Naše loňská dovolená proběhla úplně jinak než obvykle. Většinou ji prosedím na zahradě, popíjím pivo, malženka mi nadává a okopává zeleninu. Opálení si pak jdeme si odpočinout do zaměstnání. Máme výročí, stříbrnou svatbu a chci se ukázat jako romantik! Pronajal jsem přes internet apartmán na Šumavě, v plné sezoně. Malženka se těšila se na zamilované procházky, budeme se líbat a objímat jako kdysi, večer přes sklenku dobrého vína sledovat zapadající slunce a po několika dovedně prohraných partiích svlékacího pokeru si užije i postel.

Při první procházce se ukázalo, že les je plný zralých borůvek, malin a nádherných hub. Romantika prohrála, podobně jako čivava s gorilou. Vstáváme brzo a hned po snídani se z nás stávají sběrači. Přece úrodu nenecháme opadat, sežrat slimáky či jiným rekreantům. Zavařujeme do noci, pomáhá výtečně vybavená kuchyň, navíc elektřina je v ceně ubytování. K apartmánu patří i malé autíčko, které si smíme půjčovat, pokud doplníme benzín, a tak s ním jezdíme až na paseku, abychom uspořili čas. Do postele a spánku padáme utahaní, nic se nám nezdá. Ráno vstáváme přesvědčení, že jsme si jen dlouze mrkli.

Poslední den jsem se srazil s divokým prasetem. V lese. Nerozhlédlo se při přecházení. Blatník i čuník jsou na odpis. Jsme zodpovědní, nenecháme ho osudu, ale nakládáme do kufru auta. O pár kilometrů později se probralo z bezvědomí a pokoušelo se získat svobodu. Ve chvíli, kdy rozšláplo mé pracně nasbírané ostružiny, si podepsalo rozsudek smrti. Pro jistotu jsme jej i odkrvili, aby se tahle infarktová situace neopakovala. Kufr nejprve nešel otevřít a později zavřít. Snad se alespoň vyvětrá, páchne jako vyslýchací místnost KGB.

S obtížemi jsme divočáka dotáhli do vany, v elektrickém rozvaděči přehazuji dráty a hned máme v koupelně silný motorový proud. Průtokový ohřívač najednou dodává i vařící vodu, kterou ho opaříme, zbavíme štětin a kulmou, co se změnila v horkovzdušnou pistoli, opálíme štětiny. Bohužel brzo změkla jako máslo na pánvičce a roztekla se. Odtok vany se ucpal, štětinami i plastem z kulmy, ale pašík se stejně musí pověsit k naporcování. Původně jsme jej zavěsili do sprchy, ale byla tak fušerácky udělaná, že se i s prasetem vytrhla ze zdi. Nakonec jsme vysadili dveře koupelny a pověsili na futra.

Nábytek by překážel, a tak křesílka, stoleček a lampičky stěhujeme na schodiště, odkud za pár hodin zmizel. Nelíbí se mi, že se nikdo ani neobtěžoval zeptat, zda už o něj opravdu nemáme zájem. Snad si ho majitel si ho od sousedů vyreklamuje a nebude dělat vědu z nedorozumění. Z vysazených dveří jsme vytvořili poctivý řeznický stůl. Zbývalo zaskočit do prodejny pro igelitové pytlíky, špejle, pečivo a pro koření. Než jsem se malženka vrátila, v automatické pračce se již praly střeva na jitrnice a já porcoval sádlo.

Na škvaření jsme si u sousedů vypůjčili prádelní hrnec a mlýnek výměnou za prasečí hlavu. Do lehce podlitého hrnce sypeme kostičky sádla a za stálého míchání se nádherně rozpouštějí. Ta vůně. Pamatujte si – jakmile škvarky zezlátnou, sedají ke dnu a sádlo přestává pěnit, je čas. Sádlo slít do nádob a škvarky nechat pomalu vychládat. Dojdou, budou křupané a nepřipálené. Hlavně nic nevylít, pak vám budou klouzat nohy jako nám a našlapete si v ložnici na koberci.

Mezitím se čuník rozboural, z kůže připravujeme vývar. Smíchat s vařeným masem, pepřem, česnekem a majoránkou na tlačenku. Na kamnech bublaly vnitřnosti na jitrnice. Naporcované maso zabalené v igelitových pytlících se chladilo v ledničce, okolní partaje omámené vůní se zoufale dožadovaly vstupu a účasti na zabijačce, nebo alespoň výslužky. Občas otevřu dveře a do davu hodím pár jitrnic. Dav vydrážděný chutí skutečného masa, který nepoznal od doby, kdy Kostelecké uzeniny začaly prodávat jeho křehčenou variantu a salámy z odpadu dovážené z EU, se vydal na pochod městečkem. A jen náhodou ten večer vyhořelo několik řeznictví z holdingu.

V noci je hotovo. Apartmán vypadá poněkud neutěšeně, mastný špinavý koberec, smrdící automatická pračka, poničená sprcha, fén a elektroinstalace. Sem tam flek na omítce. Nabourané zakrvácené auto. Rozhodli jsme se, že se s majitelem ani nebudeme loučit, a ještě dnes se vrátíme domů. Druhý den volal sám od sebe. Jeho výroky jsou žalovatelné a pokud bude pokračovat v našem psychickém týrání, podám na něj trestní oznámení.

Ze stříbrné svatby jsme se vrátili unavení a shodli jsme se, že doma strávené dovolené se nic nevyrovná.

Na internetu jsme měli napsat recenzi, jak jsme byli spokojeni s ubytováním. Moc se nám do toho nechtělo. Hodnocení se nakonec ujala tchyně Drahoráda. Dala to nejnižší:

Ubytování v apartmánu nedoporučuji, majitel je hádavý, nerudný hulvát. Mladí chtěli strávit romantickou dovolenou v čisté přírodě uprostřed lesů, ale to zde není možné. Nábytek chybějící či poškozený, instalace ledabyle provedené, lednice s nízkou kapacitou nemusí vyhovovat nadstandardním potřebám. Teplé vody je málo a někomu se může zdát i chladná. Sousedé kradou.