Člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů Michal Uhl si myslí, že ten, kdo vztahuje slovo totalitní na celé období existence českého komunistického režimu v létech 1948-1989, je ideolog .

Známý americký historik specializovaný na Rusko, Martin Malia, napsal v knize Sovětská tragedie, že slovo totalitní bylo v období detente revizionistickou západní sovětologií téměř úplně vytěsněno a komunismus začal být vykládán jako jedna z variant moderní společnosti. Diskuse o totalitarismu pak podle Martina Malii téměř zmizela z odborných debat historiků a na počátku perestrojky již toto téma zcela zahalil mrak politické korektnosti. Martin Malia, na rozdíl od tzv. revizionistů, ukázal, že ruský komunismus byl vším možným, jen ne modernizující se společností. To, že je nějaký režim totalitní, neznamená, že ovládá každé byť sebemenší hnutí ve společnosti, ale že takové ambice má. Totalitní není společnost, ale režim. Zkoumání komunistických režimů s vyloučením hodnotových soudů tak, jak to požadují někteří členové rady ÚSTR, představuje podle Malii kvadraturu kruhu. Martin Malia viděl za pozitivistickou fasádou západní sovětologie tajnou obavu o čest světového socialismu.

Příčinou určitého uvolnění v komunistických zemích v 60. létech byly především ekonomické potíže režimu a boj o moc v Kremlu. Komunistické elity si uvědomily, že čistě represivní postupy ovládání společnosti lze doplnit větší mírou manipulace, což umožnilo zejména rozšíření televize.

Země však zůstala i nadále obehnaná ostnatým drátem, bez svobodného tisku a tajná policie byla stále všemocná. Na počátku 60. let proběhl málokdy zmiňovaný politický proces s 30 křesťanskými aktivisty. Mnozí z nich měli již za sebou dlouhá léta v komunistických kriminálech a byli teprve nedávno propuštění na amnestii. Při jejich vyšetřování již nepoužívala StB tak drastických metod fyzického mučení jako po jejich zatčení v 50. létech, ale rafinovanější metodu vymývání mozků. Všichni byli znovu odsouzeni. Poslední z nich byli z vězení propuštění až těsně před rokem 1968. Na totalitní podstatě režimu se v té době nezměnilo vůbec nic

Václav Havel napsal v roce 1987 v jedné z esejí, že komunistický systém byl totalitní v každém okamžiku své existence. Komunistický režim zůstává, tvrdí Havel, vždy totalitní, ať už to byl ten s lidskou tváří nebo ten s tváří pol-potovsky gansterskou. Není jedno, píše Havel, v jakém komunismu žijeme, zda v komunismu Stalinově, Dubčekově, Kádárově či Novotného. Existující komunismy jsou buď snesitelnější, nebo méně snesitelné.Totalitní podstata je podle Havla komunismu vlastní od prvopočátku dodnes, bez ohledu na to, zda je snesitelnější či zcela nesnesitelný.

Někteří noví radní Ústavu pro studium totalitních režimů se domnívají, že ústav by měl věnovat více času výzkumu každodenního života za komunismu. To není špatný nápad. Vedle represivního aparátu umožnila pohodlné přežívání režimu také masová spolupráce obyvatelstva. Jaké byly hlavní příčiny tak masové podpory totalitní moci? Proč byl v létech 1948-50 členem KSČ každý čtvrtý obyvatel na území Čech a Moravy? Zatímco u nás to bylo 25 %, v žádné jiné komunistické zemi nepřesáhl počet členů vládnoucí strany 10 %. To by snad stálo za zamyšlení?