Na téma využívání umělé inteligence, jejích výhod i nevýhod bylo v poslední době napsáno velké množství různých článků. Já bych se v tomto kontextu chtěl pozastavit u etického rozměru využívání umělé inteligence (konkrétně nástroje na generování textů ChatGPT) studentů ekonomických vysokých škol, neboť jsem si začátkem léta v této oblasti provedl malý průzkum. Tento průzkum zahrnoval 253 studentů denního bakalářského i navazujícího magisterského studia se zkušeností z ChatGPT z deseti ekonomických fakult soukromých i veřejných vysokých škol v ČR.

Odborníci se shodují, že nástroje umělé inteligence na generování textů ovlivní metody výuky, požadavky na studenty včetně kontroly jejich práce (zejména písemné) a celkově změní vysoké školství. Díky tomu, že tyto nástroje umožňují relativně snadno generovat texty na libovolné téma, otevírá se studentům vysokých škol, kteří mají v „popisu práce“ sepisovat množství seminárních prací, možnost, jak tuto náročnou činnost urychlit. Při troše šikovnosti je totiž umělá inteligence schopna vytvořit ucelenou práci na libovolné téma (včetně odkazů na literaturu) v podstatě obratem. Pokud je zároveň kontrola prací studentů povrchní a nedbalá, nemusí si vyučující ani všimnout, že se jedná o práci vygenerovanou umělou inteligencí.

Pedagogové i vědci v poslední době diskutují otázku, jestli je takto vygenerovaná práce plagiátem. Podle wikipedie je plagiát umělecké nebo vědecké dílo, které někdo jiný než skutečný autor vydává neprávem za své. Z technického hlediska se tedy o plagiát nejedná, neboť umělá inteligence vytvořila originální text, takže pokud nástroj na odhalování plagiátorství neshledá žádnou shodu s již publikovanými texty, jedná se o originální dílo. Potud je vše v pořádku. Problém nastává v okamžiku, kdy si toto dílo nechá někdo (zde student) vygenerovat a prohlásí ho za své vlastní, neboť autorem práce je umělá inteligence. Zde už se zřejmě o plagiát jedná. Věc má ale háček. Student musel nástroj umělé inteligence naprogramovat, tzn. musel mu zadat na jaké téma má článek napsat a poskytnout mu řadu vstupních informací, bez kterých by text (např. seminární práce) nemohla vzniknout. Je tedy student spoluautorem práce? Dosavadní (benevolentní) přístup univerzit tomu napovídá.

Jak se na problém plagiátorství dívají sami studenti, kteří s tímto nástrojem pracují, resp. s ním mají (alespoň jednu) zkušenost? Většina studentů (téměř 70 %) považuje používání nástroje umělé inteligence na generování textů (dále ChatGPT) za správné (konkrétně 41,5 % studentů s tímto výrokem spíše souhlasí a 28,1 % rozhodně souhlasí), viz graf č. 1 níže. Z toho lze vyvodit, že nejen že studenti tento nástroj již využívají, ale že ho i do budoucna využívat budou.

Zároveň většina studentů (cca 73 %) nepovažuje za správné předkládat takový text jako výsledek své vlastní práce (konkrétně 24,1 % studentů s tímto výrokem spíše souhlasí a 49,4 % rozhodně souhlasí), viz graf č. 2 níže. V tomto směru je pozitivní, že si studenti spornost autorství takto vytvořeného textu minimálně uvědomují. To samozřejmě neznamená, že studenti nebudou (nikdy a žádní) takto vytvořený text vydávat za svůj, nicméně to vytváří prostor pro nastavení takových pravidel (a zejména kontroly), aby k těmto situacím nedocházelo, resp. docházelo jen minimálně.

V tomto ohledu je pozitivní, že většina (cca 59 %) studentů považuje předkládání vygenerovaného textu jako výsledek své vlastní práce za plagiátorství (konkrétně 30,4 % studentů s tímto výrokem spíše souhlasí a 28,5 % rozhodně souhlasí), viz graf č. 3 níže. Při bližším pohledu je však zřejmé, že těchto studentů je o něco méně (cca o 14 %) než studentů, kteří předkládání takové práce jako své vlastní, považují za problém.

Je dobré, že si studenti problematičnost (z etického hlediska) využití nástrojů na generování textů uvědomují. Dává nám to naději, že (nejen) vysoké školy nebudou v blízké budoucnosti zaplaveny vygenerovanými texty, které budou studenti vydávat za své vlastní práce. Pro pedagogy to však znamená, že budou muset provádět důkladnou kontrolu všech odevzdaných prací, protože v současné době může vygenerovaný text odhalit pouze člověk. Nabízí se tuto kontrolu provádět průběžně, zvýšit interakci studenta a vyučujícího včetně tlaku na průběžnou práci studenta. To však na druhou stranu zvýší pracnost pedagogického procesu a přinese tlak na snížení podílu studentů na jednoho vyučujícího (což ale není nutně negativní, neboť to lze chápat jako tlak na zvýšení kvality studia).

Díky tomu, že tyto nástroje (včetně zmiňovaného ChatGPT) jsou zatím ještě nedokonalé (nejsou např. schopny vygenerovat „výsledky“, resp. si tyto výsledky – např. měření, vymýšlí), lze (zatím) tyto texty odhalit. Je však otázka, co přinese budoucí zdokonalování těchto nástrojů. V současné době lze tak tyto nástroje asi nejlépe (a bezproblémově) využít k rešeršní činnosti, tzn. jako podklad pro další práci (výzkum), na které student bude svou práci stavět. Díky tomu bude jasně patrná přidaná hodnota studenta, který se vyhne podezření z plagiátorství. Je však otázka, zda nebude muset být (v budoucnu) jako spoluautor připsán ChatGPT, či jiný nástroj na generování textů.

Autor je vysokoškolský pedagog