Bohužel zůstává smutným faktem, že v únoru roku 1948 sociálně demokratičtí ministři až na Majera nepodpořili demisi ministrů nekomunistických stran. Laušman se stal místopředsedou nové Gotwaldovy vlády a místopředsedkyně sociální demokracie Ludmila Jankovcová přestoupila do KSČ. Byla pak dlouhá léta až do svého prozření na konci šedesátých let členkou komunistických vlád a UV KSČ. Podobně jako jiní nekomunisté, se ani sociální demokraté za podporu Gottwalda nedočkali žádného vděku a někteří skončili v komunistických koncentračních táborech. Bohužel, na období spolupráce stran NF s komunisty před rokem 1948 a při jejich uchopení moci v únoru stále pohlížíme zkreslenou optikou. Kritickému zhodnocení selhání nekomunistických politických elit po 2.světové válce se zatím čeští historici vyhýbají.

Paroubek je prvním českým politikem, který se po roce 1989 otevřeně hlásí ke spolupráci s komunisty. ČSSD měla velké výhrady k zřízení ústavu pro zkoumání komunistických zločinů. Na krajské úrovni již ČSSD s komunisty vládne. To snad nejsou dostatečné důvody k tomu, aby představitelům této strany bylo odepřeno právo promluvit na akcích obětí komunistického režimu z Konfederace politických vězňů?

Jestliže si KPV ČR z pochopitelných důvodů nepřeje, aby se komunisté znovu stali součástí vládní moci, pak se nikdo nemůže divit,že na svých shromážděních nenechá mluvit představitele strany, která se ke spolupráci s komunisty již zcela otevřeně hlásí.