Podle verdiktu soudkyně Dagmar Stamidisové z pražského Městského soudu má žena právo rodit doma s porodní asistentkou. Pokud ji nenajde mimo nemocnici, musí péči u domácího porodu zajistit zdravotnické zařízení.

Vzhledem k tomu, že jsem deset let pracoval na gynekologii a za tu dobu jsem na svět pomohl slušné řádce dítek, domnívám se, že k tomu mohu něco říci.

Je pravdou, že porod není chorobným stavem, je zcela přirozenou součástí lidského života, bohužel je ale provázen určitým rizikem rozličných komplikací. Namátkou vyjmenujme třeba abrupci neboli odloučení placenty již v průběhu porodu nebo atonii neboli ochablost dělohy. V obou případech může dojít k masivnímu krvácení až vykrvácení rodičky. Plod pak může být v průběhu porodu ohrožen uškrcením pupeční šňůrou obtočenou kolem krku, při nepostupujícím porodu muže dojít k asfyxii, tedy nedostatečnému přísunu kyslíku plodu atd. atd.

Naštěstí většina porodů probíhá fyziologicky bez zmíněných komplikací, ale s jejich rizikem je třeba vždy počítat. Právě proto je výhodné, když porod probíhá ve zdravotnickém zařízení, kde je možné v případě již nastalých či jen hrozících komplikací neprodleně zasáhnout. Možný argument, že doma rodily naše prababičky běžně, je jistě pravdivý, ale trochu se zapomíná na to, že v minulých stoletích byla perinatální úmrtnost nepoměrně vyšší než dnes.

Na druhé straně připouštím, že když si někdo mermomocí přeje porodit své dítko doma, nelze mu v tom asi nijak zabránit. Pokud si rodička zjedná pomoc jakési soukromé porodní asistentky a je si vědoma toho, že její porod může skončit tak jako v nedávno mediálně propíraném případě porodní asistentky Ivany Königsmarkové, je to ještě, dejme tomu, v pořádku.

Když ale paní soudkyně vyplodí takový blábol, že když rodička porodní bábu mimo nemocnici nenajde, musí péči u domácího porodu zajistit zdravotnické zařízení, tak to mi zůstává rozum stát. Jak si to paní soudkyně v praxi asi představuje? Budoucí maminka zavolá do nemocnice, bydlím tam a tam a rodím, prosím, přijeďte. A porodní asistentka vezme balík s nejnutnějšími nástroji, hodí na sebe kabát, hupsne do sanity a hurá, jedeme k porodu. To paní soudkyně netuší, že ve zdravotnickém zařízení personál ve službě nesmí opustit své pracoviště? Že by to bylo hrubým porušením pracovní kázně? Kromě toho bych chtěl vidět tak odvážnou porodní asistentku, která jsouc zvyklá na moderní vybavení porodního sálu by byla ochotná bez přítomnosti lékaře porodníka jít asistovat k porodu někam do obýváku.

V době, kdy jsem před více než dvaceti lety pracoval na porodnici, asistentky vždy volaly k porodu lékaře, nevím, jestli se od té doby něco změnilo, ale nevěřím tomu, že by lékaři jen tak mýrnix dýrnix přesunuli vedení porodů na asistentky, soudím, že je to spíše naopak.

Především zde ale do popředí vystupuje právní stránka věci.

Nuže dobrá. Matka se rozhodne rodit doma. Má na toto rozhodnutí jistě právo, ale zároveň také přebírá plně zodpovědnost za vznik jakýchkoli komplikací, které v průběhu porodu nebo bezprostředně po něm nastanou, tedy v extrémním případě by byla plně odpovědná za smrt svého dítěte nebo za smrt svou, jakkoli to asi zní krutě. Nejsem právník, ale soudím, že v případě, že by dítě porod nepřežilo, mohla by být přeživší matka za jeho smrt trestně stíhána.

Nuže dobrá. Matka se rozhodne rodit doma a přizve si k tomu porodní asistentku, lhostejno odkud. Nastanou komplikace a porod dopadne špatně. Kdo ponese právní odpovědnost za nezvládnutí komplikací při porodu? Porodní asistentka nebo matka, která se svobodně rozhodla rodit doma? Už vidím nešťastnou ženu, jak žaluje porodní bábu za to, že zapříčinila smrt jejího dítěte. A při hlavním líčení bude paní soudkyni, třeba té Dagmar Stamidisové, se slzami v očích vzlykat: " … ale já jsem nevěděla, že při porodu můžou nastat nějaký komplikace, to mi nikdo neřekl. Na internetu ženský píšou, jak je skvělý rodit doma … "

A paní soudkyně nešťastné porodní bábě napaří pár ročků natvrdo.

Podle mě porodní asistentka, která by byla ochotna asistovat při porodu doma, nemá všech pět pohromadě, když si neuvědomuje, jak velké riziko tím podstupuje.

Autor je lékař