Časy se mění a obávat se toho, že „Velký bratr tě sleduje“, jak zní heslo z knihy 1984 od George Orwella, je poněkud zastaralé. Díky internetu, státním orgánům, bankám, Googlu, Twitteru, Facebooku a celé té „síti“. Proč se bát, že se někdy v budoucnu stane něco, když už se to děje? Už jste někdy zkusili napsat do nějaké diskuze slovo „piča“, které je na ostravsku běžné? Hned vám příspěvek nějaký neznámý mechanický či živý „soudruh O’Brien“ příspěvek smaže. A pokud se mu zachce, tak vás dá „do klatby“. Dneska se tomu říká „cancel culture“. Tedy zničení nositele nevhodné myšlenky.

Dnes už jsme daleko dále než se to předvídalo v románu 1984. Došli jsme „mílovými kroky“, jak rádi říkají pokrokáři, do společnosti, kterou ukázal jako režisér jeden z Monty Pythonů, Terry Gilliam. Ve filmové sci-fi alegorii „Brazil“. Ve společnosti, kterou předpověděl a my už dnes reálně zavádíme. Heslem té ideologie je: „Nepodezřívej přítele! Udej ho!“
Jak nám sdělila media a web Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, získala šestice českých vědkyň z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), tříletý grant evropského programu „Horizon Europe“ a ve spolupráci s dalšími evropskými výzkumnými institucemi se má zaměřit na „mezinárodní výzkum odolnosti médií“. Cože jako to? No přeci „na boj proti dezinformacím“. Nad tím nápadem pocházejícím z Bruselu, museli naši pracovníci ministerstva vnitra a státní zástupci, kteří tak nějak na základě gumových, po komunistech zbylých paragrafů, dnes stíhají za „verbální zločiny“ něco okolo 170 lidí (!!), přímo zajásat.

Verbální trestné činy, provedené dnes i písemně, pomocí internetu atd. (o oprávněnosti jejichž stíhání se vedou trvalé polemiky) – jsou spáchány tím, že pachatel vyjádří trestný názor (podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka atp. (viz https://iuridictum.pecina.cz/w/Trestn%C3%BD_%C4%8Din). U nás jsou v právním řádu jako pozůstatek marxistické právní teorie tzv. Kategorie trestného činu

Objektivní stránka trestného činu zahrnuje především tzv. obligatorní znaky, kterými jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi (kauzální průběh) a subjektivní stránka trestného činu. Dnes se pokouší „nové euro právo“ použít starý marxistický trik, kdy bylo trestné veřejně sdělit i názor, který je objektivně pravdivý, ale subjektivně dle policie a soudu může „poškodit zájmy Sovětského svazu a socialistických států“. Dnes „poškozovat zájmy naší „demokracie“ a EU“, a to vyjadřováním „nesprávných“ či „nepřítelem zneužitelných názorů“.

Institut komunikačních studií a žurnalistiky (IKSŽ) FSV UK prohlašuje: „Cílem (práce) expertek a expertů je vytvořit na základě realizovaného výzkumu soubor výstupů, doporučení a nástrojů, které mediální odolnost vůči dezinformacím a propagandě posílí“, s tím, že to může znamenat „zásadní posun v oblasti vztahu mezi médii a demokracií“. Jde prý především o „zvyšování kvality informací a ochranu demokratických hodnot“.

Projekt koordinovaný se španělskou Universidad de Navarra a dalšími evropskými univerzitami, proběhne ve spolupráci s Evropskou federací novinářů (EFJ založena v roce 1994) a sídlící v Bruselu, známou to nátlakovou skupinou. Která je v otevřených sporech s klasickou Mezinárodní federací novinářů (IFJ založena v roce 1926), což je největší světová organizace novinářů, zastupující 600 000 pracovníků médií ve více než 140 zemích. Nový šéf EFJ Mogens Blicher Bjerregård, dánský „pokrokový novinář“, veřejně vyhlásil záměr donutit středo- a východoevropské novináře a vlády k práci podle jejich pokynů. Tým vedení EFJ se za pod jeho vedením rozšířil z dvou na sedm pracovníků, a roční obrat se vlivem navýšení počtu projektů zvýšil z 200 tisíc eur na 1,5 milionu eur. Sám pak Bjerregård prohlásil: „Podílíme se na tvorbě evropské legislativy, která se týká medií a žurnalistiky. Vybraná skupina šesti českých vědkyň (kde je genderová vyváženost?) má výzkum zpracovávat. Výsledkem projektu mají být odborné články a kniha, doporučení, semináře, virtuální laboratoř pro děti a dospívající či konference pro odbornou i širší veřejnost.“ Důležitým výstupem by mělo být také „doporučení změn na úpravu legislativy či zavedení důležitých regulací,“ uvádí (IKSŽ) FSV UK.

Podíval jsem se na internet a uviděl obrázek rozesmátých Neo soudružek z „Týmu vědkyň z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK“, a připadal jsem si jako v tom roce 1970. Tehdy se takovým lidem říkalo „rychlokvašky“. Moc hezky je taková „rychlokvaška“ představena v seriálu Volha – je to ten mladý aktivní a úplně blbý redaktor, co neumí ani chlastat. Ale umí „v tom chodit“.

Poněkud mi něco zazvonilo v hlavě a vzpomněl jsem si, kde jsem už něco podobného zažil? No jistě! Bylo to někdy koncem roku 1970, když jsme my mladí disidenti byli tak naivní, že jsme při výsleších na StB diskutovali o „pravdě“. Pokud si pamatuji, bylo to v Konviktské 294, kde sídlila StB. Napsal jsem do „samizdatu“ jakýsi článek o situaci mezi dělníky po vydání „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“. A když na mne estébák ječel, že mne zavřou, naivně jsem namítal, že všechno, co jsem napsal je pravda! Major na mne zařval: „Na pravdu vám sere pes! Protože ta vaše „pravda“ může být pravdou, ale pokud poškozuje dle Trestního Zákona č. 140 ze dne 29. listopadu 1961, § 4 odst. b) republiku, tak mohu zavřít každého. A „co“ poškozuje zájmy socialismus a světového socialistického hnutí, o tom rozhodneme my!“

Tak jako tehdy. Dnes za nášivku Wagnerovy skupiny odsoudí dva magory natvrdo za propagování genocidy. Ale co je to z právního hlediska „genocida“ skutečně, to policii ani soud, zdá se, už opět nezajímá. A kdybyste náhodou řekli nebo napsali něco o Ukrajině, co řekl premiér Indie, nebo Brazílie a desítky dalších států, hned vás dnešní policie vyslýchá. Napadlo mne, co by se asi stalo, kdybyste někde řekli, že nesouhlasíte, co se týče ukončení války na Ukrajině s ministrem Rakušanem , ale jako Volodymyr Zelenskyj , že mírové návrhy čínského soudruha Si´ vítáte! Zvařeli-nezavřeli-zavřeli…

A co bude , až se to „doporučení změn na úpravu legislativy či zavedení důležitých regulací“ navržených neo-soudružkami z FSV UK zavede do praxe? Osobně by mě zajímalo, kdo z vlády, když už nemáme ÚV KSČ, kde dohled nad kulturou a správnými názory měl nezapomenutelným soudruh Müller, kdo na sebe tuto těžkou úlohu činiti závěry z morálně budovatelské vědecké činnosti dotyčných soudružek , vezme. Někdo prostě ty závěry a příslušné pokyny vyvodit musí. Že by někdo z Ministerstva vnitra od pana Rakušana anebo dokonce sám bývalý prokurátor, dnes nejvyšší státní zástupce Igor Stříž vezme tento sisyfovský úkol?
Bude to těžká dřina. Vědecky zpracovávat všechno, co kdo napíše a kde co řekne. I když mladý dorost udavačů jsme si již vychovali, jak vidíme například u oné učitelky, co ne, a ne, nedokáže pochopit, že jediná pravda je to, co chceme my. Ta učitelka, ačkoliv podle mne vykládala naprosté nesmysly, má holt smůlu, že žije dneska, kdy se vracíme někam k roku 1948. Do doby, kdy zavřeli celé reprezentační hokejové mužstvo mistrů světa za to, že v hospodě nadávali na komunismus. A údajná hlava těch pomlouvačů Boža Modrý dostal 15 let. Už jsme ovšem jinde, takže bláznivé učitelce navrhují pouze tři roky. Není to vlastně selhání? Taková slabost? No ale, snad se někdo z prokurátorů „pochlapí“.
Vždyť přece jak píše Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK: „Cílem expertek a expertů je vytvořit na základě realizovaného výzkumu soubor výstupů, doporučení a nástrojů, které mediální odolnost vůči dezinformacím a propagandě posílí“.

Jen studujte a dozorujte a cenzurujte milé mladé „woke“ soudružky. Ono na vás také jednou dojde. To byste se divili, co mezi námi disidenty po 68. roce bylo bývalých mladých soudruhů a soudružek. Co čistili od reakčních živlů vysoké školy, továrny i venkov mezi lety 48 až 53. Aby nakonec skončili jako uklízečky, umývači výloh a topiči v kotelnách.
Tak jen do toho, budoucnost je skvělá. Mezitím si přečtěte, pokud tedy umíte číst, a z čteného vyvozovat závěry, jak dopadli jakobínští revolucionáři za francouzské revoluce, i původní Leninovi soudruzi z bolševické revoluce, když skoro nikdo z nich nepřežil, zlikvidován „vlastními“. A prostudujte si i naše 50. léta.

To bylo z počátku: „srdce, prudce, revoluce“ – a pak šibenice. A tehdejší praxe „cancel culture“. Jak kdysi ukazoval v Literárních novinách kreslený fórek ze začátku šedesátých let: Na cele za mřížemi sedí dva vězni v pruhovaných mundúrech, a jeden druhému říká: „Jo, jo, politika je svinstvo! Že ano, soudruhu prokurátore?!“