19.3.2024 | Svátek má Josef


GLOSA: Několik vět o státní správě

18.9.2021

Ministryně práce a sociálních věcí Maláčová presentovala návrh na plošné navýšení platů zaměstnanců státní správy o 3000 Kč měsíčně. Načasování se jí nepovedlo, neboť právě „jak z udělání“ některá media informovala o úředníkovi pobírajícím slušný plat a pravidelné odměny, který se nakonec za mírné odstupné přesunul do jiného kraje. Tato lokální, ojedinělá a nicotná aférka určitě neohrozí pověst statisíců státních úředníků, kteří se, ač finančně nedoceněni, dřou jako koně.

Statistické přehledy uvádějí, že úředníků státní správy je cca půl milionu, což znamená, že každý průměrný úředník organizuje život dvaceti občanům. Poměr 1:20 se vyvinul zcela spontánně a signalizuje, o jak nedoceněnou činnost se jedná. Pro ty, kteří nebyli na vojně, uvádím, že v armádách celého světa existuje bojová jednotka, četa, která má 20 vojáků, protože v bojové vřavě, kdy se situace stále mění, na manévry protivníka je nutné ihned reagovat a každou vteřinu jde o život, velitel nezvládá komandovat více než dvacet podřízených. A nezvládá-li průměrný zaměstnanec státní správy ani o jednoho víc, jedná se určitě o činnost srovnatelně náročnou, což by mělo být oceněno.

Zaměstnanci státní správy tvoří téměř 23 % ze všech osob, které jsou v ČR výdělečně činné. Systém udržující sám sebe v chodu za takových podmínek, má ovšem z hlediska technické mechaniky hanebnou účinnost, a logickou reakcí by bylo jej buď radikálně zefektivnit, nebo nahradit jiným (možná anarchií, osvíceneckým absolutismem, nebo bruselskou despocií).

Pozoruhodným výsledkem vývoje ekonomiky od devadesátých let je, že stát je největším zaměstnavatelem. Mimo státní správy totiž financuje bezpečnostní složky, justici, část zdravotnictví a školství atd. Stát je ke „svým“ složkám relativně štědrý, což se projevilo tím (podle nedávného sdělení Markéty Šichtařové), že ve druhém čtvrtletí letošního roku vzrostly výdělky ve veřejné sféře o 17,7 %, ale v soukromém sektoru o 8,8 %. Tento vývoj je neudržitelný, pokud ovšem nemá vláda převratnou strategii financování státního rozpočtu. A zdá se, že má, a to takovou, která zaslouží Nobelovu cenu za ekonomiku. Cestou zřejmě je vyplácet ve státní sféře tak velký objem mezd, aby daní vybranou ze mzdy bylo možné financovat celý státní rozpočet! Že je to nesmysl? Ale Nobelovu cenu by to zasloužilo, nemyslíte?