Chcete-li si užít bohatého sexu, staňte se prezidentem. Nejraději Spojených států. Nepůjde-li to, tak aspoň viceprezidentem. Obyčejný ministr, to byste museli být nejmíň Bobby Kennedy. O tom se navyprávělo hodně dobyvatelských úspěchů. Ale jedním jeho neúspěchem se nám tuhle v televizi pochlubila výrazná kráska a hvězda střední velikosti Joan Collins. Že se jeho svůdnictví ubránila a odmítla ho, říkala. Jistě jedna z mála, které mu odolaly. Pak ale dodala, že nechce zacházet do detailů, aby nermoutila jeho potomky. Takže kdoví, jak to s tím odmítnutím bylo, a co mu předcházelo.

Bratři Kennedyové byli proslavení kanci pilně orající v polích hollywoodských a broadwayských. John k tomu uvádíval důvody zdravotní. Z války mu zůstala bolavá záda působící častou migrénu. Tu prý musel léčit denním sexem, s ženami pokud možno různými. Před každým veřejným vystoupením si potřeboval bolesti utlumit šuknutím, a tak prezidentská kancelář udržovala v záloze stádečko prostitutek. Na noblesnější příležitosti si zvával filmové celebrity a málokterá dokázala odmítnout, braly to jistě jako vlasteneckou povinnost.

Ale prý to byly samé rychlovky, občas si postěžovaly, i mediálně. „Minutka zapnuto, minutka vypnuto“, komentovala Marilyn Monroe. Pro Angie Dickinsonovou to bylo „nekrásnějších 60 vteřin mého života“. Nejvíc si prý užila Marlene Dietrich: „Na hodinkách jsem naměřila luxusních šest minut.“

Utajit to JFK nedokázal, ani se nesnažil, a jeho krásná Jacqueline se s tím naučila žít. Jeho tehdejší viceprezident a pozdější prezident Lyndon Johnson měl ženu žárlivější a méně tolerantní, proto mu ochranka instalovala bzučák na její příchod, dávající mu čas na natažení a zapnutí kalhot a předstírání práce se stejně rychle znovu oblečenou sekretářkou. Krása musela být hlavní sekretářskou kvalifikací, neboť Johnson proslul texasácky elegantním doznáním o vztahu k ženám:

„Nesnáším mít kolem sebe škaredou ženskou, nebo tlustou, co vypadá jako kráva, která si co nevidět šlápne na vemeno.“

Takovéto prezidentské anekdoty se dočítáme v knížce Eleanor Hermanové „Sex With Presidents“. Je to vlastně něco jako dobře probádaná historiie amerického presidentského libida, s tradicemi sahajícími zpět až k Thomasi Jeffersonovi. Ten si užíval se svými otrokyněmi a zplodil nejmíň jednoho míšence. Jeho viceprezidenta a pozdějšího nástupce Aarona Burra historici zaznamenali jako chlápka, který „se potuloval Washintonem deflorovat panny, svádět manželky a znásilňovat otrokyně“.

Woodrow Wilson si liboval v ženách „ostrovtipu a vitality“, asi proto, že měl hloupou ženu, kterou nechával trávit čas v dobročinných organizacích na záchranu washingtonské chudiny a raději si ostrovtipně povídal s dívkou jménem Edith v na venkově zaparkovaném automobilu se zataženými záclonami.

Warren Harding zřejmě trpěl špatným svědomím za zbabrané prezidentství a miloval ženy, které ho nechávaly se před nimi nahý plazit a prosit o odpuštění. Franklin D. Roosevelt vedle své kanceláře instaloval ložnici pro svou dlouhodobou sekretářku a lásku jménem Lucy, které se svěřoval, jak jeho žena Eleanor nemá ráda sex. Nixon, jinak věrný manžel, se jednou spustil v Hong Kongu se servírkou, kterou FBI identifikovala jako komunistickou špionku. Do jaké míry to ovlivnilo jeho vstřícnost ke komunistické Číně, by si zasloužilo politologickou studii.

A pak je tu samozřejmě ještě Bill Clinton, jehož prý „ne obzvlášť velké přirození“ se ocitávalo v laskavých ústech sličné stážistky Moniky Lewinské, a vstoupilo do americké literatury perem Philipa Rothe:

„Toho léta terorismus, který nahradil komunismus jako hlavní bezpečnostní hrozba, byl sám nahrazen žmouláním penisu, s nadrženým stárnoucím prezidentem a troufalou a uhranutou jednadvacetiletou stážistkou, jak v Oválné kanceláři, jako dva puberťáci v zaparkovaném autě, oživili nejstarší americkou lidovou vášeň, historicky možná tu nejzrádnější a nejpodvratnější rozkoš: extázi svatokrádeže... Toho léta měl každý na mysli prezidentův penis a život v celé své nestoudné poskrvněnosti opět Americe zamotal hlavu.“

Donald Trump prý toho spíš moc nakecá a jeho mimomanželské zálety jsou výmysly jeho nepřátel, sděluje Eleanor ve svém historickém díle. Jediný mimo veškeré pochyby prokázaný byl s pornoherečkou Stormy Danielsovou, které Donald zaplatil „mlčné“ 130 tisíc dolarů, aby už neopakovala prokecnutí, že s ním měla „dvě minuty opravdu mizerného sexu“.

Ale ani tento historicky dokumentovaný poznatek nebrání Trumpovým nepřátelům předvádět ho veřejnosti jako chlíváka. A vystavovat to jako umění v londýnské galerii. Plastika zvaná „Official Presidential Send Off“, česky asi něco jako „Oficiální prezidentské odprejsknutí“ krášlila galerii Soho Revue po pár měsíců do prezidentských voleb. Zobrazovala Trumpa, jak znásilňuje napodobeninu Miss Universe. Autorka Alison Jackson její smysl vysvětlila takto: „Skýtá lidem příležitost vidět vše, co si představovali, ale nikdy předtím neviděli, jak se zživotňuje přímo jim před očima. Je to jako předhodit lidem zrcadlo toho, co Trump je a co reprezentuje. Hrabání ženám do rozkroku a jeho hulvátské chování k ženám. Toto je, co byste očekávali, co byste si představovali o Trumpovi. To je to, co on umí nejlíp.“

Střih z Ameriky do Evropy, a rovnou na proslulé hnízdo rozverné lásky jménem Paříž. Zde v ulici sousedící s Champs Elysées sídlíval nejnoblesnější pařížský dům rozkoše, ne vykřičený, nýbrž diskrétně vyšeptaný u světové smetánky, včetně prezidentů povinně jej navštěvujících před a po oficiálních pracovních jednáních. Mezi uměleckými celebritami jako Sinatra, Brando, Sammy Davis Jr. nebo Picasso, a aristokraty jako Rothschild a Mountbatten, zde na sebe mohli narážet Kennedy, Kaddáfí, de Gaulle, iránský šáh Páhlaví, jordánský král Husejn, izraelský ministr obrany Moshe Dayan, a polovina francouzské vlády.

„Dělat neřest krásnou“ bylo heslo její majitelky, známé klientům jen jako Madame Claude, podnikavé ženy původu skromného, samovzdělané v aristokratické kurtizánské tradici. Od 50. do 70. let minulého století zde vyškolila pětistovku „claudetek“. Byly to ty nejkrásnější, nesvůdnější, nejučenlivější, nejinteligentnější, nejvzdělanější, nejelegantnější, nejněžnější a nejdiskrétnější dívky z dobrých rodin, často doslova klientům šité na míru. Jednou takovou byla kráska získaná přímo na Kennedyho objednávku „podobná mé ženě, ale žhavá“. Mnohé si vysloužily kresby sebe samých v pracovním úboru (neúboru) od známých malířů jako Marc Chagall. Šáh, když zrovna nebyl v Paříži, si jich několik každý týden nechával přilétávat business class do Teheránu, pod podmínkou, že je zase vrátí a nebude si je střádat do harému.

Taky se o madame Claude vyprávělo, že spolupracuje s francouzskou špionáží a CIA. Jestli vám to celé připadá jako dobrý námět na film, můžete se těšit: už se natáčí.

Ale zapomeňte na to, že by vám k sexy úspěchu stačilo stát se prezidentem českým. Kromě čestné a zbytečně přeceňované výjimky Havla si smilnícího českého prezidenta nedokážete představit ani s největším možným nafouknutím fantazie. Schválně si to zkuste, jednoho po druhém.

Převzato z Playboye

Kurasovy nové knížky najdete zde:

http://www.dauphin.cz/search.html?searchstr=Kuras