Kdysi byl svět přehledný a pochopitelný. Naposledy v období renesance se dalo všechno vědění obsáhnout. Ještě v době mého mládí se asi dalo poznat, co je správné a co ne. Zlo se od dobra lišilo jako den a noc. Co to vykládám, ještě šla rozeznat noc ode dne. Co vynalezl Edison žárovku, ani noc už není co bývala.

Kdysi se lidé celkem rozumně dělili na muže a ženy. Teď ta hranice rozhodně nemá tak jasné obrysy a ženy jsou vytlačovány transvestity i z tak tradičních pozic jako je exotický tanec. Na to reagují zaujímáním tradičně mužských (i pracovních) pozic.

Civilizační přerod jsem donedávna jen pozoroval zpovzdálí a netušil jsem, že bych mohl být jeho přímým účastníkem. V naší Prdeli Zakopané je malá slévárna litiny, kde pracuji na odpichu. V zimním období je práce slévače ještě o něco žádanější než během roku, protože teploty na pracovišti jsou obdobné jako v poledne na pláži na Jadranu.

Koncem října byl focen propagační kalendář a jedna z modelek se do mé práce doslova zamilovala. Je od fochu, vzpírá a pracovala doposud na půl úvazku v podobném prostředí, na jatkách, takže tvrdá fyzická práce, smrad a hluk jí nevadí. Navíc je o něco pohlednější než já, a tak jsem si musel sbalit svých pět forem na zvony a jít žebrotou na pracovní úřad.

Tam mně uvítal rozesmátý chlápek, původním povoláním řidič kamionu. První, co jsem se dozvěděl je, že mužská práce není a nebude. Je však zoufalý nedostatek prodavaček, uklízeček a zdravotních sester.

Nabídli mi místo učitele v mateřské škole ve vedlejším městě. Už můj příjezd do zaměstnání vzbudil mezi rodiči pohoršení. Nechápu, co se jim nelíbí na mém vzorně udržovaném motocyklu Harley-Davidson.

Vítání dětí doprovázených rodiči jsem se účastnil jen několik minut. Ačkoliv jsem se tvářil přívětivě, jako obvykle, asi to bylo málo. Rodiče s dětmi se otáčeli ještě na chodníku a vraceli se zpátky k autům. Možná je to způsobeno mými dlouhými vlasy, vousy a tmavými brýlemi, úsměv pravděpodobně nebyl vidět.

Odcházím do sborovny, odkládám kožený křivák s nápisem Hell Angels na zádech. Ve třídě nejsem sám, na první hodiny jsem dostal pomocnici, moji tchýni Drahorádu, které děti nevadí, je nahluchlá a bez brýlí je ani nerozeznává.

S dětmi jsem se skamarádil rychle, rády si na papír obkreslovaly má tetování a těm nejhodnějším jsem dovolil je obtáhnout fixou přímo na mých zádech. Po obědě si mě zavolala paní ředitelka a seznámila mě se svými výhradami k mému oblékání. Sice jsem byl v pokušení si myslet, že její popis mého těla jde daleko za hranici sexuálního obtěžování, ale rozhodl jsem se ji prozatím nenahlásit.

Druhý den přišlo do školky jen polovina dětí. Všichni rodiče chtěli ujištění, že právě to jejich nebude ve třídě s novým vlasatým učitelem. To jim mohla paní ředitelka bez uzardění slíbit, neboť po práci jsem důkladně zapracoval na svém zevnějšku. Shodil jsem vizáž čaroděje Gandalfa, oholil vlasy a vousy a nasadil vzhled Daniela Landy. Abych zapadl, využil jsem pomoci kamarádky a namaloval si oči a pusu. Nevím proč, ale bojí se mně i učitelky. A to jsem určitě krásnější než paní ředitelka.

Zůstávám tedy pouze s čtyřlístkem oblíbenců ze včerejška, jejichž rodiče žádné výhrady neměli. Ostatních se ujmuly jiné paní učitelky. Kluci se dokonce doma pomalovali barevnými fixami, aby se podobali svému učiteli, ale to jsem jim vymluvil a poslal do koupelny. Když už tam byli, tchýně Drahoráda je umyla z jedné vody načisto. Rodiče je pak bohužel reklamovali a dožadovali se tmavší varianty. Současně jim vyprala i oblečení. To se rozkřiklo po celém městečku a rodiče přivádějí děti ve stále větším počtu a v několika vrstvách oblečení. Zpět si je odvádějí odpoledne vyřáděné hrou se mnou a čisté, voňavé, a s vypraným prádlem od Drahorády v igelitových taškách.

Myslím, že jsem na novém pracovišti šťastný. Dokud nepřijde nějaký politik populista a bude tvrdit, že náš přístup je nekoncepční. To on má svoji (anti)koncepci. Prozatím je městečko spokojené, čisté a vládne sociální smír.

Do dalších voleb.