Doba, ještě nedávno přívětivá, se náhle vymkla z pantů a my se nestačíme divit. Začalo to to covidem, který nám připomněl, že nad nemocemi jsme zdaleka nevyhráli. Zhýčkaní výsledky jsme přestali očkovat a antibiotika užíváme skoro jako bonbóny a bakterie si zvykly. Dožíváme se vyššího věku a tak civilizační choroby mají delší dobu působnosti. Pomalu se vrací i staré choroby, kterých jsme se už přestali obávat, jako černý kašel, TBC či dokonce záškrt. Zvýšená migrace obyvatel tomu jen napomáhá. Přelidnění a expanze civilizace do oblastí dříve osídlených divočinou, dává příležitost k přeskoku chorob z jiných druhů na člověka. Tak jsme přišli k HIV, ebole, horečce nipah, SARS a teď i SARS-CoV-2, působící covid.

Počet obyvatel planety rychle narůstá. Ještě k začátku letopočtu nás bylo jen 200 milionů. V r. 1804 už jedna miliarda, dvě už v r. 1927, čtyři v r. 1974 a dnes nás je 7,95 mld. Další miliarda přibývá už každých 11 let. Zdaleka ne všichni se nasytí a mají dostatek pitné vody. Všichni vědí, že přelidnění je problém, zvláště teritoriální, ale žádný politik se ho neodváží komunikovat, natož řešit. Právo množit se patří k těm základním a dnes je doba nároková. Přitom paradoxně vyspělejší oblasti, kde vznikaly nové objevy a technologie vymírají a problémy s populací mají nejvíc rozvojové země. Nezmění to rozložení intelektuálního potenciálu společenství?

S narůstající populací vzniká nejen problém ji nasytit, ale také stále rostoucí množství odpadu. Někde se hladoví a jinde se vyhazují nespotřebované potraviny. Velká hustota obyvatel napomáhá šíření epidemií. Odpady skládkujeme, spalujeme, kompostujeme, ale už nám to přerůstá přes hlavu. V oceánech plavou hřbitovy plastů a také mikroplasty nacházíme v plicích a v rybách. Příroda si nakonec vždy poradí. Když by to nezvládala, vyhubí nás jako druh. Život je tu nějaké tři miliardy let a přečkal mnohá katastrofická vymírání, jako pád asteroidu, totální zalednění planety, masivní sopečná činnost. Tak aby nezvládl ne zcela povedený druh Homo sapiens.

Globalizace byla příjemná a ekonomická v dobách dobrých, ale ukazuje své slabiny v krizových situacích, jakými je covid nebo válka. A najednou se nám hospodářství zadrhává. Přestává to fungovat.

Nabyli jsme dojmu, že jsme všemocní a tak se snažíme poroučet větru a dešti ve formě klimatu. Místo abychom se snažili přizpůsobovat, jako ostatní tvorové, tak ve své pýše naděláme ještě více chyb.

Zhýčkaní dlouhou dobou míru v Evropě jsme doufali, že války se stanou už jen součástí historie. A stačil špatný odhad situace ruským prezidentem a i trocha škádlení západem. Umírají lidé a ničí se hodnoty. Možná to vyhovuje i těm, co dodávají zbraně a budou znovu stavět. Svět nebyl nikdy černobílý a nežijí zde Mirkové Dušínové. Na chvíli se ale i semkne a pomáhá.

Také ekonomika má své cykly a krize. Komodity či reality bývají nadhodnocené, lidé spekulují s kryptoměnami, opčními obchody a to také vždy nevychází. A společnost stále více žije na dluh.

Napáchali jsme toho dost na té naší krásné a možná jedinečné planetě. A ta jakoby ztratila trpělivost a teď nám to sčítá a předkládá účet. Snad s námi bude mít ještě chvíli trpělivost, ale bude třeba platit. Snížením životní úrovně a větší skromností do doby, než dokážeme obnovit rozumnou rovnováhu. A poučit se. Je ale druh Homo sapiens poučitelný?