Navštívili jsme každoroční vrchol společenské sezony, pořádaný zavedenou partají, působící na politické scéně více jak sto let. Nejde tedy o žádnou rychlokvašku, jako jsou různá politická hnutí a je dokonce starší než komunisté. Jejím heslem je: Levice či pravice, nás vládnout baví nejvíce. Říká tomu koaliční potenciál.

Bohatství rautu na plese je přímo úměrné významu politické strany. V nedávné minulosti se hosté museli spokojit s domácím chlebem, solí a pramenitou vodou, kdy se po obou bochnících prakticky zaprášilo. S návratem do vlády se švédské stoly prohýbají a téměř lámou pod tíhou nabízených pochutin. Na talířek jste si mohli naložit biskupský chlebíček, laskonku s křížkem z kaviáru, či hostii v podobě miniaturního chlebíčku s lanýžem. K dispozici byla i želatina a pudink, jako symboly pevnosti víry v politice. Největší úspěch však slavilo uleželé linecké cukroví od Vánoc, jeho jemnost nešlo neocenit a bylo poživatelné i pro návštěvníky s již nepříliš pevným chrupem.

K tanci i poslechu hrála dvě hudební tělesa. Varhanní kvarteto, jehož poněkud objemnější nástroje musely z organizačních důvodů zůstat na korbách nákladních automobilů na přilehlém parkovišti a dobrý poslech zajišťovaly vytažené rejstříky a otevřená okna. S chladnoucím podvečerem však byla okna nutno zavřít a na podiu se objevily rytmické skupiny jednotlivých farností hrajících k tanci i poslechu zamilované žalmy, jako „Blíž k tobě, Bože můj“ či černošské gospelové písně.

Parket se plnil jen pomalu, přece jen jsme byli zvyklí spíše na polku, valčík či čaču. Jen si zkuste zatančit v rytmu chorálu „Svatý Václave“ či bojové písně „Kdož sú boží bojovníci“. Naštěstí se ukázalo, že prakticky všichni znají slova a melodii a namísto mrzkého tance jsme si sborem zazpívali.

Nemilým vyrušením byl příchod bývalého předsedy strany, doprovázeného bývalým plzeňským předsedou. Vstupu do sálu jim zabránilo nové vedení, Sovička i Okoun byli zajati, vyváleni v asfaltu a peří a vyhnáni. Marně se dovolávali křesťanské víry a odpuštění. „Tady nejste v křesťanském společenství, ale v poctivé politické straně. A ta, holenkové, nezapomíná a neodpouští.“

Strhující bylo předtančení nacvičené mnišskými řády, kdy se dovedně proplétali tmavě odění Františkáni se světlými Benediktýny. Ovace nebraly konce, když se do chorovodu vmísila i poslankyně evropského parlamentu za lidovou stranu.

Během života jsem v tombole vyhrál neuvěřitelné ceny. Jako mladík, který přijel ze vzdálené Prdele Zakopané, jsem kdysi vyhrál šestimetrový žebřík. Nevěřili byste, jak obtížné je s ním na motocyklu projíždět v noci zatáčky. Dejte na mou radu a pokud někdy vyhrajete živé vystresované prase, výhru odmítněte. Klidně se vzdejte metráku masa, i když si ho přivážete k zápěstí, stejně s vámi přes les domů nepůjde, a ještě vás protáhne místy, kudy byste dobrovolně nikdy nešli.

Letos jsem nelitoval peněz a nakoupil dostatečný počet výherních losů s vizí, že už konečně vyhraji něco hodnotného. Skutečně jsem získal první cenu, jíž byl křížek na čelo provedený arcibiskupem a jako prémii mě postříkal svěcenou vodou. Přesto jsem na tom byl lépe, než dobře vypadající pánové na druhém a třetím místě, kteří vyhráli týdenní hrazený pobyt v sídle evropského parlamentu v Bruselu a Štrasburku. Výherní lístky jim tajně podstrčila europoslankyně, která už nutně potřebovala pánskou společnost. Jen význam All inklusive si Bonifác i druhý výherce představovali jinak.

Půlnočním překvapením měl být striptýz evangelické farářky, která však vzhledem k pokročilému věku na svůj slib zapomněla a trvala na paravánu a pyžamu, aby se mohla rovnou převléknout z jedné vody načisto do postele, jak je zvyklá ze svého nynějšího působiště v sanatoriu pro seniory se zvláštním režimem.

Z plesu odcházíme s malženkou spokojeni, s láhví dobrého mešního vína a s nadějí, že nás i napřesrok opět pozvou.