Při ranním surfování jsem letmo zachytil titulek v Lidovkách. Je MDŽ levicový? Inspiroval mě (ten titulek) k zamyšlení. Levicový ze své podstaty, pokud jde o jeho původ, samozřejmě je. V tom ale problém nevidím.

Jako pravicový konzervativec říkám, že demokratická levice je legitimní součástí demokratického režimu a svobodné společnosti; levicový MDŽ si tudíž zaslouží svoji pozornost. Přesněji: zasloužil by si ji, kdyby nebyl totálně zprofanován ultralevicovými nedemokratickými silami – komunisty – během jejich čtyřicetileté vlády v této zemi. A s tím mám osobní problém.

Ono je to s MDŽ tak trochu jako se svastikou (hákovým křížem). Hned vysvětlím. Nebýt nacismu a jeho zneužití svastiky jako symbolu jednoho ze dvou největších zel moderní historie (vedle všech možných odnoží komunismu), byla by svastika vnímána jako jakýkoli jiný emblém. Po zkušenosti s tím, co všechno se pod praporem s hákovým křížem stalo má nemalá část světa problém vnímat tento symbol neutrálně, v některých zemích je jeho používání dokonce zakázáno.

Ostatně zkuste i u nás jít v tričku s hákovým křížem (obecným symbolem, nikoli s vyobrazenou vlajkou hitlerovského Německa) na veřejnosti, třeba po pražském chodníku. Jak daleko dojdete?

Dostal jsem nedávno rozhořčený email, v němž je několik obrázků z prostředí finské armády - s praporem, jehož součástí je svastika. K tomu vážně míněný názor, že po vstupu Finska do NATO budeme u nás při návštěvě zástupců finské armády vyvěšovat vlajky s hákovým křížem, přičemž celé je to potvrzením postupující fašizace z Ukrajiny do Evropy a také k nám.

Jak to tedy je? Svastika (ve Finsku „hakaristi“) byla v tamní armádě používána od roku 1918, tedy ještě předtím, než si tento symbol usurpoval Hitler a jeho NSDAP a hlavně bez souvislosti s následným děním v Německu. Protože interpretace svastiky – známé už ve starověku – jako symbolu jednoho z nejhorších režimů převážilo, dostalo se Finsko do prekérní situace. Jeho používání svastiky jako symbolu vyvolalo v lepším případě údiv, v horším odpor. Ne každý se ale zabývá tím, že nacistický „Hakenkreutz“ a finské „hakaristi“ nemají ideologicky nic společného.

Lze pochopit negativní finský postoj ke snaze okolního světa, aby se země vzdala na vojenských symbolech „hakaristi“, a to jenom proto, že ho někde jinde někdo jiný brutálně zneužil.

Je to podobné, jako kdyby někdo tlačil na Rakousko, ať se vzdá na svém státním znaku symbolu srpu a kladiva, protože oba připomínají vražednou komunistickou diktaturu. Takové uvažování je samozřejmě nesmyslné. Ostatně stejnou dvojici „nářadí“ nalezneme i na chilském pesu z roku 1894 (odkaz ZDE), kdy o zločinech komunismu nikdo nemohl mít reálnou představu (Leninovi bylo 24 a v Petrohradu teprve startoval kariéru „revolucionáře, 16letý Džugašvili-Stalin začínal studovat v gruzínském pravoslavném semináři).

Je pravda, že Finové od používání „hakaristi“ částečně upustili, nicméně stále ještě je k vidění, z úcty k vlastní tradici, nemající s německým nacismem nic společného, například na standardě finského prezidenta (obr. 1), případně na praporu Letecké akademie Finských sil obrany (obr. 2). A právě tento prapor byl i součástí onoho rozhořčeného emailu.

Zpět k MDŽ. Podobně dilematické vnímání se může týkat také svátku 8. března. Ten sám o sobě má více než co jiného vyjadřovat úctu k ženám, nicméně to, co z něj udělali komunisté (podobně jako nacisté ze svastiky, byť jsem si vědom, že zcela srovnávat obě záležitosti nelze, hovořím o principu) vyvolává v mnohých z nás - „kdo pamatujeme“ - snad pochopitelnou averzi. Podobnou budou jistě pociťovat Izraelci, pokud by k nim přijeli zástupci finské vojenské Letecké akademie a při slavnostním nástupu se seřadili pod vlajkou s hákovým křížem.

... obr. 1/Oficiální standarda prezidenta Finské republiky. Pod šipkou „krátká“ varianta svastiky. (Zdroj: Wikipedia, licence: Public Domain)

... obr. 2/Prapor finské vojenské Letecké akademie. Se svastikou uprostřed. (Zdroj: Wikipedia, licence : Public Domain)