Co uděláte, když je vám šestnáct, jste teprve budoucí chlapi, v ničem nevynikáte a chcete zapůsobit na opačné pohlaví? Založíte kapelu. Aby si vás holky všimly, musíte vyčnívat. V jednočlenné kapele strháváte veškerou pozornost na sebe, ale není to ono. Zapomenete rým a kdo pomocnou ruku podá, text nahodí? Musí vás být víc. Minimálně dva. Alexandrovců je skoro dvě stě a tam už je opět složité vyčnívat z davu, podobně jako v MHD během dopravní špičky.

Z nějakého důvodu se obvyklý počet členů kapely ustálil na čísle čtyři. Snad aby se dala na šnůrách hrát kanasta, dudák či přinejhorším pauzírovaný mariáš. My čtyři jsme si byli předurčeni. Spolužáci na základní škole a členové místního fotbalového týmu. To jsme chápali jako boží znamení a předznamenání našich budoucích úspěchů.

Oskarova sestra studuje hru na klavír a on jí nosí noty. Takže Oskar má už určité zkušenosti s hudebními značkami a na první dobrou rozezná klavír od peřiňáku. Do konce týdne si opatří klávesy a naučí se na nich zahrát pár zásadních rockových fláků.

Jarda je dobrý v tělocviku, dokáže bezchybně kotoul i hvězdu, jasný frontman kapely, který se ve vypjatých sólech na kytaru dokáže prohnout klidně i do mostu. Texty v angličtině si osvojí, i když z cizích jazyků umí jen slovensky, odkud pochází babička z matčiny strany. Očekávali jsme, že nebude chtít zpívat, z hudební výchovy dostává na vysvědčení obvykle trojku z milosti, a i tu jen proto, že je schopen zpaměti odrecitovat životopis Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka. Souhlasil nejen se zpěvem, ale i s dočasnou abstinencí až do prvního koncertu, protože i jemu jde o doslovné naplnění hesla „Sex, chlast a Rock’n’Roll“

V předškolním věku jsem dostal jako dárek kytaru a pamatuji se, že jsem zvládl zahrát akord G, ovšem s cikánským držením. To je pro rockového kytaristu víc než dostatečné a mám místo v kapele jisté. Jen musím vypudit špačky, kteří si v ní udělali hnízdo, před pár lety jsem ji totiž přibil na třešni jako luxusní ptačí budku.

Na Bonifáce zbyly bubny. Nadšením zářil asi jako beduín na severním pólu. Nejenže za nimi nebyl vidět, ale navíc si musel nástroj ukrást v družstevní vývařovně. Týden pak měli jezeďáci jako přílohu jen brambory, protože nový velký nerezový hrnec na knedlíky se nedá tak snadno sehnat.

Co je důležité, víme. Zjev a sebejistota. To znamená velké změny v našem oblékání. Tytam jsou doby gumovek, tesilových kalhot, teplákových bund a pohodlných vaťáků. Povinně obtažené kalhoty do zvonu, batikovaná trička a dokud nám nenarostou dlouhé vlasy, půjčíme si od Jaruny alespoň paruky.

Zbývá nejdůležitější, jméno kapely. Těžko se pojmenovat třeba Hoši od Prdele Zakopané. Vymýšlíme úderný název, například Satanášovo psi, ale nebyli jsme si jisti pravopisem. Nakonec jsme se pojmenovali Zákon gravitace, po našem oblíbenci, Isaacu Newtonovi. Jarda sice tvrdil, že žádného Izáka nezná, ale nakonec dal na naše ujišťování, že to byl fakt vostrej týpek. Názvem chceme vyjádřit, jak k nám budou přitahovány fanynky.

První zkouška dopadla asi jako Helena Růžičková během promenády v plavkách na soutěži Miss Česká republika. Oskar se dostavil s tahací harmonikou namísto elektrických varhan Hammond a snažil se nám namluvit, že zednický klavír má podobný zvuk, a navíc nepotřebuje elektriku. Mně chyběly dvě struny na kytaře a jen Bonifác se spokojeně naparoval za svým hrncem, poklicí a s vařečkami.

Rozhodli jsme se neodkládat první vystoupení. V pozdním sobotním odpoledni jsme pronikli do úřadovny předsedy MNV, rozlámali jeho oblíbenou desku s Pepíčkem Zímou a zapojili obecní rozhlas. Bylo nám jasné, že kvalitu musíme nahradit kvantitou, podle přísloví – Čím víc hluku, tím víc bigbít. Jako první a jedinou skladbu jsme zahráli Paranoid od Black Sabbath. Bohužel, jen my jsme věděli, co zpíváme. Z amplionů se linul jen zcela nesrozumitelný hluk, připomínající blížící se bombardéry, přelétávající nad vesnicí za druhé světové války. Během produkce, pod vlivem děsivých vibrací, odpadávaly ampliony ze sloupů veřejného osvětlení a jako zralá jablka vlivem zákonu gravitace padaly na zem. Naštěstí pod nimi neležel žádný Newton, kterého by mohly zranit. I úřadovna MNV se plnila štiplavým dýmem z pálící se izolace přetíženého zesilovače. Stačili jsme utéct dříve, než se objevil podnapilý předseda, v době koncertu spokojeně konzumující v hospodě Pod Kaštany.

Incident byl policií naštěstí šetřen jako zásah elektrickým výbojem, který kompletně poničil obecní rozhlas. Rok měla obec klid od předsedových hlášení a my máme název pro naši další kapelu – Kulový blesk.