19.3.2024 | Svátek má Josef


SPOLEČNOST: Inu, pokrok nezastavíš

28.5.2020

Tak prý v Austrálii mají mít invalidé nárok na sexuální služby placené pojišťovnou, neb je to jejich právo. Tomu se říká pokrok (?).

Často slýchám věty jako „Postaru se žít nedá“ (Že by?) nebo „Musíme stále jít vpřed“ (Proč? Kam přesně? A víme, co nás tam čeká?). Zářné zítřky jsou lidem slibovány možná už od dob lovců mamutů, takže už by sakra dávno měly nastat. Kde jsou?

Lidé se od zvířat liší pochopením času. Známe svou minulost a víme, že s každou vteřinou vstupujeme do budoucnosti. Určitá část lidstva se navíc vyznačuje kritickým myšlením, a proto si budoucnost nelakuje na růžovo ani na černo - budoucnost prostě bude, a bude nepředvídatelná. Můžu snad stoprocentně vyloučit, že mě během psaní tohoto článku neskolí mrtvice? To se uvidí, až se psaní článku stane minulostí.

Změny se dějí neustále. Na světě je spousta věcí, nad nimiž zvídaví lidé koumají, jak je vylepšit. Pokud se při tom pozměňování podaří rozumně vybalancovat ono klasické „costs and benefits“, říkejme tomu pokrok. Vynález kola byl docela fajn, i ruchadlo se povedlo a toaletní papír také. Ještě příklad? Ve zdravotnictví si jakožto chronický pacient nepřestávám libovat, jak se za mého života změnily odběry krve. „Tady si pevně stáhněte tu hadičku kolem paže, zacvičte si a tu hadičku pořádně držte!“ Tak to už je historie, stejně jako injekční jehly, které se opakovaným vyvařováním a používáním tupily.

Zkrátka hodně věcí s sebou přineslo pokrok. Ale byly to vždy věci, které ulehčily život mnoha lidem, nenadělaly skoro žádné významné škody a vznikly usilovným koumáním a prací. Pokroku deklaratorního, vzniklého za stolem během porad, brainstormingů či brífingů, se děsím. Protože statistika je neúprosná - na jeden skvělý a fungující nápad připadají stovky až tisíce nápadů v něčem nedomyšlených (a desítky nápadů úplně pitomých). Navíc jsou sbory chytrých hlav v politice nebo v byznysu tlačeny nějakým termínem a strašeny vizí vlastního pádu v případě neúspěchu. Tedy takzvaná vnější, nikoli vnitřní motivace - a ta nebývá nejúčinnější. Obvykle z toho vznikne nanejvýš polotovar opravdového pokroku.

Za pokrok je nám vydáváno ledacos: Patentní rozvazovač uzlů (určitě to už někdo zkusil vynalézt). Vlaková kupé vyhrazená ženám. Zbrusu nové, revoluční a supervýhodné bankovní půjčky. Programy úplně všech politických stran, které na světě existují. Zavedení povinné maturity z matematiky. Časem zase zrušení povinné maturity z matematiky... Vše uvedeno do života se slovy: „Věříme, že to konečně vyřeší...“, „Jsme přesvědčeni, že to přinese výrazné zlepšení...“, „Je to krok správným směrem...“. No bodejť by někdo říkal „Nejsme si jisti, co to udělá“ nebo „Zatím to není ozkoušené, ale třeba to bude fungovat“.

Žijeme v krásné době vzniku vynálezů a objevů, které bezpochyby znamenají zlepšení života, tedy pokrok. Popravdě řečeno, lidstvo v krásných časech plných pokrokových vynálezů a objevů žilo a bude žít vždy, naše doba není ničím výjimečná. Namouduši! Spolu s těmi skutečnými pokrokovými myšlenkami lidstvo přežilo i revoluční metodu vyzvánění proti bouřkovým mrakům nebo pokrokový kalendář za francouzské revoluce. Tak by nás snad nemělo zabít ani právo invalidů na sexuální asistenci zdarma, právo dětí vybrat si své pohlaví, strategie spásy lidstva před změnou klimatu a další pokrokové myšlénky velkých myslitelů. Ale pro jistotu by bylo lepší to nezkoušet.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin