Tuhle mě napadla tato kontroverzní a nekorektní otázka. I když vím, že si za to vykoleduju řadu nesouhlasu, neodolal jsem tomu o tom nezapřemýšlet.

Co je dobré pro člověka, nemusí být dobré pro lidstvo a naopak. Řada věcí je naštěstí win-win, čili prospívají jak jednotlivci, tak celku. Třeba dobrovolnictví, recyklace odpadů, vzdělávání, podpora místní komunity, zahradničení a další zájmové aktivity, umění a kultura a další.

Jenomže člověk je také tvor líný a sobecký. Některé činnosti a události mohou být pro jednotlivce přínosné nebo uspokojivé, ale mohou mít negativní dopady na společnost nebo lidskou populaci jako celek. A tak se lidé zbavují svého odpadu jednoduše v přírodě, v kamnech topí tím, co je nejlevnější, vyhazují nespotřebované potraviny, či spotřebovávají mnoho vody, která naopak lidem v Africe chybí. Snaží se nashromáždit co nejvíce majetku na stáří. Přijímání a časté střídání nových technologií je příjemné pro jedince, ale společnosti škodí. Když žijeme ve vyspělé části světa s vysokou životní úrovní, tak naše nadměrné zdroje pak jinde chybí.

A to nemluvím o tom, že navzdory výtkám zelených aktivistů spalujeme fosilní paliva, jezdíme v autech, jíme zvířata a máme děti.

Dobře, jsou ale závažnější věci. Lidská společnost ve jménu humanity prakticky zrušila působení přirozeného výběru na člověka. Zachraňováni jsou nejen jedinci, kteří by v důsledku svých slabých schopností nepřežili, ale zdravotnictví se snaží, a úspěšně, zachraňovat i děti s genetickými vadami, které by jinak nepřežily, které pak tyto vady dále šíří na své potomky. Přitom lidský genom na tom není nejlépe v důsledku toho, že před cca 70 000 lety prošel v Africe krizí, kdy zbylo jen nějakých deset tisíc jedinců a ti se pak následně množili mezi sebou. Tím nashromáždili velký podíl genetických vad ve srovnání s jinými živočišnými druhy.

Ne, že bych byl zastáncem starověké Sparty, kde vhazovali málo životné narozené děti do rokle, či eugenických snah Němců v minulém století, ale problém to bezesporu je. Trochu podobný tomu, jako když se hromadí důchodci, které ti mladí nestačí uživit. Prostě nás to jednou doběhne.

Dalším kardinálním problémem je přelidnění. My se rádi množíme, dokonce jsme to povýšili na nejvyšší nezcizitelné právo. Naše geny nás k tomu pudí, často bez ohledu na to, jestli k tomu máme vhodné ekonomické podmínky a tak nás přibývá. Na počátku letopočtu nás bylo 200 milionů a o tisíc let později 310 milionů. Ovšem civilizace se rozvíjela a první miliardy dosáhla kolem r. 1804. Pak vývoj populace nabyl takřka explozívního rozvoje, ne nepodobného exponenciále. Dnes je nás 8 mld. a další miliarda přibude za 12 let. Světová populace by mohla dosáhnout 9,5 až 10 miliardy v roce 2050. Lidský druh se vymkl z přírodní regulace. Odhaduje se, že od přelomu letopočtu žilo celkem asi 108 miliard lidí. Každý zemědělec ví, kolik dobytka se může chovat v jedné ohradě, ale kolik lidí dokáže uživit naše planeta? A to tu nejsme zdaleka sami. Naše přelidnění má nepříznivý vliv na diverzitu biosféry.

Pomůže si příroda sama? Omezí náš počet novými pandemiemi či válkami? Poslední vývoj, jako by tomu dával za pravdu. Je mocná.

Otázku, zda člověk nebo lidstvo, si musí zodpovědět každý sám. Geny, a někteří aktivisté, se tváří, jako že jedinec není důležitý a je jen prostředkem k šíření genů. Naše euroatlantická civilizace je zase založena na jedinci, jeho rozvoji a právech. Máme se starat o sebe a své blízké nebo o lidstvo? Žijeme jen jednou, tady a teď. Proto si myslím, že větší váhu by měl mít jedinec. Jak říkal starý lišák Adam Smith, když se každý bude snažit o své dobro, budou se mít nakonec všichni dobře. Že to platilo více, než před sto lety? To si už přeberte každý sám. Lidstvo není homogenní pojem a skládá se z mnoha protikladů a podléhá celoplanetárnímu vývoji a je bláhové si myslet, že ho můžeme nějak ovlivnit, natož řídit. Jsme v něm pouze jednou položkou.