se je začněte učit. Určitě víte, že ani v tom nejprávnějším státě neznalost zákona neomlouvá. Začněte třeba tím, že vaším hlavním trestným činem je samotná vaše existence.
Mimochodem, tím prezidentem lidskoprávní Komise v tomto roce je – a kdo to nevíte, podržte se druhého kandelábru – jistý pan Václav Bálek z České republiky. Jeho prezidentským úkolem je „nestranně dbát, aby Rada fungovala v souladu s principy OSN.“ Tohoto úkolu se zhostil s vyznamenáním. Předsednickou zemí v roce 2023 tedy je Česká republika. I ta se svého úkolu zhostila s vyznamenáním.

A my snad konečně pochopíme, odkud se ta naše tolik vytoužená vláda naučila tak mistrnému výsměchu svým občanům skoro ve všem, co dělá, nebo nedělá.

Poskytl server Radio Universum

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.