Český prezident Václav Klaus už poněkolikáte neudělil bratřím Mašínům státní vyznamenání. Podle některých politiků a publicistů je spor o Mašíny mnohem více sporem o českou společnost v prvních postkomunistických letech než o odboj v 50. letech. S tím lze souhlasit jen do určité míry.

Ale česká postkomunistická společnost je produktem 40 let trvajícího komunistického režimu, který měl zejména v době, kdy bratři Mašínové uskutečnili svoji akci, obrovskou podporu obyvatelstva. V roce 1949 měla komunistická strana 2 670 000 členů, z toho na Slovensku jen 400 000. Bylo to neuvěřitelných 30 % z celkového počtu obyvatel a z osob nad 18 let byl komunistou každý druhý až třetí. V plzeňské Škodovce bylo z 27 000 zaměstnanců 14 000 v KSČ. V KSČ byl tehdy každý třetí dospělý Čech. To je absolutní světový rekord, v žádné komunistické zemi nepřekročil počet členů totalitní strany 10%. Proto byly obavy z prozrazení každé protikomunistické akce opodstatněné. Když se některým vězňům koncentračních táborů podařil útěk, byli okamžitě udáni prvními lidmi, které na útěku potkali. Tato dobrovolná masová kolaborace s komunistickým režimem neměla obdoby v žádné další zemi ovládané z Moskvy.

Odsuzovat dnes bratry Mašíny za to, že na útěku zabili několik komunistů, a současně neodsoudit tuto masovou podporu totalitního režimu je pokrytecké.

Místo toho, abychom jejich čin vykládali jako ospravedlňující pokus o odboj proti komunistickému režimu a byli hrdi na to, že se v tom národním marasmu našla alespoň hrstka odvážných jedinců, pokrytecky je odsuzujeme. Současný polský premiér řekl pro český tisk, že v Polsku by tito bratři měli pomník v každé vesnici. Spor o bratry Mašíny se stává sporem o českou postkomunistickou společnost a její charakter. To, že jim Václav Klaus již po několikáté odmítl udělit vyznamenání navržené Senátem, vypovídá více o něm samotném než o bratrech Mašínových. Jeho rétorika o svobodné společnosti tím dostává vážnou trhlinu. Kdyby totiž svoje proklamace o svobodě myslel vážně, ani chvilku by neváhal udělit vyznamenání bratřím Mašínům. Ti totiž jen navazovali na odkaz svého otce, hrdiny protinacistického odboje, podplukovníka Mašína, který jim v dopise z nacistického vězení před popravou kladl na srdce, že boj za svobodu by měli brát stejně vážně jako on.

Místo nich vyznamenal Václav Klaus na hradě dlouholetou členku KSČ Andělu Dvořákovou.To je výsměch všem bojovníkům proti komunismu a milionům obětí tohoto hrůzostrašného režimu na celém světě .Po předání vyznamenání následoval silný potlesk. Kdo tam vlastně tleskal? Byla tam shromážděna skutečně elita reprezentující český národ a jeho mentalitu? Myslím, že ano, a tím se dá také vysvětlit, proč 70 % české populace považuje Mašíny za zločince.

Naše současné elity nedokáží běžným občanům slovem ani příkladem ukázat, co je skutečný patriotismus, a místo toho vykřikují stále do světa pseudovlastenecké frázé o obraně národních zájmů. Hledají nepřítele všude jinde, než by měli, totiž v našem, v nás hluboce zakořeněném a komunismem zcela pokřiveném hodnotovém systému.