Globalizovaný svět je zamořený politikou a covidem, skoro o ničem jiném se lidé nebaví, a to nejen u nás, ale v celé naší civilizaci. Postoje jsou ale rozdílné, společnost je polarizovaná, protože odpovědi na základní problémy jsou stále složitější a sofistikovanější a lidé se v nich těžko orientují.

Ve staré Evropě se rozpadla střední třída a ve střední Evropě po roce 1989 byl každý vyzván k tomu, aby si zařídil život podle svého, a mnoha lidem se to nepovedlo. Ukázalo se, že hodně lidí si s darem svobodného soukromého života neví moc rady.

Konec bezpečných jistot na Západě a jednosměrné nervozity na Východě proti vnucené moci jednou stranou pociťují lidé tam i tady jako loupež, která do jejich mysli vnáší zmatek.

Ten si vybíjí v celé naší civilizaci v kraválech proti čemukoliv: buď kvůli prohře, či vítězství ve fotbale či hokeji, nebo v protestech proti zelenému údělu, tedy bezuhlíkové budoucnosti, migrantům, očkování proti covidu či nošení roušek za situace, kdy celá Evropa je zasažena současně zadlužením, inflací i pandemií, která přináší smrt.

Bohužel někteří političtí podnikatelé z toho těží svůj kapitál, vycházejí vstříc poptávce po jednoduchých odpovědích.

Jen nepatrná vrstva lidí je schopná i v tíživých dobách nacházet smysl života a radost v knihách, hudbě, vlastním myšlení a přiřazovat události do širšího kontextu, který jim signalizuje, že doba sice není dobrá, ale že je to kvůli tomu, že my nejsme dost dobří. Nejsme schopní hlubší sebereflexe minulosti ani prozíravějšího pohledu do budoucnosti.

Kdybychom byli my, Češi a Moravané, ochotni se zevrubněji zabývat lety před rokem 1989, museli bychom pochopit, že disidentské ideály rychle převálcovali ti, kteří se každé době snadno přizpůsobí. Jako si kdysi hráli na komunisty, dnes si hrají na kapitalisty a jde jim stále jen o jedno, o vlastní prospěch a prebendy.

A podobně, když dnes spekulujeme v médiích o kandidatuře premiéra na prezidenta, hovoříme pouze o tom, že prezident podle Ústavy není ze své funkce zodpovědný a že nemůže být během mandátu stíhán. To by zabránilo vyšetření podezření z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo a i střetu zájmů.

Jenže daleko závažnější je ta okolnost, o které nehovoříme, a sice že nejen kvůli těmto kauzám, ale i kvůli mnohým dalším, o kterých vědí jen různí zákulisní hráči a naše i cizí rozvědky, by se s takovým prezidentem snadno manipulovalo, jako to činil současný prezident.

A ani po milosti, kterou by mohl udělit před kandidaturou premiérovi, která by zastavila i všechna další stíhání, by se situaci nezměnila, naopak by zvýšila nedůvěru v politiku. Pak by k žádné podstatnější změně v politické kultuře a orientaci země i s novou vládou docházelo velmi těžko.

Proto největší naše slabost je v přijetí neúplného času, v němž aktuality nám nedovolí zahlédnout podstatu ohrožení. Zapomněli jsme, že existuje svět i za mediálním obrazem. A v tom ale nejsme sami.