Pocházím z Prdele Zakopané, z bohaté rodiny. Rozhodně se nedá říct, že by nám sláma čouhala z bot. Už proto, že žádné boty nemáme. Jsme tak bohatí, že zatímco naši sousedé si na zimu vycpávají dřeváky slámou, aby jim nezábly nohy, my používáme jemné a voňavé seno. Ne že by s naším životem na slaměné noze byli srozuměni všichni členové naší rozvětvené domácnosti. Některým to sice jedno je, třeba slepice se nad naším počínáním nikdy ani nepozastavují. Protestují, převážně hladovkou, jen krávy a ovce, které musejí použité vycpávky obden konzumovat.

Bydleli jsme v prostorném patrovém domku 1+K, který postavil otec. V přízemí kravín a nad ním víceúčelová obytná místnost. Dům otec sám nejen postavil, ale předtím i navrhl a naprojektoval. Snad i proto se jeho podoba během stavby několikrát měnila. Bohužel nebyl obeznámen s některými fakty, které se s odstupem doby jeví jako podstatné. Nepočítal s tím, že v zimě mrzne a snad proto nám ze začátku zamrzal přes noc čaj, který jsme omylem ponechali v nedopitém hrnečku.

Již při projektování zavrhl nemoderní vytápění uhlím, plynem i elektřinou a do domku zavedl vytápění na bázi bioplynu. Ten ve velkém vytvářeli v přízemí ustájení přežvýkavci a otvory v podlaze stoupal přímo do obývací kuchyně. Potíže s vytápěním jsme zažívali poté, co jsme na začátku zimy museli vybít polovinu krav z důvodu nedostatku sena. Zbylá zvířata nemohla dům vyhřát, ani když jsme jim, za pomoci luštěnin, pomáhali ze všech sil.

V nouzovém režimu jsme přešli na přidružený chov prasat, abychom se na Vánoce nemuseli třást zimou. V obydlí se sice oteplilo, ale zápach byl skoro i vidět. Učitelé mě podezřívali, že se myji v septiku, tak intenzivní byl. V průběhu prasečího období jsem neměl dovoleno cestovat hromadnou dopravou a každé ráno a odpoledne tedy absolvoval usilovný dvouhodinový pochod do školy a zpět. Navíc prasata jsou hlučná a je problém se v jejich blízkosti vyspat. Naštěstí jsem ovládl umění usnout za chůze, jen musím dávat pozor, abych ve spánku neprošel rybníkem, kolem kterého vedla cesta do školy.

Spokojenému životu učinila konec návštěva strýce Bonifáce. Přes otcovo varování si v obýváku zapálil dýmku, čímž explodoval nahromaděný metan. Střecha se tlakem výbuchu vznesla a dopadla do sousedovy zahrady. Bonifác se v nemocnici vyjádřil, že měl skutečně pocit, že nám něco v domě lehce zavání po romadúru, ale nechtěl být nezdvořilý.

Otec nahlásil pojistnou událost, nakonec se však pojišťovna zachovala bezcitně. Mezi jiným uváděla, že dům doposud nejen nebyl zkolaudován, ale otec ještě ani nepožádal o stavební povolení. I pokud by se pojišťovna přenesla přes tohle a podobná administrativní nedorozumění, hlavním důvodem zamítavého stanoviska je, že jsme si pojištění nesjednali a na jejich obchodního zástupce otec dokonce poštval psa.

V nouzi poznáš přítele, a i my jsme přátele poznali v našich sousedech. Vybrali mezi sebou dostatek peněz na zakoupení malého bytu ve městě. Někteří se kvůli tomu i zadlužili.

Panelák, do kterého jsme se nastěhovali, stojí na známém plzeňském sídlišti. Živočišná výroba zde nepřipadá v úvahu, neboť v domě nejezdí výtah a vyvádět kravku ze čtrnáctého patra na pastvu není možné. Hrozí, že si na schodech přišlápne vemeno. V bytě je až nepříjemné teplo, odkládáme všechny vrstvy oblečení až na poslední čtyři. Spořivý otec odmontoval a prodal radiátory do sběru s tím, že v bytě nás budou vytápět sousední partaje. Za stržený peníz nakoupil nářadí a pustil se do rostlinné výroby.

Na sídlišti je spoustu ladem ležící orné půdy. Otec si zabral prostor před naším panelákem. Zrušil cestičky, vyklučil vegetaci a za pomoci strýce Bonifáce zoral. Obyvatelé zůstali nevšímaví, předpokládali, že jde o revitalizaci vnitrobloku spojenou s výstavbou parkoviště, v omylu je udržovalo i to, že oba, otec i Bonifác, používali při práci reflexní vestu, přilbu, občas hleděli do papírů a rozhazovali rukama.

Něco začali tušit až v době, kdy brambory již byly v brázdách a otec prvně okopával pole. Na domovní schůzi se pokoušel bránit argumenty, že přišel první s nápadem pěstovat bio brambory, ale ostatní obyvatele lákal nápad též. Záhumenek byla možnost, jak urovnat celou tu záležitost. Otec jim jednomu každému pronajal své brázdy a stržené peníze uložil na královský úrok v bance. Dnes již obdělává celé sídliště Zemák, dříve zvané Lochotín, které je největším producentem kvalitních brambor v celém kraji.

A my odložili dřeváky a obouváme kožené botky jako každý jiný bohatý kapitalista.