Občas, zdaleka ne soustavně, sleduji polemiku o tom, zda by matematika měla být maturitním předmětem. Jsem od vlastní maturity letos vzdálen už šest desetiletí, tehdy jsme matematiku měli. Povinnou. Vzhledem k uvedené době uvítám, budou-li čtenáři shovívaví k názorům seniora. Pokusím se naznačit, co mi matematika dala, přičemž předesílám, že jsem nebyl milovníkem tohoto předmětu, ale časem jsem se s ním sžil. Můj obor, přírodní vědy, se bez ní neobejde.

Začnu základní, tehdy obecnou školou. V počtech, jak se předmět jmenoval, to byl hodně dril – malá a velká násobilka, nejrůznější počítání zpaměti. Jistě, dnes pomalu každý telefon (můj ne) a kdejaké hodinky skrývají kalkulačku, všechno se dá spočítat. Stačí ale zmáčknout nesprávné tlačítko a výsledek je sice naprosto přesný, ale z hlediska zamýšleného zadání nesprávný. S tím jsem se opakovaně setkával u studentů, kteří měli odpověď – tak to vyšlo na kalkulačce. Vyšlo, ale nesprávný výsledek. Znalost násobilky se hodila k tomu, aby člověk předem zhruba odhadl podobu výsledku, jaká čísla by přibližně měla vyjít.

Ještě nedávná vzpomínka. Kupoval jsem v malém obchodě čokoládu a mladší prodavačka mne upozornila, že „tahle je levnější, než támhleta“. Požádal jsem o obě, zjistil, že údajně levnější váží 75 gramů, dražší pak 100. Cenu oné levnější jsem dělil třemi (snadno, stála 39 korun) a násobil čtyřmi. Ukázalo se, že sto gramů té „levnější“ bylo dražších, než té druhé. Prodavačka neskrývala údiv, jak že jsem na to tak rychle přišel. Prozradil jsem jí tajemství výpočtu. „Odkud to znáte?“ „Z obecné školy.“

Na jedenáctiletce byl naším vyučujícím matematiky a fyziky náš třídní, pan profesor Simerský, takto absolvent matematicko-fyzikální fakulty. Pán asi tak padesátiletý, podle našich měřítek starý, přísný, ale skvěle vykládal. Na některé oblasti kladl větší důraz a po letech jsem nahlédl, že se vesměs hodily právě v přírodních vědách. Ale nejen v nich.

Vzpomínám na přeskáčku. Trojčlenka, na níž stojí běžné výpočty v laboratoři, například koncentrace roztoků. Jistě, dnes zas počítač, ale chyby v přípravě roztoků se dějí pořád. Když už jsme u této tématiky, pak chování kyselin, zásad a některých solí si žádá logaritmy. Těm se pan profesor věnoval zvlášť důkladně, abychom pochopili jejich podstatu. Sám jsem v této oblasti zažil při zkoušení dvakrát Waterloo, oceněné známkou dostatečnou, ale pak jsem do tajů pronikl. Přírodní vědy stojí na logaritmech. Proč však pořád jen exaktní vědy? Dost podobná byla výuka procent, což se hodí neustále, počínaje slevami v supermarketu a konče hypotékou. Zase, v obchodě se i bez kalkulačky dá odhadnout, kolik ušetříte a zda vůbec.

Takže nemohu tak docela souhlasit s autorem, který napsal, že vše, co v životě potřeboval, se naučil v mateřské školce. Je to samozřejmě roztomilá nadsázka, ale, jak naznačuji, ono toho z matematiky stačí do života nemnoho. Do toho obyčejného života. Když se dívka v sousedství, deváťačka, lopotila s kvadratickými rovnicemi, můj zeť jí na počítači ukázal podstatu, grafické vyjádření, a doporučil hlavně, aby se prostě naučila nazpaměť vztah pro kořeny této rovnice. Ty znám dodnes, pan profesor Simerský nám je vštěpoval, a já pak měl snazší práci, když jsem začínal učit jako mladý asistent. Můj obor, fyzikální chemie, těmito rovnice oplývá. A opět, můžeme sáhnout po počítači, ale jednodušší rovnice se dají řešit zpaměti. Ta se aspoň trénuje.

Na druhé straně mi manželka, někdejší dětská sestra, oprávněně oponovala, že takové rovnice nikdy nepotřebovala, a ani s logaritmy nepracovala. Podstatné bylo znát anatomii (kam tu injekci píchnout), fyziologii (co to udělá), ostatně i patologii (jak to dopadne) a další podobné obory. Asi to platí dodnes. Takže – mají mít budoucí zdravotní sestry povinnou maturitu z matematiky? Jak dalece se tenhle obor dnes na zdravotních školách učí?

Jsme na rozcestí. Matematika je opravdu zvláštní obor. Někteří lidé se téměř holedbají, že ji nikdy nepochopili, že tomu nerozumějí a nepotřebovali to. Něco pravdy na tom může být, ale třeba ta procenta nejsou k zahození asi pro nikoho. Ovšem nemůžeme znát všechno. Sám neskrývám, že jsem nikdy nepochopil větný rozbor, ale nejsem na to nikterak hrdý. Spíš to považuji za mezeru ve vzdělání, kterou už nezaplním. Nejsme vševědoucí. Na rozdíl od jiných znám například chemické vzorce.

Shrnuto – soudím, že by matematika měla patřit do maturity, ale ne všude. Patrně se najdou obory, kde nebude tolik potřebná, což však neznamená, že by se tam vůbec neměla učit. Prostě s mírou, což ale platí o všech školských stupních. Párkrát jsem zahlédl příklady pro devátou třídu, a také ty k maturitě. Nabyl jsem dojmu, že bych neukončil ani tu devítku, a tedy se nedobral maturity.

Před lety jsem napsal, že autoři učebnic by si měli nejdřív projít učebnice ostatních předmětů pro daný ročník a zkusit, zda by udělali zkoušku z nich tak na trojku. Třeba i trochu hůř, ale nepropadnout. Teprve pak začít psát učebnici svého oboru. Viděl jsem učebnice dějepisu připomínající jakousi karikaturu telefonního seznamu nekonečným výčtem letopočtů. Proč? Pak, jak se nedávno ukázalo, řada mladých lidí nezná datum začátku druhé světové války a jaksi jim uniká, co se u nás stalo roku 1948. Zpět k matematice – i z ní jsem viděl příklady, které bych nechtěl řešit. Méně by zřejmě bylo více, ale matematiku hájím, protože vede k logickému myšlení. Maturita z ní by byla na místě ve školách, jejichž absolventi ji budou opravdu potřebovat. Otázka je, které školy to jsou. O tom nechť uvažují povolanější. Je ale fakt, že dnes se všechno prolíná, a matematika se může vynořit kdekoli.