Nastal čas uvolňovat v rozumném směru. Díky testování a vakcinačním pasům

Sešli se v tunelu ti tři, pesimista, optimista a realista. Pesimista neviděl nic než tmu, optimista zahlédl světlo na jeho konci. Realista viděl přijíždějící vlak. A strojvedoucí, ten viděl tři debily na kolejích. Stará anekdota poslouží jako podobenství k současné situaci. Popisuje jednak faktickou situaci, jednak lidskou situaci. Každý z nás se blížíme jednomu nebo druhému či třetímu typu, přičemž všichni stojíme v tom pomyslném kolejišti, po kterém se na nás řítí vlak. Z toho pak plyne megapodobenství: ve výsledku nesejde na tom, kdo ke kterému typu náleží.

Co tyto řádky píšu, jsme v očekávání dvou podstatných aktů. Vláda měla rozhodnout už ve středu a protáhlo se to na čtvrtek večer, co dál. Pátek pak bude míč na hřišti sněmovny. V podstatě půjde o to, zdali umožní pro změnu už ústavně nekonfliktní nouzový stav, anebo zda se stane něco, o čem netušíme, co to bude.

Ta opatření, ať už budou jakákoli, budou reflektovat několik základních skutečností. Ohrožuje nás nemoc, silně nakažlivá, a navíc zrádná v tom, že se neprojeví buď vůbec, nebo až po několika dnech, kdežto přenašečem je napadený člověk hned. Je dobře si tuto notoricky známou skutečnost připomenout, protože neustále klopýtáme na tom, čemu se říká nepochopení.

Hra na nepochopení

Stávající opatření se snaží omezit lidský kontakt. Nelze to realizovat absolutně, vždy půjde o pravděpodobnost přenosu. Zdá se ale, že tento jednoduchý princip není všem pochopitelný. Příklad: rouška omezuje virovou nálož při dýchání, respirátor to filtruje líp. Vláda navrhuje, aby se víc používaly respirátory, prostě proto, že jsou účinnější. Hned je z toho poprask, že jsme rok zbytečně nosili roušky. Ne, nebylo to zbytečné. Jenže v tom úhrnu to nestačilo.

Velké divení je kolem zavřených provozoven. Evergreenem jsou obchody se střelivem. Jsou otevřené, protože do nich chodí málo lidí a střelivo potřebují myslivci k práci. Jiné divení: proč se mohou prodávat dětské boty, a ne boty pro dospělé. Je to proto, že dětem roste noha a potřebují si botu vyzkoušet, kdežto příčetný dospělý zná číslo své nohy. Takto bychom mohli pokračovat případ od případu.

Z nepochopení a nedostatečného vysvětlení je velké politikum. Pretendent na post premiéra Ivan Bartoš kategoricky žádá, aby vláda dopodrobna vysvětlila nejen smysl každého konkrétního opatření, ale aby zdůvodnila jeho dopad. Vláda by po něm mohla naopak žádat vysvětlení, jak si představuje, že bude vypadat detailní, do grafů převedená analýza dopadu uzávěry obchodu s nábytkem.

Otázka důvěry

Čistě teoreticky by se mohlo stát, že by před podobným úkolem stál on sám. V této době všeobecné nejistoty jednu jistotu přece jenom máme: důvěra ve vládu klesá, jak v obecné, tak v odborné veřejnosti. Za situace, kdy vláda má proti sobě parlament, Ústavní soud a většinu médií, by opravdu udělala nejlíp, kdyby podala demisi. Kdybychom měli kompetentního prezidenta, mohlo by to být i všem přijatelné řešení. Prezident však po celou dobu krize svoji kompetenci dovedně skrývá, a není tedy divu, že se do takové riskantní rošády nikdo nehrne.

Nicméně v této době je laciné kritizovat vládu. Realista v tunelu dokáže i navrhnout něco konstruktivního. Vláda by měla mnohem snazší pozici u veřejnosti i v parlamentu, kdyby kromě restrikcí dokázala nabídnout i pozitivní kroky. Kromě vakcíny je to ovšem testování. V tomto směru by měla napřít maximální úsilí: podpořit samotestování velkých i malých podniků, zrovna tak jako podpořit samotestování občanů. Kromě očkování právě testování se stane součástí našeho života ještě na dlouhou dobu. Korona nezmizí letos a možná ani napřesrok. Nechceme ale žít v klecovém chovu. Testování a vakcinační pasy mohou vést k reálnému uvolnění.

Abychom se nezbláznili

Úplně paradoxně nedávný skandál s prominenty na Slavii je v podstatě modelový příklad, jak by to mohlo fungovat. Zní to šíleně, že by před stadionem byla testovací jednotka a každý, kdo jde na fotbal, by musel plivnout na papírek (nebo jak by to technicky fungovalo). Copak ale není šílené, že do hlediště koncertních sálů chodíme skenovacím rámem? Dokud se mohlo cestovat, v nejedné zemi takové rámy obsluhované mužem se samopalem na řemeni stály i ve vchodu do samoobsluhy s potravinami. Začalo to na letištích a skončí to ve dveřích sámošky. To je důsledek života s terorismem. Život s pandemií taky bude mít svoje následky.

Ať už vláda přijde po druhém nočním zasedání s čímkoli, včetně nepravděpodobné varianty, že to položí, a ať se parlament zachová jakkoli, včetně nepravděpodobné varianty, že ji sestřelí, pomyslný vlak v tunelu pojede dál. Jakákoli opatření musí hledět nejen na to, jak pandemii omezit, ale hlavně na to, jak s pandemií žít, aniž bychom se zbláznili.

Zatím se ale všichni zúčastnění, vláda, parlament, soudy i média, snaží, abychom v blázinci skončili všichni do jednoho.

LN, 26.2.2021