Zimbabwe povede Komisi OSN pro udržitelný rozvoj. Tato země z jihu Afriky se tak opět dostává do mezinárodní pozornosti. V poslední letech přitom přivedla politika dlouholetého diktátora Mugabeho Zimbabwe do mezinárodní izolace.

Pozemková reforma, která měla pomoci nejchudším, způsobila kolaps fungující tržní ekonomiky. Násilné zabírání několika tisíc bělošských farem se stalo vhodnou příležitostí k rozdělení kořisti mezi věrné přisluhovače a terorizování opozice. Jednu farmu si přisvojil i ministr životního prostředí a turistiky Francis Nhema. Podle britského deníku Telegraph se, pod vedením ministrových lidí, hospodaření na uloupené farmě, která dříve dokázala uživit více než 250 stálých zaměstnanců s rodinami, zhroutilo. Své zkušenosti s metodami udržitelného rozvoje nyní bude moci zimbabwský politik uplatnit v mnohem širším měřítku.

Právě Nhema se totiž stává zástupcem Zimbabwe v čele Komise OSN pro udržitelný rozvoj. Během vlády jeho stranických soudruhů se z africké obilnice stal ostrov extrémní chudoby. Země není schopná vyprodukovat polovinu potřebného objemu potravin. Z 2,5 milionů kusů dobytka jich zbylo méně než 90 tisíc. Městské obyvatelstvo hladoví a lidé, kteří se dříve živili kvalifikovanou prací, začali v boji o holé přežití pěstovat na městských pozemcích dýně. V odpovědi na vládou způsobený nedostatek potravin přikázali politici zřídit kontrolní stanoviště na dopravních komunikacích a v rámci nechvalné operace Nyama (což je současně výraz pro maso a divokou zvěř) byl vydán oficiální příkaz zabíjet slony a další divoká zvířata, v donedávna vzkvétajících přírodních rezervacích.

Pokračující stávky zdravotníků a učitelů způsobují kolaps veřejných služeb. Inflace přesahuje úroveň dvou tisíc procent. Některé školy proto požadují placení školného v naturáliích. Zemi sužují časté výpadky elektrické energie. Ty se ale nikdy nedotknou prezidentských rezidencí, které byly prohlášeny za bezpečnostně citlivé objekty. Advokáti a obhájci lidských práv, kteří minulý týden protestovali proti zatčení svých kolegů, byli také zadrženi. Lidé jsou masově vyháněni vládními oddíly z měst na venkov. Stovky tisíc dalších ze země uprchly.

Na zahraniční scéně marxistovi Mugabemu zbývají jen jeho skalní spojenci. Na své soudruhy z některých dalších zemí jižní Afriky se však mohl vždy spolehnout. Představitelé Jihoafrické republiky, která je těžkou politickou i ekonomickou váhou na celém kontinentu, odmítají na Mugabeho přitlačit. Jihoafrický prezident Mbeki nedávno dal zimbabwské perzekuované opozici pro zahájení jednání striktní podmínky – jednou z nich má být uznání legitimity Mugabeho diktatury.

Mugabe by své zemi a stabilitě širšího regionu nejvíce prospěl odstoupením. 83letý diktátor však nadále usiluje o další funkční období. Očekávat od starého marxisty něco jiného je ale asi naivní. Pro Francise Nhemu, ministra vlády, která během několika let dokázala rozvrátit celou zemi, představuje rezignace také jediné důstojné řešení. Pokud tak pod sílícím tlakem neučinní, hrozí Komisi OSN pro udržitelný rozvoj, že pod jeho vedením pozbyde jakékoli vážnosti.

Výzkumný pracovník Liberálního institutu