Jednou z otázek, kterou si dnes lidé v souvislosti s probíhající koronavirovou epidemií kladou, je, jak velké množství je těch, kdo jsou nakaženi, ale nebyli z různých důvodů testováni, a nedostali se tak do oficiálních statistik. Je zřejmé, především s ohledem na četné případy velmi lehkého průběhu, někdy snad až bez příznaků, že netestovaných, a přesto nakažených lidí bude poměrně mnoho. 

Otázka je, co znamená ono slovo „mnoho“. Odhady publikované v tisku se přitom mnohdy až drasticky liší. Na jedné straně se ozývají hlasy, že již může být nakaženo až 10 či dokonce 40 procent populace (viz např. rozhovor s hlavní hygieničkou Jarmilou Rážovou v iDnes z 2. dubna). Nejsem si jist, zda jsem vyjádření v rozhovoru pochopil zcela správně (i když znělo dost jasně), ale při přibližně desetimilionové populaci v České republice by desítky procent znamenaly až milióny nakažených osob. 

Na druhé straně spektra pak stojí modely Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), které předpokládají počty „nezachycených infikovaných“ na přelomu března a dubna v řádu prvních tisíců (viz prezentace ředitele ÚZIS Ladislava Duška). Tedy, převedeme-li to na procenta (a připočteme-li oficiálně evidované infikované osoby), znamenalo by to množství nakažených v České republice na úrovni šesti až sedmi setin procenta celkové populace. S touto nízkou hodnotou kalkuluje také náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula (viz opravené vyjádření na Novinkách).

Jisté je v tuto chvíli patrně pouze to, že skutečné procento nakažených lidí v populaci nikdo dostatečně přesně nezná. Nepochybně je tedy dobře, že se má v těchto dnech provádět průzkumné testování, byť na malém vzorku, které by mohlo do této otázky vnést trošku více světla. Nicméně, domnívám se, již nyní dostupná data umožňují mírně omezit možné scénáře a také upřesnit, co můžeme (a co naopak nemůžeme) z plánovaného testu očekávat.

Ta dostupná data, která jsem měl výše na mysli, jsou kupříkladu oficiální počty testovaných osob a osob se zjištěnou nákazou. Lze je získat třeba na stránkách již zmíněného ÚZIS (třeba tady). Z těchto dat vyplývá, že mezi lidmi testovanými na covid-19 v době od 28. března do 1. dubna bylo zjištěno 5,9 až 6,5 procenta nakažených. Tedy z těch lidí, kteří byli z nějakého důvodu shledání rizikovými a prošli testem, bylo skutečně nakaženo méně než 7 procent, zatímco u více než 93 procent testovaných osob se nákaza neprokázala. 

Jistě, jak už bylo řečeno, čísla z těchto testů nás plně neinformují o skutečném rozsahu nákazy v naší populaci, protože mnoho infikovaných lidí má jen mírné či žádné příznaky, a testem proto neprojdou. Mnohdy totiž ani netuší, že patří mezi infikované. Rád bych však připomněl, že dosavadní testy se, vcelku logicky, prováděly přednostně na lidech se zvýšeným rizikem nákazy. Tedy že procento nakažených v celé populaci by nemělo být vyšší, než je zjištěné procento nakažených mezi těmi, kdo byli testováni. Tedy nemělo by to být více než 6 až 7 procent. Spíše by to mělo být méně. V opačném případě by to totiž znamenalo, že jsme z nějaké důvodu dosud přednostně testovali ty zdravější jedince, nikoli ty rizikovější (a tedy patrně ve větší míře nakažené).

Již dostupná data tedy ukazují, že těch v současnosti nakažených lidí asi v České republice nebudou desítky procent. V jiných zemích to může být samozřejmě horší (třeba v takové Itálii se v posledním týdnu poměr těch nakažených mezi všemi testovanými blížil až 20 procentům). Ale ani v té Itálii tato čísla moc nesedí s úvahami o tom, že by k dnešnímu dni byla nakaženo třeba čtvrtina či polovina populace. Tím méně to sedí s daty u nás. Počet nakažených obyvatel bude mnohem, mnohem menší, než desítky procent populace. 

Skoro by se mi k tomu chtělo dodat slovo „bohužel“, protože takto vysoké zastoupení netestovaných nakažených by znamenalo jednak to, že počet lidí s jen lehkými příznaky by byl dramaticky (až řádově) vyšší než těch s vážným průběhem, a jednak by to také znamenalo, že počet lidí, kteří prodělali infekci a mají protilátky, je již tak vysoký, že totální konec epidemie by mohl být opravdu nadohled. Avšak tato hypotéza prostě nesedí s dostupnými daty.

Nu dobře, skutečný počet nakažených bude v České republice tedy nejspíše menší než oněch 6 až 7 procent, ale otázka pořád zní, o kolik menší. Budou to jen ty setiny procenta (a tedy „pouhé“ tisíce neevidovaných nakažených), jak předpokládá model ÚZIS? Nebo to bude přece jen více, třeba jedno procento (což již současná dostupná data nevyvracejí – ovšem v tuto chvíli ani nepotvrzují), tedy řekněme cca 100 tisíc neevidovaných nakažených? Je to, řekl bych dost praktická otázka. Protože takové tisíce infikovaných osob by kupříkladu připravovaná inteligentní karanténa snad zvládnout mohla – ale se stotisícovým zástupem už by to byl patrně příliš tlustý krajíc. Možná proto to chystané testování na malém reprezentativním vzorku. Co tedy od takového testování můžeme očekávat?

Ve věci zdravotnictví jsem laik, nechám své úvahy tedy téci raději i nadále řekou čísel. Vezměme třeba 5000 náhodně vybraných Pražanů a ty otestujme, jak je plánováno. Z mých dosavadních myšlenek plyne, že by bylo hodně podivné, kdyby v tomto náhodném vzorku bylo více než 6 až 7 procent nakažených. 6 až 7 procent z 5000 je 300 až 350 osob. Jinými slovy, pokud by bylo v onom pětitisícovém vzorku zjištěno více než 300 infikovaných, je s našim dosavadním testováním něco hodně špatně. Velmi pravděpodobně bude těch pozitivních testů mnohem méně. Možná spíše v řádu jednotek až desítek, nejvýše by jich mělo být na úrovni prvních stovek. 

Pokud by těch pozitivních testů bylo jen několik jednotek (řekněme nula až pět), znamenalo by to, že nakažených v daném vzorku je nejvýše jedna desetina procenta. Takový výsledek by ukazoval, že modely ÚZIS nemusí být příliš chybné a že je lze s určitou opatrností skutečně použít. Pokud by ale těch pozitivních testu v daném vzorku byly již desítky, bylo by zřejmé, že model ÚZIS počty skutečně nakažených výrazně podceňuje. Kupříkladu 50 pozitivních testů ve vzorku 5000 náhodně vybraných osob odpovídá právě jednoprocentnímu zastoupení nakažených v populaci.

Jednorázový výsledek dosažený na malém vzorku je nutné vzít s velkou rezervou. Zastoupení nakažených v Praze jistě může být třeba výrazně odlišné od situace v jiných místech republiky. A i pro tu Prahu nebude jednoduché zajistit, aby tak nízký vzorek byl dostatečně reprezentativní, když je očekávaný počet nakažených ve vzorku spíš nižší. Ale i tak by se možné výsledky daly patrně shrnout do konstatování, že bude-li mezi 5000 náhodně testovanými osobami tak do pěti osob infikovaných, lze i nadále pracovat s hypotézou, že těch neevidovaných nakažených lidí může skutečně být jen několik tisíc, jak předpokládá model ÚZIS – ale bude-li těch pozitivních třeba již padesát, tak to bude významné varování, že skutečné počty nakažených v naší republice mohou být mnohem vyšší, spíše až třicetinásobné oproti oficiálním počtům infikovaných osob zachycených dosavadními testy (tedy zhruba až kolem jednoho sta tisíce nakažených lidí, kteří přitom z větší části neprošli testy).

Nuže, uvidíme, jak to dopadne a s jakými závěry odborníci, kteří daný průzkum mají provést, nakonec přijdou. V tom optimističtějším případě máme možná šanci pomocí různých opatření šíření nákazy nějak významněji ovlivňovat a třeba nakonec i zastavit. V tom druhém případě jsou naše možnosti asi hodně omezené. Dobrou zprávou by v případě vyššího počtu skutečně nakažených bylo to, že těch, kdo nemoc prodělají bez větších komplikací, je mnohonásobně více, než jak lze soudit z oficiálních statistik. 

Ale tou špatnou zprávou by bylo, že šíření nákazy zastavit neumíme a do kolektivní imunity přitom ještě máme nepochybně hodně daleko (i kdyby počet skutečně nakažených lidí v České republice byl kolem sto tisíc, pořád by to bylo jen jedno procento populace, což je mnohonásobně méně, než kolik je zapotřebí k získání kolektivní imunity). Tedy že boj s nákazou, který nás čeká, bude ještě dlouhý a bolestivý. A to nejen pokud jde o utrpení nemocných s vážným průběhem, ale také s ohledem na ekonomické dopady. 

Ale do ekonomiky už se pouštět nebudu. Dost na tom, kolik řečí jsem tu stihl nadělat o tématu zdravotnické statistiky, přestože ani toto téma není můj obor.

Autor není sice ani lékař ani statistik (živí ho seismologie), přesto se domnívá, že má k danému tématu zdravotnické statistiky co zajímavého říct, a dal se strhnout k tomu, aby to sdělil právě tady.