Po Krajanském sdružení v Kanadě, které udělilo bratřím Mašínům a jejich spolubojovníkům cenu TGM za odboj proti komunismu,vyznamenal Mašíny také český premier M. Topolánek.

Nikdo si nedovolí zpochybňovat zásluhy členů protinacistické odbojové organizace Obrana národa podplukovníků Josefa Mašína, Josefa Balabána a štábního kapitána Vávlava Morávka. Tito tři muži zvaní také Tři králové, přiváděli pražské gestapo k zuřivosti svými provokačními kousky.Popsali zdi Pečkárny posměšnými nápisy, projížděli se po Praze v autě gestapa nebo si v restauraci nechali připálit cigaretu od komisaře Fleischnera.V úřadě ho čekal dopis, aby hádal, komu připaloval. Před popravou po dopadení gestapem stačil Josef Mašín napsat dopis, který rodina dostala až po válce.V dopise mimo jiné také píše,že bojoval za svobodu vlasti a syny vyzývá aby i oni jednou takto postupovali.

Když teror komunistického režimu dosáhoval svého vrcholu,rozhodli se bratři Mašínové navázat na tradici svého otce a založili odbojovou skupinu. Bylo to v době jak píše Václav Černý v pamětech, kdy komunistický režim rozpoutal občanskou válku proti vlastnímu národu, který se nemohl bránit, protože nebyl ozbrojen. Režim uvěznil desetitisíce občanů v koncentračních táborech, probíhaly popravy nevinných a masové existenční likvidace.Režim, píše Černý, otevřel dokořán brány primitivní lůze k ukájení těch nejnižších pudů.

Za této situace byl ozbrojený odpor proti komunismu nejen legitimní, tak jako jím byl ozbrojený odboj proti nacismu, ale také žádoucí. Mašínové šli ve stopách svého otce a chtěli bojovat proti těm, kteří uvrhli národ do nesvobody na dlouhých 41 let. Jestliže většina Čechů dnes nepovažuje Mašíny za hrdiny protikomunistického odboje, ale spíše za zločince, nevypovídá to téměř nic o nich samotných, ale velmi mnoho o naší mentalitě.Na vině je nejen neznalost moderních českých dějin u značné části populace, ale především nechuť vyrovnat se s vlastní minulostí.

Jeden polský politik prohlásil,že v Polsku by bratři Mašínové měli pomník v každé vesnici. Neustále hořekujeme, jak nás západní mocnosti nechaly v Mnichově na pospas hitlerovskému Německu a po válce jsme sami téměř bez odporu strčili hlavu do komunistické oprátky. Měli bychom proto být pyšní na to, že se mezi našimi předky našli alespoň nemnozí odvážní jedinci, kteří si cenili svobodu více než život a také to dokázali svými činy.

Předseda KSČM Filip ukázal názorně jak se dnešní komunisté stavějí ke zločinům z 50. let. Podle něho jsou lidé, kteří se zbraní v ruce bojovali proti zločinnému komunistickému režimu, též zločinci. Komunisté označili v 50. letech za zločince a odsoudili k trestům smrti a mnohaletým žalářům stovky našich vojáků z 2. světové války. Vraždili a věznili spolubojovníky otce bratří Mašínů, a proto byl jejich ozbrojený odpor zcela oprávněný. Nacisté po dopadení Josefa Mašína uvěznili jeho manželku jen na pár dní a pak ji nechali na pokoji. Komunisté po útěku Mašínů odsoudili jejich matku k mnohaletému žaláři a nepropustili ji, ani když onemocněla rakovinou. To bylo v době, kdy Stalin byl už dávno mrtev.

Průlomový krok premiera Mirka Topolánka, který bratry Mašíny vyznamenal takříkajíc proti vůli většiny národa, by mohl být impulsem k odvážnějším přístupům k výkladu naší novodobé historie a hledání odpověďi na otázku, proč v Česku byl komunistický režim nastolen tak snadno, jako v žádné jiné zemi na světě.

Plzeň