19.3.2024 | Svátek má Josef


VZPOMÍNKY: Frances Grubnerová – Fotoatelier Brno

28.6.2022

Brněnská knihkupectví vyvíjí magnetickou přitažlivost, nikdy neodolám u příležitosti návštěvy Brna, zřídka, přicházím z daleka, ale přece sem tam. A ještě jsem nikdy nevyšla ven bez kilogramové zátěže a bez lítosti, že se nedá nakoupit ještě více.

Tentokrát se nachází mezi nákupem malá, skoro nepatrná knížečka. Vyšla v nakladatelství Vigneta, dnešním následníkem renomovaného rodinného podniku první republiky a napsal ji potomek někdejší rodiny zakladatele podniku. „Vyprávění o starých obchodech a živnostech města Brna“ od pana Luboše Staňka.

Rázem se cítím přesazena do dětských let v Brně. Listuji v malé knížečce a nemohu se dočíst. Osud majitele lahůdkářství Lamplota, kus historie obchodního domu ASO, kavárny Avion, modní dům Dresler, cukrárny Toman, obchodní dům JEPA. Už dávno nejsou, staré obchody a živnosti, rodilý Brnan je zná z vyprávění rodičů.

A tuhle, vypráví pan Staněk, Fotoatelier Frances Grubnerová-Mahlerová. Ani se mi nechce věřit, přesně totéž, co vyprávěla kdysi dávno vlastní máma. Poslyšme.

Exkluzivní fotoateliér, reprezentovaný vysokými cenami, určen především pro tzv. horních deset tisíc, které mohli vysoké ceny za zhotovení fotografie zaplatit, vlastnila fotografka a retušérka paní Frances Grubnerová.

Paní Grubnerová se ve svých přepychových pracovnách, převlékárnách a čekárnách zabývala především tzv. skupinovou fotografií celých rodin. Fotografování trvalo několik hodin a rodina šla do ateliéru s kufrem plným svršků, to je košil, kravat, obleků a dámských šatů. Paní Grubnerová z přineseného oblečení vybrala několik variant a nechala rodinu v kabině obléknout. Tento “ proces“ trval až dvě hodiny, teprve, když byla spokojena, pořídila fotografie v několika různých uskupeních, které potom předložila k výběru. Vybraná fotografie byla umělecky upravena a odborně retušována, opatřena vhodnou paspartou, případně i rámem ..... a každá z fotografií paní Grubnerové byla opatřena jejím vlastnoručním podpisem.

Tak vypráví pan Staněk a já jako bych slyšela vlastní mámu.

01

Jednou, chtěla jsem udělat tatínkovi radost k nacházejícím padesátým narozeninám. Nebylo nic k dostání v té době, nevěděla jsem co, a v tom přemítání mi najednou napadl atelier paní Grubnerové. Zašla jsem tam a paní mne poslala zpět domů. Přineste pro sebe a pro dítě celý kufr různých šatů a šatiček až přijdete příště. Ani jsem nerozuměla proč, přímo slyším vyprávět mámu, ale zabalila jsem co jsme měli, nebylo toho moc v té době. Přišla jsem do atelieru a žasla dál. Musela jsem obléci to a ono, dokonce i jednou kožich. Paní Grubnerová fotografuje neustále. Oblečte dítěti to a ono, vyzývá paní Grubnerová a tuhle je celá bedna hraček, at si dítě vybere. Paní Grubnerová prý pozoruje, co dítě dělá, nezdá se, že hračky dítě zabývají. Tak fotografka vyzve dvě pomocnice, tuhle je míč, děvčata, házejte jej mezi sebou. Ještě pořád není tak docela spokojena šatičkami, nakonec zahalí dítě do ubrusu z vedlejšího stolu. Konečně se na obličeji dítěte zjeví něco mezi zvědavostí a upoutáním k děvčatům a pohybu míče. Paní Grubnerová klikne poslední fotografii, poděkuje, vyzve paní, aby si přišla za týden. Byly velmi drahé, ty fotografie, ale vzala jsem je všechny, v peněžence nezůstalo vůbec nic, tak tak že jsem se nestyděla ale opravdu jsem s takovým obnosem nepočítala ......... vyprávěla maminka kdysi dávno.

Fotografie visí daleko přes půl století v bytě rodičů, kamkoli tito přišli, přežily i emigraci v roce 1966. Je na nich vidět zářící filmová hvězda, kterou udělala z maminky paní Grubnerová, kousek krásného zasnění v nedobrých dobách. A asi jedenapůlroční holčička, zahloubeně koukající do dálky, nedbale drží hračku paní Grubnerové.

01

Teprve před několika týdny mi řekla dvacetiletá Magdalena, pomáhala staré paní v domácnosti až do posledního dne, nedávejte ty fotografie nikdy pryč, ráda jsem je oprašovala, a vždycky jsem se pozastavila. Mají zvláštní kouzlo, něco opravdu zvláštního, dávejte na ně pozor. A jak že to všechno dopadlo ?

Pan Staněk v knížečce dovypráví svým čtenářům: Paní Frances Grubnerová byla židovské národnosti a zahynula za protektorátu v plynové komoře koncentračního tábora. Za tragický konec svého života jistě spočinula v náruči Boží, dodává pan Staněk.

Vážený pane, proč to? Nevíte, nebo jste prostě nezjistil přesně? Nebo je to jednodušší podlehnout vábnému motivu příšerného konce schopné a nadané ženy, jen proto, že se v Brně vědělo, že je židovského původu?

I na našich fotografiích se nachází originální podpis paní Frances Grubnerové. Fotografií je celkem šest a ukazují matku a mne ve věku asi jedenapůl roku. Jsem narozena v červnu 1946 a otcovy padesátiny se slavily přesně 21. prosince 1947.

I ted ještě slyším matčino vyprávění. Paní Grubnerová přežila válku už si nevzpomínám kde. V brněnské encyklopedii se dočtu, že v Terezíně. Po válce se sice vrátila do Brna, a znovu otevřela vlastní atelier. Ovšem po Vítězném únoru a po znárodnění soukromého vlastnictví paní Grubnerová odešla do Izraele po druhé. Tentokrát navždy. Proslýchalo se, že se jí tam daří velmi dobře. Zemřela ve požehnaném věku 95 let v Jeruzalémě.