Byla to série vtipů či anekdot v dobách, kdy si lidé ještě vyprávěli anekdoty. Mimochodem, všimli jste si, že klasická anekdota je na vymření? Takové to „přijde pán k doktorovi a povídá…,“ to jsem neslyšel už léta. Zato je spousta, dá se říct záplava vtípků obrazových, koluje to po sítích, a kdo není na facebooku nebo na twitteru, ten se dneska moc nezasměje.

Zpátky k tématu. Vyprávělo se, jak jsou na tom které národy, o co usiluje Francouz, Němec, Američan a podobně. V různých variantách se pak povídalo, že Francouz chce noc plnou vášně, Talián touží po stole s lahůdkami a vínem, Němec že chce ordnung, mělo to různé varianty, ale nikdy se v tom nevyskytoval Čech. Všiml jsem si toho už tenkrát. Přemýšlel jsem, čím sérii tužeb doplnit českým příspěvkem. Nenapadlo mě nic jiného, než že Čech chce být z obliga. Snažil jsem se to uplatnit, ale nestalo se, že by se tomu někdo zasmál, a tak jsem toho nechal.

Z hlavy se mi to ale nevykouřilo a oživilo se mi to v době aktuální. Máme po volbách, v nich uspěl podnik pana Okamury. Asi ne tak moc, jak by si přál on, ale zase ne tak málo, jak by si přáli jiní. A není sám, kolem jeho podniku je plno menších formací, některé se k němu lepí, s jinými si jde po krku. Dohromady dávají dvacet procent voličů, tolik mívali komunisté. Je to každý pátý volič, určitě to jsou nositelé určité vlastnosti, nějakého snu.

Společnou mají averzi vůči vládě. To je v pořádku. Je to jako v té kratičké anekdotě:

Vystoupí v přístavu irský imigrant a ptá se: Máte tu nějakou vládu? Máme. Tak já jsem proti!

Dále pan Okamura nabízí přímou demokracii. Moc je jí ale neohání a už vůbec ji nepraktikuje ve vlastní partaji, tam nemá žádnou demokracii. Co ale rezonuje napříč tohoto dvacetiprocentního bloku, to je nezávislost, jakkoli na komkoli. Naše zájmy, kontakty s ostatními státy, ale výhradně ty výhodné pro nás. Nikde se zbytečně neangažovat, nikam nelézt.

Ano, v podstatě je to sen o tom, být z obliga.

Je to myšlenka, která je přítomná asi všude na světě. Konec konců, koncept America first vyjadřuje totéž, až na to, že ho velmoc snadněji prosazuje. Těžko se s ní polemizuje. Ve své podstatě totiž předpokládá, že ten kdo je „first“ bere jen to co je pro něho výhodné a nebude se nikde angažovat. Prostě, je z obliga. Nějakou dobu to může docela fungovat. Pak ale přijde krize a ukáže se, že ten co je „first“ stojí v poli kopřiv s kalhotami do půl stehen staženými.

V tom to je. Nevýhody jsou dlouhodobé a nejsou v aktuální chvíli vidět.

Co s tím? Asi nic. Divák se směje, když ve svěrákovském filmu Obecná škola mudruje Svěrák starší o tom, jak po válce bude Československo tvořit most. Směje se, protože dobře ví, jak to dopadlo. Když se ve středu vypravíte v Praze na Staromák, uslyšíte tam obdobu těch mostů. Ale k smíchu to vůbec nebude.