Před několika dny se můj manžel v článku o povinných zkouškách z matematiky (se kterým naprosto souzním) zmínil také o tom, že dětské sestry potřebují znát raději anatomii, aby věděly, kam píchnout injekci. To je trochu úsměvné. K aplikaci injekcí jsem nepotřebovala bezprostředně anatomii, ale znalost toho, že intramuskulární injekce se píchá do horního zevního kvadrantu hýždě, k čemuž bylo třeba spíše pochopit pojmy z geometrie. Ovšem ta anatomie se mi hodila jinde.

Nikdy jsem z matematiky nepotřebovala víc, než co jsem se naučila nejenom v mateřské školce, ale především v základce. A to hlavně sčítat, odčítat, dělit i násobit, a zlomky, procenta, případně trojčlenku. Je to nezbytné i mimo povolání, ale maturita k tomu není zapotřebí. Jiná je však situace na zdravotkách pro laborantky. K přípravě několikaprocentních, molárních nebo normálních roztoků, či k namíchání pufru už toho musí znát více. I při vážení chemikálií je dobré vědět třeba i to, kolik má gram miligramů a podobně.

Sestra u lůžka, ať už dětského či dospělého, potřebuje úplně jiné znalosti. Musím uvést, že následující řádky pocházejí ze zkušenosti staré již půl století, ale domnívám se, že částečně platí i dnes. Je maturita z matematiky nezbytná, nebo ne? Pokud ano, na úkor čeho? To ať laskavý čtenář posoudí sám. Zdravotnická škola (nikoli zdravotní, zdravotní jsou bonbony) připravuje absolventky na budoucí povolání. K tomu je důležitá alespoň základní znalost předmětů, jako jsou anatomie, fyziologie, patologie, pediatrie, interna, chirurgie, gynekologie, porodnictví, kožní choroby, ušní, nosní, krční, psychologie, psychiatrie, dietologie, ortopedie, biochemické vyšetřovací metody, latina, psaní na stroji (nyní informatika), organizace zdravotnictví, hygiena, zdravotnická osvěta a také matematika, chemie, fyzika, biologie a nevím, z jakého důvodu byly maturitními předměty zrovna čeština s ruštinou. Proč čeština a proč dokonce ruština, a proč tedy ne matematika?

Poněkud absurdní byla skutečnost, že ruštinu jsme pilovali čtyři roky, avšak latinu jen jeden. Angličtina by byla užitečnější, a to nejen pro výkon povolání. Bylo toho příliš mnoho na pouhé čtyři roky studia, zvláště když ve třetím a čtvrtém ročníku byla dva dny v týdnu praxe na různých odděleních. Na teoretické předměty tedy mnoho času nezbylo, tím spíše, že poslední rok jsme se už připravovaly na maturitu.

My jsme tehdy maturovaly, kromě zmíněného českého a ruského jazyka, především a hlavně z ošetřovatelské techniky. Kromě její teoretické zkoušky byla ještě celodenní praktická zkouška na oddělení (pro dětské sestry v dětské nemocnici), obor dětská sestra z pediatrie, obor zdravotní sestra (ano, sestry jsou zdravotní, stejně jako bonbony) z interny. Navíc ještě z organizace zdravotnictví.

Když se probírám vzpomínkami na práci u lůžka i v laboratoři, nebo také zkušenostmi z druhého břehu, tedy zážitky pacienta, stále více docházím k názoru, že důležitější než maturity z matematiky nebo z češtiny bych na všech stupních medicínského vzdělání dávala důraz na psychologii a etiku, a to možná i jako maturitní předmět.