Dědeček byl zvyklý dělat si doma všechno sám, těmi nejjednoduššími nástroji. Za první republiky, za války i za „vzkvétajícího“ socialismu. Nastala doba jiná, podbízející v reklamách kutilům strojní park hodný manufaktury, navíc se domácí opravy málokdy rentují. Ale jak jsem zjistil, i dnes by děda mohl kutit po svém.

Můj dědeček byl vyučený kamnář a třebaže místo toho celý život pracoval v pivovaru, ve slévárnách nebo v dole, o svá kamna se staral jako profesionál. Takže každý rok po zimě oťukal vnitřek a veškeré praskliny spravil šamotem, rouru vedoucí do komína přejel drátěným kartáčem a natřel stříbřenkou, zkontroloval litinové pláty. Můžu si odškrtnout, kamnářské zboží se stále prodává, domácí údržba možná je.

Péče o boty pro mého dědu znamenala nejen čištění a „grémování“ (nikoho jiného k tomu nepustil), ale i podkování paty a špičky podkůvkovitými plíšky, případně výměna podrážky. Samozřejmě kožené podrážky, jiné nenosil. Jestli nevíte, tak to chce šídlo, ševcovské kladívko, knejp, floky a dobře nasmolenou dratev. Dalo by to shánění (děda by řekl „sháněního“), ale až na floky by se vše sehnat dalo a floky si děda stejně uměl udělat ze smrkového špalíčku.

Další každoroční rituál: kontrola oken. V případě potřeby vydrolení vyschlého kytu, pár lépe přiťuknutých hřebíčků držících sklo, zakytování a nakonec přetření rámu lakem. Dřevěná špaletová okna jsou v současné době ekologicky velmi fuj, ještě tak ta s izolačními dvoj- a trojskly, nicméně sklenářský tmel se stále prodává.

Kutění ze dřeva. Chcete udělat dokonalou kulatou tyčku? Nebo dřevěné kolečko? Kupte si soustruh nebo takové udělátko poháněné vrtačkou. Dědečkovi stačila pilka, nůž, rašple, pilník, „šmirglpapír“ a na dokonalé vyhlazení povrchu skleněný střep. V šuplíku s nářadím měl také plechovku s klihem. Trocha vody, postavit na kamna, a každá rozviklaná židle nebo skříňka byla zase pevná jako skála. Spotřeba zanedbatelná, trvanlivost skoro nekonečná. Ano, kostní klíh se stále dá koupit.

Hračky pro děti? To by bylo na dlouho, co všechno dědeček uměl. To zase někdy jindy. Podstatné je, že i dnešní domácí hospodáři mají šanci postarat se o svůj domov svépomocí a prakticky za pakatel. Jen vědět jak a mít fortel. Jo, tu rozbitou žaluzii doma spravím, to chce jen udělat si čas a zajít do té prodejny, kterou jsem onehdá objevil, pro náhradní díl. Přece na to nepozvu drahého opraváře, když to je maličkost. Já vím, už to trvá rok, no ale to byl kovid, do toho spousta práce, taky člověk do těch končin tak často nepřijde... Ale opravím to, fakt! Jednou...