Cestování letadlem

Cestování letadlem byla výsada dobrodruhů, kterým nezáleželo na životě. Dnes létají převážně ti, kterým nezáleží na majetku. Ten si ukládají do nerozbitných zavazadel, co přežijí i přímý zásah dělostřeleckým granátem. Za kufr v pancéřovém provedení zaplatíte nehorázné peníze a stejně vás letištní personál přesvědčí, že nezničitelná věc neexistuje. A pokud ho nezdevastují, tak ho alespoň ztratí. Do kufru si ukládejte jen bezcenné věci, jako oblek na míru, plavky či šaty do společnosti. Vše důležité si vezměte s sebou na palubu. Hlavně peníze, za které si ztracené věci dokoupíte, brýle, se kterými najdete ve spoluzavazadle peněženku a léky na srdce, když se dozvíte, kolik to stálo.

Nákup levných letenek je věda. První cestovatelské přikázání říká, že nikdy není dost brzy na nákup. Pokud stávající partner vypadá perspektivně, klidně ho překvapte letenkami zakoupenými rok i více dopředu. Uvidíte, jakou bude mít radost. Kupní síla vaší rodiny sice dočasně poklesne na úroveň bezdomovce přespávajícího pod mostem, ale několik měsíců intenzivního hladovění vás dostane z nejhoršího, a navíc vám to bude v plavkách u moře víc slušet.

Bůhví proč se letiště staví až za městy. Asi proto, aby si i taxíkáři vydělali. Jsou případy, kdy cesta taxíkem je dražší, než sám let. Na letiště se nedá přijet včas. Buď přijedete s takovým předstihem, že nudou nevíte, co si počít nebo jste nabrali takové zpoždění při hádce s tchyní, v které jste chtěli mít poslední slovo, že vám letadlo stejně uletí.

Před nástupem do letadla vás zkontrolují. Kontrolují i fotografii v pase. Zvlášť u žen tohle nechápu. Ty mění svůj vzhled neustále, a ještě jsou na to hrdé. Třeba délka a barva vlasů na fotografii je informace, která je stejně cenná jako detailní předpověď počasí na měsíc dopředu. A jaké divy dokáže líčení, to vám asi ani nemusím vyprávět. Osobně si myslím, že by jim místo fotky postačil smajlík.

Kdo z mužů je na fotografii hladce oholen a ve skutečnosti zarostlý, neprojde. Ale situace se dá do půl hodiny vyřešit žiletkou. Mnohem větší problém nastane, pokud je tomu naopak.

V letadle vás usadí do sedadel, kde jako slepice v Xaverově sedíte loket na lokti, zobák na zobáku. Tedy pokud cestujete turistickou třídou. Sousedkou vám může být například ospalá tlustá důchodkyně, která se na vás po usnutí pomalu sesune, fialovou hlavičku uvelebí na vašem rameni a obsah její podprsenky se vám důvěrně přelije na stehno. Pokud máte kliku, tak vám během spánku neposlintá břicho. Pokud ano, tak vás po probuzení nazve úchylem. Nejhorší jsou ale malí haranti. Mají výdrž jako feťák na pervitinovém tripu a dokáží prořvat několik hodin vcelku. Pokud vás navíc kousnou, nazve vás jejich matka úchylem také.

V první třídě máte naopak prostoru spoustu, říká se, že ke každému sedadlu patří i vlastní letuška, lůžko a záchod s koupelnou. Se sousedem si zásadně telefonujete, abyste halekáním nerušili ostatní. Neznám nikoho, kdo první třídou cestoval, traduje se, že letenka je v ceně ledviny.

Před startem se provádí rituál strašení cestujících, kdy jim otrávený palubní personál synchronně předvádí, co by měli dělat po pádu letadla do moře nebo když vypukne požár nebo obojí. Detaily jsou probírány tak dlouho, dokud se někdo z cestujících nerozpláče a teprve pak se jde na start.

Podle statistiky se po dvou hodinách hladoví cestující začínají mezi sebou prát. Přibližně deset minut před první hladovou bouří se k vám nakloní pohledná letuška a něco se vás naléhavě zeptá. Nerozumíte jí, ale podle úsměvu a zabarvení hlasu odhadujete, že se ptá, zda jste svobodný a máte zájem se pobavit. Obvyklá odpověď je „Cože?“

Beze změny výrazu ve tváři oddrmolí dotaz v nezměněné podobě, jen přidá na rychlosti a hlasitosti, asi jako manželka, když vás nachytá, že jste zapomněl na její narozeniny. Na nic se už neptejte, pro okolí už jste stejně blbec, co nerozumí a dělá potíže. Zjistil jsem, že nejlepší odpověď je „Čikn“. To je universální odpověď zkušeného cestovatele. Funguje na spoustu dotazů, nejen v letadle. Kráska se uklidní a vydá vám malou krabičku, na které si můžete vyzkoušet svoji zručnost při otvírání. Nic se neděje, když se zmažete jako prase. Letušky se rády seznamují s právě takovými nešikovnými debily.

Ostatně čikn, chicken, anglicky kuře, je po člověku druhý nejčastěji cestující tvor letadlem. Na rozdíl od lidí nedobrovolně, a navíc tepelně upravené. Lidé se naproti tomu tepelně upravují jen výjimečně, říká se tomu letecká katastrofa.

Ke konci letu nastává jeho nejtěžší část. Nazývá se přistání a je povinné! Přestože současní autopiloti jsou schopni přistát kvalitněji než většina kapitánů, stále je přistání doménou živých lidí, aby byl důvod jim platit horentní mzdy. Jakmile se letadlo začne škubat, vlnit a houpat ze strany na stranu, poznáte, že vypnuli autopilota a je čas se začít modlit. Modlí se i ateisté. Pokud při přistání neupadne ani jedno kolo, je obvyklý zvyk zatleskat.

Během vystoupení z letadla se s vámi posádka loučí, kapitán se omluvně usmívá a vy si běžíte k pasu vybrat nějaké zavazadlo. Obvykle si každý bere to svoje. A pak vycházíte z letiště a vrháte se napospas do náruče místním domorodcům. Všichni se už těší, jak vás oškubou.