Základem vodáctví je parta. Správná parta není ani velká ani malá. Minimum je jasné. Partou nejsou dva vodáci a jedna loď. Zhusta nejde o vodáky v pravém slova smyslu, spíš o test partnerského soužití. Týden na vodě se nedokáže přetvařovat nikdo.

Dvě lodě jsou minimální parta. Maximum je ne tak přesně definovatelné, snad by se mohlo rovnat kapacitě běžného kempu či vodácké hospody. Ani jedno ani druhé ale už není co bývalo. Kempy na Vltavě se blíží plochou několika hektarům a kapacitou střední vesnici v Polabí. Nově vznikající vodácké hospody jsou vysokokapacitní a se zdatnou obsluhou. Takhle velké party se hroutí svojí vahou.

Správná velikost party je někde uprostřed. Nejlépe, aby se vešla k několika sraženým stolům v hospodě. Na vodě se lze naučit spousta věcí. Rozdělávat oheň, kupříkladu. Hulákat na háčka. Zachraňovat věci z převržené lodi a vycházet s nepřátelsky naladěnými rybáři, kterým plašíte ryby. Anebo si prostě jen tak lehnout na záda a mžourat líně do slunce.

To nejdůležitější je vztah k vodě. Každý začátečník je automaticky posazen na háček, na příď, do špičky lodě. Pokud je začátečníkem kluk, je na něm požadováno, aby pádloval, ovládal pokyny čehý a hot, později i prr. Pokud je začátečníkem dívka, postačí, aby zdobila.

Obě pohlaví své ponížení na přídi nesou těžce. Jsou odkázáni na kormidelníka, zkušenějšího člena posádky a jsou povinni jej poslouchat na slovo. To nesou špatně zejména vrcholové manažerky či majitelé firem, odsouzeni poslouchat příkazy, přicházející zezadu od zedníka či řidičky kamionu.

Příkazy, které jsou jim vydávány, nejsou v angličtině, ale v libozvučné češtině.

Například na pokyn přitáhni se musí háček vyklonit z lodi co nejdál a v co největším úhlu, opřít se pádlem o vodu a pomocí (často neexistujících) břišních svalů přitáhnout pádlo ponořené do vody zpět k lodi a nevypadnout. Celý cvik je kormidelníkem oceněn pouze tehdy, když si, při vyklonění z lodi na dva metry daleko, háček namočí o hladinu břicho a přitažením otočí příď alespoň o 45 stupňů, a to za radostného prozpěvování.

Odtáhni neznamená, že kormidelník rozvazuje s háčkem veškeré diplomatické styky a vyhání ho z lodi, ale pouze jej povzbuzuje, aby loď pomohl zatočit na opačnou stranu.

Posledním z důležitých příkazů je kontra, což u parníků i kánoí znamená zpětný chod a zhusta se používá, pokud kánoe nemá kotvu.

Posádka lodi, háček a kormidelník musí být k sobě kompatibilní. Tím nemyslím pohlaví! Často celá parta s napětím pozoruje, na kterou stranu začne nový háček pádlovat. V důsledku zachování rovnováhy vesmíru i lodě musí pádlovat jeden nalevo a druhý napravo. Pokud pádlují oba na stejnou stranu, jsou to buď blbci, nebo pár těsně před rozchodem, nebo obojí.

Ještě před několika lety se na řekách objevovaly nádherné laminátové kánoe. Každý člen posádky a háček zvlášť byl povinen je chránit před poškozením. Běda háčkovi, který přehlédl kámen v řece. V současnosti, v době půjčoven a nezničitelných umělohmotných kánoí, je háčkovým největším proviněním, pokud přehlédne vodáckou hospodu na břehu.

Vodákovou mluvou prostupuje slang. Nejlibozvučnější slovo je udělat se. Na rozdíl od milostného života se kormidelník udělá vždy společně se svým háčkem a oba urputně bojují o to, aby se neudělali. Snad i proto je minimálně v 96 procentech posádka smíšená.

Každý z vodáků si pamatuje několik životních okamžiků. Kdy se poprvé udělal, kdy se poprvé udělal i když nemusel a kdy se poprvé neudělal i když měl.

Řeka Střela je prakticky celoročně nesjízdná, nádherný tok uprostřed luk a polí, hluboce zaříznutá do krajiny. Na jaře a na podzim je sjízdná výjimečně, kdy pro potěchu vodáků a potřebu sportovců se upouští přehrada a na tuto událost se sjíždějí vodáci z širokého okolí. Pokud nejste mistr republiky ve sjezdu na divoké vodě či alespoň velmi zkušený vodák, ani si neberte s sebou knihu, na četbu nebude za jízdy čas. Prakticky se nepádluje a celou dobu se řeší pouze jak se vyhnout kamenům, kabelům nataženým nad vodou, provizorním lávkám a jak odvrátit náraz do padlého stromu či břehu.

Koncem září bývá nádherné babí léto. Den ve jménu Střely byl první degustací podzimu. Chladno, pichlavý vítr a drobné kapky. Nic z toho nás nedokázalo odvrátit. Oba už celkem zdatní vodáci. Machisticky jsem se již dávno povýšil na kormidelníka, za sebou už prakticky všechny známé české řeky a pořád ještě čisté konto. Ani jednou jsem se necvakl a vlastně už jsem to ani neplánoval. Malženku jsem vyhnal na háček, což jako bývalý kormidelník těžko nesla.

Ledabyle jsme nacpali rezervní svršky do kanečku, pevného umělohmotného sudu, přihodili svačinu a vyrazili. Jako první odjeli závodníci a teprve po nich jsme mohli vyrazit my, zapálení hobíci.

Řeka plná vodáků asi jako Vltava kolem Krumlova v plné sezoně. Připadali jsme si jako vesnický farmář, který omylem s traktorem, táhnoucí valník bramborů, odbočil na dálnici. Kajaky a kánoe nás míjely zleva zprava a v zúženích jsme ani řeku neviděli.

Strom těsně pod vodou nás převrátil! Chytili jsme loď, kaneček, pádla a vyšplhali se strží nahoru na louku převléct se do suchého. Tam právě traktorista kosil otavu, když se mu tam objevil mladý pár, svlékl se do naha a rychle zase oblékl.

Roztřeseni zimou a novou zkušeností jsme nastupovali do lodi a nechtěně se okamžitě udělali opět. To samé, opět na louku a další striptýz. To už na nás zemědělec po celou tu dobu převlékání troubil a klepal si na čelo. Pořád lepší, než aby se přidal.

A tak jsme se během jednoho dne, jediné hodiny, udělali dvakrát. A to poprvé a poprvé, i když jsme nemuseli.