Za mého dětství patřil k mimořádně silným „opinion makers“ kreslíř a spisovatel Ondřej Sekora. Měl značný vliv na dětskou populaci a některé stopy jeho působení jsou vidět dodnes na mně, a věřím, že i na mnoha mých vrstevnicích. K mravencům mám díky jemu pozitivní vztah. Stojím v tomto smyslu na opačném pólu než literární historik Arne Novák. Ten byl známý tím, že rozmetával mravenčí kupičky holí a povykoval při tom: „Pryč s tou komunistickou chátrou!“ Berušky miluji, přestože vím, jak jsou to svéhlavé a někdy vrtkavé bytosti: pan Sekora mě dobře vybavil pro život, takže díky jemu mě chování lidských Berušek zřídka kdy zaskočí. Mám rád i brouka Pytlíka. Nejdřív to byla prostá dětská sympatie k popletovi, v dospělosti jsem pochopil, že se Ondřejovi Sekorovi podařilo vytvořit obraz českého postoje ke světu přímo archetypálního významu.

Můj postoj k Sekorovi ale nebyl ani před těmi padesáti lety nekritický. Studoval jsem jeho brožurku o zlém mračounovi, který létal nad krajinou a řádil, dokud nepřišli Lidé s velkým L a nevytvořili z vysokých topolů větrolamy. Jakmile bylo dílo hotovo, mračoun sice dál létal, ale jakmile narazil na větrolam, brknul o něj a vylil kbelík nakradené vody a zavlažil lán za větrolamem založený. Vrtalo mi to hlavou. V naší vesnici Slapy jsme taky měli stromy, topoly nevyjímaje, ale nikdy se nestalo, že by se bouřkový mrak o ně zachytil a aby v závětrné straně pršelo víc než před hradbou stromů. Netušil jsem, že pan Sekora jen ztvárnil dobový slogan „poroučíme větru, dešti“.

Ten je už vysmívanou součástí historie, ten slogan. Dnes už by nikoho nenapadlo poroučet větru dešti. Doba se zásadně změnila. Větru dešti už nebudeme poroučet, ale pomáhat. My sice neumíme spolehlivě předpovědět počasí ani den dopředu, ale máme jasno, jak bude vypadat klima za padesát let, když neuděláme to či ono a jak bude vypadat, když to či ono uděláme. Hrdinou je dnes klimatolog. Ten si odhlasoval, že ví, proč je víc teplo než jindy, a už tu jsou politici, kteří táhnou do boje - proti klimatickým změnám. To bude onačejší boj než zápas s mračounem! Miliardy a miliardy dolarů a eur a jenů půjdou - obrazně řečeno - na stavbu větrolamů nové doby. Jistě se najdou i noví Sekorové, kteří toto grandiózní úsilí ztvární do podoby zábavné brožurky.

A pak jednou bude sedět holčička nebo chlapeček nad knížkou a podivné myšlenky jí nebo mu potáhnou hlavou: učitelka říká, že Země je tak veliká, že kdyby se zmenšila na velikost míče, ani ty nejvyšší hory bychom na povrchu nenahmatali. A i ty největší lidské stavby jsou jako makové zrnko ve srovnání s těmi horami. Není to spíš tak, že si Země dělá co chce a my se jen bezmocně vezem?

Až mnohem, mnohem později děcko pochopí, že mělo pravdu. Jenže taky pochopí, že poroučení přírodě i pomáhání přírodě je zároveň velký kšeft a velký humbuk a že obživa skrze kšefty a humbuky se v životě obvykle vyplácí mnohem víc než klopotná a neokázalá dřina. Takže, vyhrňme si rukávy a hurá do splnění zelených závazků Evropské unie!

Hrdinou je dnes klimatolog. Ten si odhlasoval, že ví, proč je víc teplo než jindy, a už tu jsou politici, kteří táhnou do boje - proti klimatickým změnám.

LN, 12.3.2007

("Kousky mládence Ferdy Mravence" zaslal Antonín Trojánek)