Digitální technika je pro dnešní důchodce obvykle zcela neuchopitelná. Pochopitelně, žhavým vynálezem v době jejich mládí bylo ruchadlo. Přesto má tchyně Drahoráda zájem o vše nové, snaží se držet krok s dobou. Někdy se technika vzbouří, v předsíni na ni například zaútočil robotický vysavač, právě když se vracela z nákupu, hlavu v oblacích ze slev v Kauflandu. Naštěstí se včas schovala na WC, ten mizera využil pootevřených dveří na chodbu a zdrhl.

Dokáže naprogramovat i jednodušší zařízení, třeba pračku ovládá dokonale, někdy si troufne i na myčku. Technické problémy v domácnosti řeší se záviděníhodnou invencí. Byl jsem povolán opravit nefungující televizi, kterou jsem jí před týdnem zapojil. Dlouho jsem nebyl schopen objevit závadu. Teprve po podrobnějším zkoumání jsem objevil tenký provázek, kterým nahradila koaxiální kabel od antény. Logicky zdůvodnila svůj zlepšovák tím, že pokud vlny z vysílače dokážou překonat vzduchem klidně dvacet kilometrů, tak pár metrů po motouzu je nezabije.

Od malženky se dozvěděla, že něco kouzelného a neuchopitelného jí létá ve vzduchu v kuchyni a dělá lidi šťastnými. Říká se tomu láska. Nebo také WiFi free. Ihned projevila zájem něco takového používat. Pokoušel jsem se jí nápad rozmluvit, ale to ji přímo rozvášnilo. Že je počítačově gramotná je jasné, vždyť třeba ovladač na televizi používá dokonale. Ani s telefonem nemá problém. Koupil jsem jí kdysi mobil s fotoaparátem a až jí ukážu, jak do něj založit kinofilm, naučí se i fotit. Že je s digitálním světem jedna ruka mohu i já potvrdit, byl jsem svědkem, kdy se jí ozval fax a skoro deset minut si srdečně povídali.

Na mé námitky, že sociální sítě jsou metlou lidstva a zrušit Facebook je těžší, než vystoupit z KSČ si jen pohrdavě odfrkla. V mládí při brigádě v JZD prý spadla do fukaru a také to přežila. Byl jsem pověřen, abych zakoupil tablet a naučil jí ho používat. Copak o to, koupit ho umí každý blbec, ale dobře si pamatuji, že jsem byl na pokraji nervového zhroucení, když jsem Drahorádu učil zacházet s mobilem. Cokoliv jsem ji naučil, to do druhého dne zapomněla a možná i něco navíc.

Nakonec jsem jí dal svůj postarší notebook. Tablet jsem zamítl, ten by si pletla s prkýnkem na krájení. Po týdenním školení jej již dovede zapnout a pokud zaběhne o patro níž pro sousedku, dokážou na něm společným úsilím zadat i heslo. Po několikatýdenním používání počítače objevila myš. Nedokázal jsem vysvětlit, proč jsem kupoval jen s dvěma tlačítky, ona má přece prstů pět.

Nakonec jsem požádal kolegu, který se živí jako lektor o několik soukromých hodin pro Drahorádu. Povýšeně se usmíval, se školením důchodců má bohaté zkušenosti. Stačí mluvit pomalu a hlasitě, slevit z nároků a obrnit se trpělivostí. Po několika týdnech mě zavolala jeho žena, že s dítětem zůstala na všechno sama a jak si to představuji, přivést jejího manžela do blázince.

Zato Drahoráda okřála. Pokaždé, když jde mezi lidi na Facebook, obleče se do svátečního a dá na stůl kytičku a krucifix, neboť jí ulpělo, že okna se dají zavírat křížkem.

Po několika dnech jsem pozván, abych udělal něco s notebookem, prý ten starý krám nefunguje. Zřejmě antivir jí informoval, že má zanesený a zpomalený počítač. Tohle se Drahorády dotklo, v umyvadle jej vyprala ve vlažné vodě s Perwollem, a dokonce mu dopřála i aviváž, nechala jej odkapat a pověsila nad vanu do koupelny.

A tak jsem jí poradil, aby na otázku: Děláte ve Wordu nebo Facebooku odpovídala: Ne, já jsem v důchodu.