Takhle pitomé heslo pochopitelně nikde nenajdete, ale občas mám pocit, že by pasovalo na závěr nějakého článku v českých novinách. Jako tuhle, když jsem si četl "editorial" Více svobody! Čechům! v Reflexu 26/2011 podepsaný šéfredaktorem Pavlem Šafrem. On to tak možná ani nemyslel, že, ale vyznělo to tak.

Nejprve si řekněme, že Pavel Šafr není jen tak někdo. Dlouho byl ředitelem skupiny "Blesk", jehož vydavatelem je součást mediálního impéria Ringier, coby Ringier Axel Springer CZ a. s., dále působil jako šéfredaktor Lidových novin 1997 - 2000, předtím vedl Český deník a Telegraf, dnes je šéfredaktorem Reflexu. Prostě "těžká váha".

Proto mne mimořádně zaujal tento odstavec:

"Pro naši současnou situaci na poli svobody slova je potřeba, abychom znali nejen naše někdejší osvoboditele, ale, nýbrž hlavně znesvobodňující tendence. Již zesnulý významný politický publicista a někdejší disident Emanuel Mandler si všiml, že v českém tisku od obnovy demokracie v roce 1989 platí nepsaná národní tisková konvence, která znemožňuje otevřené psaní o různých jevech, událostech a osobách či celých obdobích národní historie. Tak kupříkladu po celou tuto dobu bylo krajně obtížné psát otevřeně o vyhnání třímilionové německé menšiny a krvavých zvěrstvech, jež toto období provázela. ….. Rusové konečně smějí občas něco napsat o své Katyni, …. U nás skupina tvrdohlavých publicistů a televizních reportérů zase otevřeně mluví o naší Katyni - o odsunu a vraždění Němců…"

Zřejmě žijeme každý v jiné zemi, možná žijeme v nějakých různých mnohočetných vesmírech anebo nevím. Protože jak jsem znal Mandlera, rozhodně neuvažoval o odsunu Němců jako o "vyhnání" (německy Vertreibung, což je výraz používaný zásadně pouze sudetoněmeckým landsmanšaftem, ani oficielní místa SRN jej nepoužívají). Odvolávat se na Mandlera je poněkud zavádějící. Jak jsem jej jako signatář Charty 77 znal, v jeho vyjádření a usilování se mluvilo spíše o nepřípustnosti zamlčování čs. komunistické historie. Právě konflikt o expresivní protičeskou a nacistickou propagandu části landsmanšaftu, kterou k nám přenáší třeba Bohumil Doležal, vedl k jejich zásadní politické i lidské roztržce. V Chartě 77 pak byl učiněn první vážný pokus o diskuzi o otázce odsunu, a to textem Tézy o vysidlení československých Nemcov. S jeho autorem, slovenským historikem Jánem Mlynárikem, jsem na toto téma osobně diskutoval

Upozorňoval jsem jej, že z tezí čpí nepochopení tehdejšího skutečného stavu a trčí myšlenky "luďáctví" a jeho konstrukce je zásadně nebezpečná. To se ostatně ukázalo, když po listopadu 1989 začal ovlivňovat slovenskou politiku Ján Čarnogurský, politik navázaný na německé a rakouské nacionalisty a silně protičeskoslovensky zaměřený.

Tvrzení, že by se v českých mediích "potlačovaly" informace o období konce II. světové války, pravděpodobně pochází z jiné planety. Značná část čtenářů má spíše pocit, že jakákoliv protičeská a protičeskoslovenská nehoráznost, pomluva, jakékoliv špinění je přípustné a žádané ve smyslu ponížení Čechů. Zatímco nelze nikde prakticky nalézt jakékoliv články, statě a informace o skutečných dějích v letech 1938 až 1946. Až na "omletou" heydrichiádu a Lidice.

Abych nebyl osočován z osobního zaujetí, protože nějaký můj článek na toto téma jen výjimečně pronikne na stránky českých tiskovin a pokud ano, tak jsou pak redaktoři vystaveni takovému tlaku, že jej příště neuveřejní, pomohu si citací. (No, pomalu abych si připadal zakázaný jak Vondráčková a Gott v Radiožurnálu). Že mi netiskli politické články coby signatáři Charty 77 bolševické noviny, to se nedivím. Ale dneska …? . (Pro čtenáře, kteří by mohli mít dojem, že si stěžuji a že možná prostě neumím psát, jen poznámku: napsal jsem více než 25 knih, kterých se prodalo více než 500 000 kusů slovy pět set tisíc, a to v češtině a přeložené ve slovenštině, němčině, maďarštině a rumunštině).

Takže pokud existuje problém "morální" cenzury názorů, je ovšem přesně v opačném gardu, než jak jej popisuje pan Šafr. Stále více a více jsou Němci i v českých mediích líčeni jako "nevinné oběti vyhnání" masakrovaní zběsilými "východními Čechy ". Což není nic méně a nic více než trvalý pokus o revizi výsledků II. světové války.

K této otázce považuji za vhodné upozornit na rozhovor Petra Žantovského a česko-německé historičky Evy Hahnové Od médií nečekám politickou neutralitu. A citovat z něj. (Citace jsou uvedeny proloženě).

Žantovský: Z různých stran … slyšíme, že problém (zaujatých protičeských informací) je ve vlastnictví médií u nás. …řadu klíčových tiskových médií (MF Dnes a LN v jedné skupině a regionální Deníky Bohemia v druhé skupině + Ringier jako vlastník Reflexu - pozn. autora)) drží ve vlastnictví němečtí majitelé (u Ringieru německo-švýcarští). Podsouvá se jim, že tuto skutečnost promítají do redakční politiky. Myslíte si, že to je relevantní výtka? Opravdu německé tiskové koncerny prosazují revizi důsledků světové války? …
Hahnová: Já se nedomnívám, že národnost vlastníků tiskových koncernů je tím hlavním problémem českého tisku. Jistě, že se jedná o závažný jev současného českého společensko-kulturního dění, ale postoje českých novinářů a především intelektuální a morální úroveň českých intelektuálních elit hrají přeci daleko závažnější roli.

Osobně si myslím, že je to stále ještě zakořeněný slouhovský duch mezi přeživšími českými intelektuály. Proč přeživšími? Protože jak nacisté, tak komunisté si jako první úkoly uložili zničit, vyhnat anebo zlomit českou a československou inteligenci (otázka společenské vrstvy zvané "inteligence" není otázka jednotlivců, ale celých rodin a tradic). Uzavření vysokých škol, záměrná likvidace inteligence o heydrichiádě a v "českém" koncentračním táboře Mauthausen a v Terezíně a pak bolševická likvidace v lágrech, vyhánění atd. nesou dnes své následky. Statisíce jednotlivců i celých rodin, většinou špiček společnosti, byly zničeny, vyvražděny anebo vyhnány do zahraničí.

Podíváme-li se pořádně na to, co říká pan Šafr ve svém editorialu, jde vlastně o změnu hodnocení nejen odsunu, ale i dějinného zhodnocení nacismu. Není to nápad a názor u nás bohužel neobvyklý. Jak říká historička Hahnová:

Pohlédnete-li do spisů dnešních (německých pozn. aut.) historiků o odsunu, naleznete silné stopy historicko-politické publicistiky vyhnaneckých organizací, … spisy bývalých nacistických "vědátorů" jsou dodnes nekriticky užívány i mezi slavnými univerzitními historiky jako zdroj informací či inspirace k interpretacím odsunu. Vezměte si jako příklad dnes populární koncepci odsunu jako "etnické čistky". (Prosazovanou např. i B. Doležalem u nás) K prominentním propagátorům tohoto pohledu na odsun patří - kromě Hanse Lemberga - (Hans Lemberg byl dle UK nejvýznamnější německý historik, zabývající se problémy moderních dějin Čech a východní Evropy. Formuloval klíčové koncepty českých a polských vztahů k Německu a k německým menšinám ve střední Evropě, byl v rámci "usmíření" se sudetskými Němci dekorován presidentem ČR "Medailí za zásluhy".) třeba dva mladší dobře známí historici, Götz Aly a Karl Schlögel. Oba se nerozpakují opírat se a doporučovat veřejnosti třeba spis Gottholda Rhodeho z roku 1952 - protože již i on propagoval stejné teze o tom, že odsun Němců z východní Evropy byl projevem celoevropské snahy etnicky homogenizovat všechny státní společnosti, a že tedy Churchill a Beneš si nepočínali jinak než Hitler. (Jistě si u tohoto textu čtenář a posluchač vybaví články B. Boležala anebo televizní agitky D. Vondráčka či politické "divadelní" hry M. Bambůška.) V Rhodeho knížce naleznete často až otřesné informace třeba o tom, že v rámci etnicky motivovaných přesunů obyvatelstva v Evropě 20. století bylo asi 1,5 [sic] milionů Židů jen "přesídleno" do Generálního Gouvernementu resp. do vyhlazovacích táborů. Místo kritického vyrovnání se s takovými spisy bývalých nacistických historiků je dnes Rhodeho spis doporučován mladými slavnými historiky německé (a také české - pozn. aut.) veřejnosti k poučení. A tímto způsobem je hrubě znevažován holocaust a konstruována teze, že největší obětí údajné celoevropské přesídlovací politiky byl německý národ.

Zde je vidět, odkud zní ideový základ pro hlasy mluvící v českých mediích "o nevídaných českých zločinech na konci války".

Žantovský: Jak vidíte roli českých účastníků debaty o interpretaci konce a důsledků světové války? … slyšíme z mnoha úst, nejen bulvárních, že odsun byl genocidou a že Česko má povinnost napravit jeho následky. Kdo, podle vás, motivuje, řídí, usměrňuje tuto diskusi na české půdě? A jaký může být její skutečný záměr a cíl?
Hahnová: České debaty tohoto druhu byly velmi živé a zajímavé počátkem devadesátých let. Postupem času se … přizpůsobily debatám v Německu. … dnes většina pozic a argumentů,.. , má své německé paralely - a zřejmě i patrony…..
Zastánci" jiného pohledu" na odsun holdují vzpomínkám …, které jsou izolovány od historického kontextu, jako by k odsunu došlo za normálních poměrů, jakoby se byli Češi a Poláci rozhodli odsunout Němce z vlastního popudu… Tato pozice byla odjakživa propagována v Německu bývalými nacisty, ale dnes se díky agitaci vyhnaneckých organizací … rozšířila i především mezi mladými lidmi bez historického vzdělání na obou stranách česko-německých hranic. Ti si prostě představují, jako by k odsunu došlo z ničeho nic, a projekce vlastních pocitů se jim stává hlavním motivem k posuzování odsunu -... Z řad těchto mladých lidí se pak rekrutují zastánci teze o protiprávnosti odsunu ….. , kterou již odjakživa propagovali bývalí nacisté….
Tento ahistorický obraz odsunu samozřejmě propaguje sudetoněmecký landsmanšaft a jeho protagonisté, protože jen bez přihlédnutí k historickým okolnostem lze propagovat požadavky jako majetkové restituce odsunutých a pod. Proto vsází nová generace sudetoněmeckých pohlavárů na mladé lidi s údajně osvícenými názory a osočuje všechny ostatní jako nepoučitelné nacionalisty. Bernd Posselt se sám se svou strategií netají, otevřeně říká, že je třeba všestranně podporovat mládež, v naději, že vnitropolitický nátlak v české veřejnosti ve prospěch jeho požadavků bude účinnějším nástrojem, než bezúspěšné pokusy o tlaky zahraničněpolitické, to si můžete podrobně přečíst třeba na stránkách mnichovského týdeníku Sudetendeutsche Zeitung.

S takovými to názory a s "vymytými mozky" touto propagandou se setkávám u mladých lidí stále častěji. Za dosti děsivé pak považuji například nedávný nástup "klikačů" do diskuzí na internetu, kdy z jedné IP adresy jdou protičeské nadávky a propaganda třeba od časných ranních hodin až do půlnoci, k nějakému článku či informaci, přičemž IP adresa bývá v Německu, méně často v Rakousku ale často v USA.

Děsí mne tvrzení pana Šafra, že … u nás skupina tvrdohlavých publicistů a televizních reportérů zase otevřeně mluví o naší Katyni - o odsunu a vraždění Němců…Porovnávat státem (SSSR) plánované vraždění Poláků a "odsun" je už skutečně za hranou diskuze.

Navíc tito"tvrdohlaví", obdivovaní a propagovaní panem Šafrem a mnoha významnými osobami v českých mediích, jsou ve své většině jen oběti dlouhodobé propagandy či obyčejní lháři, někdy i záměrní šiřitelé sudetoněmecké a nacistické propagandy. Všechny poslední "velké kauzy" o násilí na sudetských Němcích jsou směsí skutečnosti upravené lží, překrucováním a obyčejnými podvody. Jihlavský pan Mareš, který dostal novinářskou cenu, vyfabrikovat příběh o zločinných Češích v Dobroníně. Co prý bestiálně rozsekali na poli lopatami nevinné sudetské Němce. Ve skutečnosti byly oběti pravděpodobně protektorátní Němci (to je rozdíl). Příběh pak není o žádné Budínce, ale o "vzorné nacistické vesnici" Bergersdorf. Údajným organizátorem nebyl žádný Čech ale vídeňský Němec a jeho synové, které měl se sudetskou Němkou. A v zásadě šlo s největší pravděpodobností o mstu za to, že jej - vídeňského levičáka a jeho německé levicové kamarády - nechali bergersdorfští nacisté poslat do lágrů. A on přežil…. Jediné relevantní informace pak přinesly německé noviny a pan Mareš a všichni čeští "opisovači" je prostě odmítli vzít na vědomí. Rušilo by to tézi o vraždících Češích.

V Novém Boru, kde byl postaven "památník obětem českého gestapismu", až spolkové úřady potvrdily, že se jednalo o nacistickou smetánku týrající místní Čechy a válečné zajatce a jedna z "hlavních" údajných nevinných obětí, pan "primář", byl ve skutečnosti lékař-plukovník SS, který se podílel na zločinných lékařských pokusech na lidech, atd. A tak bychom mohli pokračovat.

Pokud by pan Šafr a časopis Reflex chtěli skutečně psát o zatajovaných a neznámých okolnostech konce světové války a o odsunu, jistě by našel dostatek kvalifikovaných historiků i publicistů a spisovatelů, kteří by mohli takovou debatu vést.

Ovšem to by skutečně nešlo jen s lidmi typu režiséra D. Vondráčka, který se "proslavil" tím, že natočil zfalšovaný "dokument", kde vydal trestnou akci Rudé armády proti zajatým Němcům za "Vraždění po česku". Anebo osoby, které vyprodukovaly nechutnou sudetoněmeckou agitku, natočenou - kdysi významným - režisérem Jurajem Herzem. Kterou lze ovšem klidně srovnat s nacistickým propagandistickým dílem "Žid Süs".

Závěrem pak ještě něco citací:

Hahnová: "Problémem jsou …. choutky německých neonacistů využívat Česka jako méně střežené organizační platformy. Čechy považují neonacisté v duchu dávných tradic jako část údajně tzv. historicky německého prostoru, vždyť nezapomeňte, že německý nacionalismus vždy zdůrazňoval údajné teritoriální nároky německého národa na české země nebo alespoň jejich pohraniční část. A tato tradice je neustále přiživována i mezi dobře etablovanými politiky, třeba jako nedávno zemřelý sudetoněmecký politik Alfred Ardelt, který byl Zemským obmanem Sudetoněmeckého landsmanšaftu a členem jeho Spolkového představenstva a který ještě v roce 1995 prohlašoval, že Čechům nemá být zcizováno nic, co jim patří, ale že "Sudetenland" jim nepatří, ten prý v roce 1918 obsadili, museli v roce 1938 vydat a v roce 1945 znovu obsadili a stále ještě jako obsazené území drží... Česká společnost má...... potřebu ostražitosti vůči německému neonacismu, ….. , doprovázené lhostejností a neinformovaností o zacházení s kulturněhistorickými tradicemi v Německu. … Nedostatek VLASTNÍIHO sebevědomí a tolerance …. Papouškování importovaných sloganů
……. Mně rozesmutní …. historik, student či učitel, kterým dodnes není jasno, jaký byl rozdíl mezi Hitlererm, Stalinem, Churchillem a Benešem.

No, mne nejvíc rozesmutní, když tyto skutečnosti "nechápou" naši novináři. A "moderní myšlénky" vyšlé z dílen nacistů a nepoučitelných skutečných revanšistů z Landsmašfatu dokonce vydávají za "moderní chápání svobody".