Za našeho mládí byly listopadové oslavy vždycky dost dadaistická záležitost, to když se slavila říjnová revoluce v listopadu a vzpomínalo se na soudruha Lenina, co se jmenoval Uljanov, a tak to bylo se vším a chodilo se v lampiónovém průvodu, což byla silně tajená, ale zřetelná parodie katolických svatomartinských lampiónových průvodů.

Od prvních patetických oslav sametové revoluce 17. listopadu 1989 se nadšení pomalu měnilo v oficialitu, aby se letos proměnilo na parodii sebe sama. Již týdny před ohlášenou statisícovou demonstrací odborů a hnutí "Stop vládě" tuto akci propagovala téměř všechna média jako zásadní "zúčtování" s vládou (kapitalismu). Česká televize předem hlásila, že bude vysílat mnoho přímých přenosů ze všech protivládních demonstrací, kterých prý bude velice mnoho a které budou pravděpodobně největší od listopadu 1989. Ach bože, vypadá to, že naše slavná ČT a její vedení už předem počítá s tím, že se brzo dostanou k moci marxisté ze sociální demokracie a stalinisté z KSČM, a už si dělá alibi a lísá se k budoucímu panstvu.

Přípravy televize tedy vypadaly, jako kdyby se měl znovu odehrávat 17. listopad 1989. Skutečnost byla taková, že něco tak trapného jsme už dlouho neviděli. Počet účastníků byl podle odhadu policie ČR pět tisíc, odborář Zavadil to odhadl na dvacet tisíc a novináři to sečetli a ohlásili v novinách a zprávách, že prý jich bylo dvacet pět tisíc. No, jestli tam bylo dohromady i s mladými komunisty, co nesli vlajky neexistujícího Sovětského svazu, party šílenců kolem jistého pražského taxikáře, co má auto s reproduktory a jehož "politickým programem je inkasovat za ujetý kilometr taxíkem 99 Kč, turisty, policajty, čumily a těmi, co vycházeli z metra, dva tisíce, tak to jsem to možná přehnal. Kouzelní byli "odboráři", co nesli vlajky odborových svazů a vypadali přesně jako ti nešťastníci, co byli za totáče vybráni na prvomájový průvod, aby nesli transparenty. Češi na to mají onu slavnou hlášku z francouzského filmu Knoflíková válka: "Kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil!"

Začátek byl úžasný. Šílený taxikář a jeho parta obsadili rampu pod Národním museem. Pustili repráky s hudbou na plné pecky směrem k oficielní demonstraci. Vyděšenou reportérku ČT nebylo při prvním komentovaném vstupu prakticky slyšet, takže byl také poslední. Po několika nezdařených pokusech vzdala ČT jakékoliv komentování té hrůzy. Také prostřihy a vstupy, výrazně předem avizované, na další "bouřlivé" demonstrace po celé české republice se jaksi v televizi nekonaly. Protože se avizované místní demonstrace proti vládě jaksi vůbec nekonaly. Nesešlo se to ani v Brně, ani v Ostravě, odkud měly být další "přenosy". Tomu se říká výbuch!

Také předem hlášení soudruzi ... ééé ... přátelé Sobotka a Dienstbier mladší to tiše vzdali a nepřišli, zřejmě když viděli tu squadru bezzubců, smrdutých bezdomovců a na celý svět a na své stáří rozzuřených důchodců, kterými se proplétali mladí magoři z Komunistického svazu mládeže a Levé alternativy.

Demonstraci zahájila mladá aktivistka. Půvabná intelektuálka měla na sobě kabát tak bratru za pět až deset průměrných českých důchodů a hlavičku a tvářičku měla profesionálně upravenou a namejkapovanou, že bych to platit nechtěl. Zmohla se na nic neříkající rádoby revoluční výkřiky, v kterých se střídala s podobnou kolegyní. Mladé dámy připomínaly senátoru Kuberovi mladé nacistky, mně spíš připadaly jako mladé nafrněné a hloupé západoevropské levičačky, co přijedou na demonstraci Porschem, platí zlatou kartou a v životě ještě neviděly skutečnou práci.

Krasavice představila soudruha Zavadila a ten asi nebyl připraven. Neměl papírek, a tak jako vždy, když nemá papírek, předvedl další variaci na Antonína Novotného před Vánocemi 1967. To když všichni na ÚV KSČ pochopili, že Tonda je úplný ….. no, alternativně myslící. Zavadilovy výkřiky, že on by rád, aby byla generální stávka, ale lidi ve fabrikách ji nechtějí, že on by generálně stávkoval třeba týden, ne jen dvě hodiny, byly lepší než večerní televizní zábavní program. Tahle se odkopat v přímém přenosu, to se skutečně povede málokomu.

Pak nastoupil k mikrofonu mladý student z Quebecu. Intelektuální brýle, přednes v angličtině. Během projevu byl poněkud zmatený, protože úvodní komentátorka, mladá krasavice, po něm mezitím jela při jiných proslovech, když stáli v pozadí. Jak ta příslovečná slepice po... víte po čem.

Mladík se přiznal, že jim v Kanadě nadávají zhýčkaných fracků, ale on ví, že mají pravdu. A dokončil svůj proslov vyzváním ke světové globální revoluci, ke které se český pracující lid určitě přidá.

O "hezky česky" vyvedené krasavici, jisté ekonomce, hovořil už kdekdo. Děs běs. Člověk za to, jak vypadá nemůže, ale doporučil bych režiséru Troškovi, až zase bude něco točit, třeba pohádku, aby ji vzal za jednu z představitelek. Čeho, to si jistě rozhodne sám. Nevím, kde studovala, ale už chápu, proč je u nás najednou 50 % mladých lidí vystudovanými vysokoškoláky.

Souhlasím s onou afroamerickou (česky černoškou) členkou tuším Nejvyššího soudu USA, když prohlásila, že souhlasí s tím, aby byly kvóty pro slabší studenty a aby vystudovalo vysokou školu 70 % mládeže. Za jedné podmínky. Vysoké školy musí zajistit, aby se absolvent dokázal aspoň podepsat.

Bylo mi líto, že se této klauniády zúčastnil vážený pan Václav Krása z Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, protože si myslím, že toho neměl ani on, ani tělesně postižení zapotřebí.

Celá ta komedie, po fyzickém napadení protidemonstranta a jeho ženy od zástupců "jiné demokracie", jak se hrdě všichni nazývali a jejíž podobu v praxi předvedli, se ze necelou hodinu rozešla.

Korunu tomu všemu nasadila ve večerních zprávách ČT. Na obrazovce se po upoutávce na mnoho demonstrací v celé ČR nakonec objevila jen šikovně sestříhaná pražská pseudodemonstace a nevím, zda za to mohly pod následkem reality skrečované plány, ale hned nato šla protikomunistická mládežnická demonstrace z Českých Budějovic, zašmoulená tak, že to vypadalo že mládež neprotestuje proti komunistické radní pro školství, ale proti vládě v Praze.

Tahle trapnost pak předcházela předem připravené "diskuzi" o "mohutných protivládních demonstracích", kde nejprve komentátora silně utřel ministr Kuba za ODS a pak už jen pozvaní účastníci trapně blekotali odpovědi na mimo mísu jdoucí předem připravené "investigativní" otázky.

Večer, kolem páté hodiny, na Václavském náměstí za otrávené úřední spoluúčasti policie vyřvával šílený taxikář do svých reproduktorů a promrzlí policisté jen vzdychali, že to má povolené až do 22 hodin. A že by taky rádi věděli, který magor mu to povolil. Jinak nikde nikdo, až na pár turistů.

Toho dne bylo pošmourno a vlezlo a odborům došly peníze, aby svážely demonstranty do Prahy. Samotní odboráři se už přesvědčili, že jezdit na nákupy a na pivo do Prahy je hovadina. Všude mají totéž a v Praze je dražší pivo. Tak zůstali dělníci doma. Je to holt těžký být intelektuálním a odborovým předvojem uvědomělé dělnické třídy, když slušně placená dělnická třída z velkých fabrik je v odborech jenom proto, že si to zahraniční majitelé anebo stát přejí. A skutečná síla dnešních českých "odborů", tedy státní zaměstnanci a úředníci, nejsou na nějaké postávání v mlze a chladnu zvědaví. Ti jsou zvyklí na své teplé kanceláře. A navíc se mnozí oprávněně bojí, že kdyby nedej Bože vyhlásily odbory generální stávku, tak by si toho lidé, kteří jsou nuceni být v kontaktu se státním sektorem, všimli nejdřív za měsíc.