Zeman, Babiš, Válková... Nepolarizují společnost. Ta naše společnost už polarizovaná byla, je a bude. Tak jako občané jakéhokoli jiného státu. Jenom se občas vyskytne situace, kterou skvěle vystihuje jedna píseň skupiny Elán: „Tak oblečte si dresy,... aby bolo jasné, kto za koho kope.“ Dresy se ale oblékají na sportovní zápas hraný podle pravidel. Obávám se, že mnozí lidé u nás si místo nich spíše nadšeně nanesou válečné barvy - a hurá do diskusí na „těch internetech“, jak praví klasik.

Je to poprvé, co v poměrně vážně myšleném článku-názoru nechám zaznít i informaci-ptákovinu z pera mé Agentury Pravda vyděsí, která se specializuje na publikování zaručeně pravých fake-news:

APV jazykovědným rozborem zjistila, že právnička Válková marně popírá, že se znala s exprokurátorem Urválkem. Patří totiž k jeho potomkům! Jméno Urválek nepochybně pochází z němčiny, kde předpona ur- znamená totéž, jako české pra- (Urquelle, Urmefisto, Ursprung...). Rodina Urválkových, přesněji UrVálkových tedy jednoznačně patřila k předkům rodiny Válkových. Míra příbuznosti obou zmíněných osob by mnohým šťouralům jistě stála za prozkoumání!

Ale trochu vážněji. Pokud bychom na všechny posty volili lidi, kteří nikomu nevadí, byli bychom nejspíše v rukou nýmandů, skrytě pak v rukou kmotrů. I tak už máme v politice silnou garnituru těch, kteří zatím v životě nic moc extra nedokázali a jako morální vzory dvakrát nezáří. A kmotři? Ne že by se u nás kmotři a kmotříci nesnažili. Vždy někdo někomu vlivnému vyhoví, výjimku ze zákona či politickou trafiku udělí. Vždyť se nakonec všichni s někým důležitým známe - ze školy, z vojny, z golfu... Dva moji spolužáci z VŠ už dělali ministry, jiní dva „jsou v Bruselu“, jeden spolužák z gymnázia svého času neslezl z televizní obrazovky. Možná je škoda, že na ně nemám kontakty a že nevím, co a proč bych po nich mohl chtít. Jiní se své známé nestydí „vytěžovat“, nebo jim z opačné strany naopak přidělovat prebendy.

Nedivím se, že prezident nejprve navrhoval na ombudsmanské místo své oblíbence Helenu Válkovou a teď Stanislava Křečka. Vždyť paní Válková má zkušenosti s právem i s fungováním ve veřejné funkci a pan Křeček jakbysmet. Jenom ten zpropadený článek nebyl v Přítomnosti vpravo dole, ale doopravdy existuje. Smůla - pro někoho jako na zavolanou (ne, já nevím, kdo za tím vězí a proč). Nedivím se ani, že soc-dem navrhovali Kateřinu Valachovou. Vždyť je věrná straně a o důvodech jejího odchodu z ministerského křesla už se dávno nemluví. A že to byla žhavější a šťavnatější kauza než starý článek dr. Válkové. Zdá se, že ombudsman nemá moc co zkazit, a že tedy tento post může zastávat kdokoli z právníků. A těch je jak malých psů - jen z naší devatenáctičlenné gymnaziální třídy vzešli právníci tři.

Všichni tito kandidáti, ať už si o nich já nebo vy myslíme cokoli, mají své zastánce a odpůrce. A hurá na internet a „už se to mydlí tou dubovou židlí“. Vždyť přece za svou pravdu musím bojovat, ať už ji mám, nebo ne. Bohužel, realita je taková, že se nikdy nedozvíme, zda by byl budoucí nezvolený ombudsman lepší než ten, který bude zvolen. Vždy si to můžeme jenom myslet na základě jakýchsi indicií, o kterých my sami prohlásíme, že to indicie jsou. Ach jo.

Ivan Medek kdysi pro televizi řekl, že demokracie je způsob, jak se chováme k ostatním. Jenom ještě pořád nemáme dost demokratů, dodávám, což - jak víme - trvá už od první republiky. A tak hurá pro bláto a pak na „ty internety“.